Podvod, o kterém 19. srpna psal Magazín u rodiny malwaru WindRelay, potřebuje dva přístroje. Na tom prvním leží aplikace, která přečte kartu přiloženou k zadní straně telefonu. Na druhém, klidně o město dál, se ta karta v tutéž vteřinu tváří, že leží na terminálu. Ani jedna z těch dvou schopností se do Androidu nepropašovala. Obě tam jsou zabudované a každá přibyla jindy.

Číst bezkontaktní kartu umí systém od verze 2.3.3. Třída IsoDep, kterou se v Androidu mluví s kartami podle normy ISO/IEC 14443-4, nese v referenční dokumentaci poznámku „Added in API level 10“. Tu úroveň zavedla verze 2.3.3, ohlášená 9. února 2011 rovnou jako vydání o nových schopnostech NFC. Na druhou polovinu se čekalo o dva a půl roku déle a nešlo přitom jen o techniku.

Karta bydlela v čipu, ke kterému měl klíč někdo jiný

Do roku 2013 se karta v telefonu emulovala mimo hlavní procesor, v odděleném čipu zvaném secure element. Řadič NFC posílal všechno, co přišlo od terminálu, rovnou do něj; aplikace se transakce vůbec neúčastnila a mohla se leda dodatečně zeptat, jak dopadla. Dokumentace Androidu k tomu dodává větu, ve které je celý tehdejší problém: takový bezpečnostní prvek nosí i spousta SIM karet od operátorů.

Kdo chtěl telefonem platit, musel se tedy domluvit s majitelem čipu. Google Wallet jezdil v USA jedině u Sprintu. Verizon do své verze Galaxy Nexusu Wallet nepředinstaloval a v prosinci 2011 k tomu vydal prohlášení, ve kterém odmítl, že by cokoli blokoval: „Google Wallet nepřistupuje jen k operačnímu systému a základnímu hardwaru našich telefonů jako tisíce jiných aplikací. Aby fungoval tak, jak ho Google navrhl, musí být zabudovaný do nového, bezpečného a proprietárního hardwarového prvku v našich telefonech,“ stálo v něm (citace přeložena).

Verizon, AT&T a T-Mobile mezitím stavěli vlastní platební službu Isis, později přejmenovanou na Softcard. Ta k provozu potřebovala zvláštní SIM kartu, takže bezpečnostní prvek neseděl v telefonu, ale v kartě operátora.

Jak malý ten svět byl, se dá spočítat na prstech jedné ruky. Wired napočítal 11. května 2012 dva telefony, které Google Wallet zvládly: Nexus S a Galaxy Nexus. Třetím se měl 15. května stát LG Optimus Elite ve verzi pro Virgin Mobile, čtvrtým o tři dny později HTC Evo 4G LTE, které Sprint prodával s Wallet nahraným v každém kuse. Nový vlajkový Android Sprintu se 4,5palcovým displejem a hliníkovým stojánkem se tak dostal na seznam o čtyřech položkách, a to na celém americkém trhu.

Emulaci karty převzal hlavní procesor

Dave Burke oznámil 31. října 2013 na blogu pro vývojáře Android 4.4 KitKat; prvním přístrojem s ním byl Nexus 5. V přehledu novinek té verze stojí host card emulation, česky emulace karty na hostiteli. Aplikace může vystupovat jako karta podle ISO-DEP, která si s terminálem vyměňuje datové jednotky APDU podle normy ISO/IEC 7816-4, a telefon jich zvládne emulovat několik naráz. Data z terminálu putují do hlavního procesoru a odtud do aplikace; bezpečnostní čip v té cestě nefiguruje. Stará cesta přitom nezmizela, dokumentace pro ni má dodnes vlastní třídu služby. Jen přestala být jediná.

Táž verze přidala i režim čtečky, kterým si aplikace v popředí zúží NFC jen na to, co ji zajímá. Dokumentace obě novinky spojuje sama: podle ní tahle dvojice umožňuje, aby Android „fungoval na obou koncích rozhraní pro mobilní platbu“ – jeden přístroj dělá terminál, druhý kartu (přeloženo). Napsáno to bylo jako popis platebního řešení postaveného výhradně z androidových zařízení.

Kdo dnes rozhoduje, která aplikace smí být kartou

Emulace není bez pravidel. Aplikace, která se hlásí o identifikátory z kategorie plateb, smí transakci zpracovat jen ve dvou případech: buď je nastavená jako výchozí platební aplikace, což je na Androidu 15 a novějším systémová role Wallet, nebo je v popředí a sama si o přednost řekne. Aktivní přitom může být vždycky jen jedna taková skupina identifikátorů.

Na čtecí straně nic takového není a právě ta strana leží u přenosových podvodů v ruce oběti. Aplikace, která si u terminálu nehraje na kartu, ale kartu čte, se o žádnou systémovou roli hlásit nemusí.

Sama emulace v obyčejné aplikaci přitom na krádež nestačila. ESET popsal v srpnu 2024 malware NGate, který okrádal klienty tří českých bank a stál na upraveném nástroji NFCGate z Technické univerzity v Darmstadtu. Telefon oběti rootnutý být nemusel, přístroj útočníka, který zachycený provoz emuloval u bankomatu, ano.

Softcard skončil 31. března 2015 a operátoři se s platbami obrátili právě na Google. Rozhodovat o tom, která aplikace smí u terminálu vystupovat jako karta, tím ale nepřestal nikdo. Jen se to přestěhovalo z čipu v SIM kartě do role, kterou přiděluje systém v telefonu.

Zdroje

• Android Developers: Host-based card emulation overview
• Android Developers: Android 4.4 APIs
• Android Developers: IsoDep
• Android Developers Blog: Android 2.3.3 Platform, New NFC Capabilities (9. února 2011)
• Android Developers Blog: Android 4.4 KitKat and Updated Developer Tools (31. 10. 2013)
• The Verge: Verizon: Google Wallet won't launch on the Galaxy Nexus (6. 12. 2011)
• Wired: Google Wallet Mobile Payment Portfolio Grows From 2 Phones to 4 (11. 5. 2012)
• The Verge: Softcard is shutting down on March 31st (5. 3. 2015)
• ESET: NGate Android malware relays NFC traffic to steal cash (22. 8. 2024)
• Magazín: Malware WindRelay udělá z telefonu oběti falešnou čtečku platebních karet (19. 8. 2026)

Taoyuan, 26. července 2010. HTC rozeslalo tiskovou zprávu s nadpisem, který v katalogu telefonů nikdy nevypadá dobře: do svých přístrojů zavádí displeje Super LCD a začne dvěma modely, které se do té doby prodávaly s panelem AMOLED – Desirem a světovou verzí Nexusu One.

O důvodu ta zpráva mlčí. „HTC zažívá vysokou poptávku po řadě svých telefonů, konkrétně po těch s 3,7palcovým displejem. Nová technologie SLCD nám umožňuje rychle navýšit výrobní kapacity a poptávce vyhovět,“ stojí v ní pod jménem ředitele firmy Petera Choua (citace přeložena). Slovo nedostatek v celém textu nepadne. Kdo by četl jen ji, odešel by s dojmem, že si HTC pomáhá s vlastním úspěchem.

Co v tiskové zprávě nestálo

Wired vydal téhož dne text, ve kterém si nechal AMOLED popsat od dvou analytiků. Jennifer Colegrove z DisplaySearch mu řekla, že AMOLED je o 20 až 50 procent dražší než LCD a že ho dodávají jen tři firmy: Samsung, LG a CMEL. Samsung mezitím uvedl Super AMOLED, tenčí a čitelnější na slunci, jenže těch panelů bylo pro výrobce telefonů k mání ještě míň než obyčejných.

HTC tedy nesháněl kdejaký displej. Sháněl jeden ze tří možných zdrojů součástky, kterou v té době chtěl každý.

Jméno Super LCD tehdy patřilo dvěma věcem

Raymond Soneira z firmy DisplayMate, která displeje měří, řekl Wiredu, že Super LCD je hlavně obchodní název. „Je tu Super AMOLED, Super IPS a teď Super LCD,“ citoval ho ten článek. „Je to jako vejce v supermarketu: malé se už koupit nedá, všechna začínají u střední velikosti.“

Do té doby označovala zkratka S-LCD něco jiného. Byl to společný podnik Samsungu a Sony, založený v roce 2004 na výrobu LCD panelů, zprvu pro televizory. HTC ve své tiskové zprávě mluví o technologii Sony jménem VSPEC III a slibuje přibližně pětinásobně lepší hospodaření s energií než u starších LCD a širší pozorovací úhly. Změřené to nebylo, je to údaj výrobce.

Pod jedním jménem se prodávaly dva telefony

Model se nepřejmenoval. Kdo si Desire koupil před tou změnou, dostal AMOLED. Kdo si ho koupil po ní, dostal LCD, a jméno na krabici bylo stejné. HTC k tomu napsalo, že SLCD nabídne „srovnatelný vizuální zážitek“ jako dosavadní 3,7palcové displeje a k tomu lepší výdrž baterie.

Tahle věta stojí za druhé přečtení. AMOLED se totiž do té doby prodával jako ta úspornější technika, protože nepotřebuje podsvícení a svítí jednotlivými body. Wired v témže článku píše, že se od AMOLEDu nižší spotřeba čekala, a připomíná jeho tehdejší slabinu: na přímém slunci se z něj četlo hůř než z LCD. Výměna tak byla pro kupujícího výhodná i nevýhodná zároveň, podle toho, kde telefon držel.

Z nouzové náhrady se stal rys značky

U LCD pak HTC zůstalo roky. Vlajková loď HTC One z roku 2013 měla podle recenze Ars Technicy 4,7palcový panel Super LCD 3 s rozlišením 1920 na 1080 bodů, tedy třetí generaci téhož nouzového řešení. Totéž rozlišení dalo HTC o rok dřív do pětipalcového Butterfly. Táž recenze u něj zmiňuje nedostatek součástek znovu, s doplňkem, který v roce 2010 ještě neplatil: HTC už se ve výrobě nepovažovalo za zákazníka první kategorie.

Nedostatek panelů z roku 2010 tedy nebyl výkyv, po kterém by se všechno vrátilo do starých kolejí. Byl to první z několika případů, kdy o vlastnostech telefonu rozhodlo, koho vezme dodavatel dřív.

Volba, kterou dnes kupující nemá

Rozhodování mezi AMOLEDem a LCD, kvůli kterému se v roce 2010 přepisovaly katalogy, u drahých telefonů zmizelo. Technické údaje iPhonu 17 uvádějí panel OLED pod obchodním jménem Super Retina XDR. Obchodní jména displejů tedy zůstala, jen se pod nimi ustálila ta technika, které byl před šestnácti lety nedostatek.

Beze změny zůstal způsob, jakým se to tehdy stalo. Displej je díl koupený od někoho jiného a výrobce telefonu si ho vybírá z toho, co se dá objednat. Když se nabídka zúží, nezmění se jméno modelu ani cena. Změní se obsah krabice.

Zdroje

• HTC: tisková zpráva HTC Introduces SLCD Display Technology To Its Portfolio z 26. července 2010, otištěná v plném znění na TechCrunchi
• Wired: OLED Shortage Forces HTC to Switch Displays (26. července 2010)
• SlashGear: HTC Make Super LCD For Desire And Nexus One Official (26. července 2010)
• Ars Technica: HTC One review: It's now or never again (květen 2013)
• Apple: iPhone 17 – technické údaje

Když Google 18. října 2011 v Hongkongu spolu se Samsungem ukazoval Galaxy Nexus a s ním Android 4.0, dostalo se odemykání obličejem hned do oznámení na firemním blogu. Andy Rubin tam napsal, že Face Unlock používá špičkovou technologii rozpoznávání obličeje a odemkne telefon „ničím víc než úsměvem“ (přeloženo z angličtiny).

Jak to funguje, popsal Google v přehledu novinek Androidu 4.0 ve dvou větách: přední kamera si při nastavení zaznamená obličej a při odemykání ho zkusí poznat znovu. Kdo se nechce nechat fotit, má záložní PIN nebo gesto. O tom, co dělá kamera, když jí místo obličeje někdo ukáže obrázek obličeje, tam nestojí nic.

Do kamery se vešel displej vedlejšího telefonu

Odpověď přišla za tři týdny. Malajsijský server SoyaCincau si na regionálním uvedení Galaxy Note v Jakartě půjčil Galaxy Nexus, nastavil mu odemykání na jeden obličej a pak před něj podržel Galaxy Note s fotografií téhož obličeje na displeji. Telefon se odemkl. Video vyšlo 9. listopadu 2011 a rozběhlo se po světě natolik, že server o tři dny později vydal vysvětlující článek – část čtenářů mu totiž nevěřila a psala, že si telefon na tu fotku předem nastavil.

V témže článku stojí i to, proč šlo o víc než o kuriozitu. Podle SoyaCincau se na totéž zeptal už o měsíc dřív vývojář CyanogenModu Koushik Dutta a Tim Bray, který u Googlu dělal zastánce vývojářů pro Android, mu odpověděl, že s fotografií to nejde. Google přitom sám upozorňoval, že odemykání obličejem je méně bezpečné než gesto, PIN nebo heslo a že telefon může otevřít někdo podobný.

Ta výhrada u Googlu zůstala dodnes. V nápovědě k Pixelu se píše, že Face Unlock může být méně bezpečný než silný PIN, že telefon odemkne jednovaječný sourozenec a že ho někdo cizí může přiložit majiteli k obličeji.

Fotka na displeji je dnes položka ve zkušebním protokolu

Rozdíl proti roku 2011 je v tom, že se ta možnost přestala odhadovat a začala měřit. Android 9 zavedl v pravidlech kompatibility míru, jak často se biometrika nechá oklamat podvrhem, a k ní hranici 7 %. Výrobce, který ji překročí, musí uživateli výslovně sdělit, že je ten způsob odemykání méně bezpečný než silný PIN, gesto nebo heslo, a vyjmenovat rizika. Na čem ta míra dnes stojí a jak podle ní systém rozděluje biometriku do tří tříd, rozebírá samostatný článek o čtečkách otisků.

Zajímavější je, čím se ta míra u obličeje zjišťuje. Metodika Android Open Source Projectu vyjmenovává nástroje útoku, které do zkoušky patří: tištěné fotografie, fotografie na monitoru nebo na displeji telefonu, videa na displeji a masky z 3D tiskárny. Prostřední položka je přesně to, co v Jakartě podrželi před Galaxy Nexem.

Ke každému nástroji navíc metodika předepisuje kalibrační fázi, ve které se hledá nejúčinnější podoba útoku, a rovnou radí, co zkusit: tištěnou fotografii mírně prohnout u tváří, aby napodobila hloubku, měnit osvětlení, ušpinit objektiv, otáčet telefon mezi výškou a šířkou. Měřit se má až tou nejúčinnější variantou, protože jinak by číslo vyšlo lépe, než jaká je skutečnost.

Metodika k tomu ještě žádá, aby se nastavení vyzkoušelo na lidech různého pohlaví, věku a původu – podle ní se u soustav postavených na strojovém učení právě tam často ukáže, že části světové populace slouží podstatně hůř.

Trusted face zmizel, odemykání obličejem zůstalo

Původní funkce se do dnešní podoby nedožila. V Androidu 10 označil Google za překonanou variantu odemykání obličejem provozovanou jako agenta důvěry, tedy Trusted face; ve stejné verzi tihle agenti přišli o možnost telefon odemknout a smějí už jen prodloužit dobu, po kterou zůstane odemčený ten, který odemčený je.

Odemykání obličejem tím ale neskončilo. Na Pixelech ho podle nápovědy Googlu má řada 7 a novější, a od řady 8 se jím dá kromě odemčení telefonu i potvrdit přihlášení do aplikace nebo nákup. To je ta hranice, o kterou se v roce 2011 hrálo, jen se mezitím z názoru stala měřená hodnota: obličej, který se nechá oklamat fotografií na displeji, se k platbě nedostane.

Zdroje

• Google: Unwrapping Ice Cream Sandwich on the Galaxy Nexus (18. října 2011) a přehled novinek Androidu 4.0
• SoyaCincau: Clarification on the Ice Cream Sandwich Face Unlock video (12. listopadu 2011)
• Android Open Source Project: Measure biometric unlock security a Android 9 Compatibility Definition Document (PDF)
• Google: Unlock your Pixel device with your face

Malawi má za sebou tu drahou část. Vysílače stojí, signál 4G dosáhne na 87 % obyvatel a data patří k nejlevnějším v Africe. Internet v telefonu přesto používá 12,5 % lidí. Čísla pocházejí ze zprávy, kterou sdružení mobilních operátorů GSMA zveřejnilo 20. srpna 2026 na summitu v Lilongwe.

Signál přibyl, uživatelé ne

Deset let stavění je v číslech vidět. V roce 2015 nemělo mobilní signál 60 % obyvatel Malawi, loni už jen 8 %. Podíl lidí, kteří internet v telefonu skutečně používají, se za tu dobu posunul z 8 % na 12 % a od roku 2023 stojí na místě. Mezi obojím zůstává 80 % obyvatel, kteří mají signál a přesto jsou offline. GSMA tomu říká usage gap, tedy mezera mezi pokrytím a používáním; průměr regionu je kolem 65 %.

Sousedům se to daří líp. Ve východní Africe používá mobilní internet 21 % lidí, v celé subsaharské Africe 28 %. Malawi by tedy počet lidí online víc než zdvojnásobilo, kdyby jen dorovnalo regionální průměr. Zaostává i pokrytí venkova, kam 4G dosáhne na 71 % obyvatel proti 89 % v Ugandě a 92 % v Senegalu.

Nechybí vysílač, chybí telefon

Na ceně dat to nestojí a placení taky ne. Tři čtvrtiny dospělých Malawijců aktivně používají mobilní peněženku a loni přes ni prošlo 576 milionů plateb za 8,6 bilionu kwach. Chytrý telefon má ale menšina. Zpráva uvádí dvě čísla, protože počítá dvěma způsoby: chytrých je 26 % připojení a 33 % jednotlivých zákazníků. Rozdíl dělá zvyk mít víc SIM karet najednou. Ve východní Africe je podíl 43 %, v celé Africe 59 %.

Caroline Mbugua, která má v africké části GSMA na starosti veřejnou politiku, to na summitu shrnula slovy, že nejde o selhání infrastruktury, ale o úzké hrdlo v přijetí (přeloženo z anglického přepisu jejího vystoupení). Mezi překážkami zpráva jmenuje cenu přístroje, chybějící digitální dovednosti, nedostatek deviz a drahou energii. Dvě z doporučení míří rovnou na daně: zrušit desetiprocentní spotřební daň z mobilních služeb a snížit daně z levných chytrých telefonů.

Jihoafrická zkouška s hranicí 2 500 randů

Zlevnit telefon státním rozhodnutím zkusila Jihoafrická republika. Národní pokladna navrhla 12. března 2025 v rozpočtu, aby se devítiprocentní spotřební daň z luxusního zboží od 1. dubna téhož roku vztahovala jen na telefony dražší než 2 500 randů. Cílem bylo podle ní zlevnit přístroje ve spodní části trhu. Souviselo to s plánem vypnout do konce roku 2027 sítě 2G a 3G, proti kterému stála námitka, že chudší zákazníci na novější telefon nedosáhnou. Podobný spor provázel i letošní vypnutí 2G u amerického T-Mobilu.

Jak to dopadlo, uvádí zpráva GSMA: prodej osvobozených telefonů během následujících měsíců vzrostl o 49 % a jejich podíl na trhu stoupl z 23 na 31 %. To číslo pochází od sdružení operátorů a nezávisle se nám ho ověřit nepodařilo. Zpráva k tomu přidává starší případy z Keni, Ghany, Pákistánu a Kolumbie, kde po snížení daní a poplatků v oboru vzrostl prodej telefonů nebo objem plateb.

Malawi je krajní případ, ne výjimka

Že rozhoduje spíš přístroj než vysílač, potvrzují i data Mezinárodní telekomunikační unie. Její přehled Facts and Figures 2025, vydaný 17. listopadu 2025, počítá 6 miliard lidí online a 2,2 miliardy offline. V zemích s vysokými příjmy používá internet 94 % lidí, v zemích s nízkými příjmy 23 %. Mobilní data zůstávají cenově nedostupná zhruba v 60 % zemí s nízkými a středními příjmy a 5G pokrývá 84 % obyvatel bohatých zemí proti 4 % v těch chudých. Typický uživatel v bohaté zemi navíc protočí skoro osmkrát víc mobilních dat.

Co půjde za čtyři roky ověřit

Zprávu psalo sdružení, které zastupuje operátory, a část jejích doporučení míří na daně a poplatky placené právě jeho členy. Čísla o pokrytí a podílu uživatelů tím nepadají, protože je GSMA Intelligence měří dlouhodobě a ITU je pro celou skupinu zemí potvrzuje. Za pozornost stojí i drobný nesoulad: tisková zpráva člení doporučení do šesti oblastí, na summitu je spektrový ředitel GSMA pro subsaharskou Afriku Bienvenu Comlan Agbokponto Soglo představil jako pět pilířů.

Ověřitelné to bude v roce 2030. GSMA slibuje, že při přijetí jejích doporučení přibude v Malawi 810 tisíc uživatelů mobilního internetu a celkem jich bude pět milionů. Kdyby se to povedlo bez sáhnutí na cenu telefonů, byla by to zajímavější zpráva než ta dnešní.

Google ve středu 19. srpna 2026 napsal na blogu pro vývojáře, že strop na paměť jednotlivých aplikací, který Android 17 zavedl na Pixelech, převezme během následujícího roku víc výrobců. Má platit na přístrojích se 4 GB operační paměti stejně jako na těch, které jí mají přes 16 GB. Aplikace, která si vezme víc, než kolik jí systém přidělí, se nejdřív zpomalí; když nepřestane, systém ji ukončí.

Nejdřív brzda, potom konec

Mez se odvozuje od celkové paměti přístroje. Jakmile na ni aplikace narazí, systém začne odsouvat její stránky do zRAM, tedy do části operační paměti, kde data leží zkomprimovaná. Aplikace tím hned nezmizí, jenže komprimace a rozbalování stojí čas procesoru a je to poznat na plynulosti posouvání a překreslování. Když si aplikace bere paměť dál, systém ji ukončí.

Vývojář se to dozví z rozhraní ApplicationExitInfo: důvod ukončení je REASON_OTHER a v popisu stojí řetězec „MemoryLimiter:AnonSwap“. Jinou stopu po sobě takový konec nenechá. V červnovém textu k témuž tématu Google píše, že proces skončí bez výpisu zásobníku volání, tedy bez obvyklého záznamu o pádu. Dokumentace změn chování v Androidu 17 k tomu přidává trojici příkazů pro adb: am memory-limiter status vypíše, jaké stropy zrovna platí, manual nastaví konkrétnímu procesu vlastní mez v megabajtech a ignore hlídání pro danou aplikaci vypne. Na přístroji, který žádné limity nevynucuje, nedělají nic.

Proč zrovna teď

Důvod Google nezastírá a píše ho hned do druhého odstavce: nové přístroje si podle něj kvůli růstu cen pamětí kapacitu drží, nebo ji dokonce snižují, jenže uživatel čeká stejně svižný chod jako dřív.

Čísla k tomu dodává analytická firma TrendForce. Ve zprávě ze 14. května 2026 odhadla, že průměrná cena pamětí LPDDR4X stoupne ve druhém čtvrtletí o 70 až 75 procent proti prvnímu a u LPDDR5X o 78 až 83 procent. Výrobci telefonů na to podle ní reagují přeskládáním výbav. Ve vrcholné třídě se hlavní volbou stává 12 GB a šestnáctigigabajtových modelů ubývá, střední třída se vrací k 8 GB a vstupní modely končí většinou na 4 GB.

Jedno číslo z téže zprávy jde proti tomu: průměrná kapacita paměti v telefonu má za rok 2026 stoupnout na 8,5 GB, tedy meziročně o desetinu. Rozpor to není. Průměr táhne nahoru mizení modelů se 2 a 3 GB, kdežto na horním konci nabídky se kapacita zastavila. TrendForce v téže zprávě píše, že výrobci hledají protiopatření a jedním z nich je práce s vývojáři aplikací na nižší spotřebě paměti. Ceny pamětí přitom tlačí i na to, kolik telefon stojí; Tim Cook je 30. července označil za stoletou vodu.

Jedna aplikace, desítky obětí

Co si od stropu Android slibuje, popsal Google už v červnu. Aplikace, která paměť ztrácí nebo si jí prostě bere moc, bývá před systémovým čističem paměti chráněná, dokud drží službu na popředí. Čistič proto sáhne jinam a zabije desítky menších aplikací odložených v pozadí. Uživatel se do nich vrátí a místo okamžitého probuzení se dívá na startovací obrazovku: pryč je pozice ve výpisu, rozepsaná odpověď i rozehraná partie. K tomu přibude práce procesoru navíc a s ní úbytek baterie.

Google zároveň píše, že drtivé většiny relací se strop nedotkne. Ověřit se to zatím nedá a kolik aplikací na mez v praxi narazí, ukáže až rozšíření mimo Pixely. O oznámení nezávisle psala 20. srpna Android Authority a shrnula ho stejně: víc telefonů bude umět utnout aplikaci, která se v paměti roztahuje.

Pro majitele telefonu z toho plyne jedna praktická věc. Když oblíbená aplikace začne po přechodu na Android 17 mizet z obrazovky bez hlášky o pádu, nemusí jít o vadu telefonu ani o poškozenou instalaci. Takhle vypadá vynucený strop a spravit ho může jedině autor té aplikace.

Zdroje: Android Developers Blog, 19. 8. 2026, dokumentace Androidu 17, Android Developers Blog, 2. 6. 2026, TrendForce, 14. 5. 2026, Android Authority, 20. 8. 2026.

Podpis aplikace je jediná věc, podle které telefon pozná, že aktualizace přišla od téhož vývojáře jako původní instalace. Kdo ten podpis dokáže zfalšovat, dostane do cizího telefonu vlastní kód pod jménem známé aplikace. Proti tomu míří schéma podpisu APK v3.2, které přišlo s Androidem 17: balíček podepsaný podle něj nese dva podpisy místo jednoho.

Jeden klíč klasický, druhý mřížkový

V bloku v3.2 musí být přesně dva podepisující. Jeden použije klasický algoritmus, tedy RSA nebo ECDSA jako dosud, druhý postkvantový ML-DSA. Když jsou oba klasické nebo oba postkvantové, ověření selže. Stejně dopadne balíček, ve kterém se ti dva rozcházejí v rozsahu verzí systému, na které míří. Blok má v podpisové části APK vlastní identifikátor 0x70e1c89f, aby se poznalo, že jde o hybrid.

ML-DSA je zkratka pro podpisový algoritmus postavený na mřížkách, který americký normalizační úřad NIST vydal 13. srpna 2024 jako FIPS 204. Android z něj bere dvě varianty, ML-DSA-65 a ML-DSA-87.

Proč dva klíče, a ne rovnou jeden

Dokumentace Androidu to popisuje jako obranu do hloubky. Dokud nemá nový algoritmus odslouženo v provozu, drží se vedle něj ten prověřený: klasický podpis kryje případnou chybu v čerstvé implementaci mřížkové matematiky, postkvantový míří na stroj, který jednou klasický klíč spočítá. Až se ML-DSA ve velkém osvědčí, má být podle dokumentace možné přejít na jediný postkvantový klíč.

Sbírání zašifrovaných dat na později, kterým se odůvodňuje spěch u šifrování, tu roli nehraje. Padělaný podpis musí útočník vyrobit ve chvíli, kdy se aplikace instaluje, ne o deset let dřív. Dlouhou životnost má něco jiného, totiž řetěz důvěry uvnitř telefonu, a právě na něj se Google v oznámení odvolává, když mluví o odolnosti platformy na desítky let dopředu.

Starší Androidy ten blok přeskočí

Telefon s Androidem 16 a nižším o schématu v3.2 neví a ověří balíček podle staršího podpisu. APK proto musí dál nést i blok v3.0 nebo v3.1 podepsaný jediným klasickým klíčem; dokumentace mu říká K0 a označuje ho za záchrannou síť. U existující aplikace je to její dosavadní podpisový klíč, u nové se K0 vygeneruje vedle nového hybridního páru.

Aby se toho nedalo zneužít, zapisuje podpisový nástroj do staršího bloku dva atributy s hranicemi verzí systému, 0xbf940529 a 0x9f06b79c. Když se telefon do tohoto rozmezí trefí a hybridní blok v balíčku nenajde, instalaci odmítne. Bez toho by útočníkovi stačilo blok v3.2 z APK vystřihnout a systém by se spokojil s klasickým podpisem.

Klíče vyrobí Google Play

Vývojář, který používá Play App Signing, se o nic starat nemusí. Google Play během vydání Androidu 17 vygeneruje podpisové klíče ML-DSA novým aplikacím a těm existujícím, které se přihlásí, a to bez ohledu na to, na jakou úroveň API aplikace míří. Klíče drží v Cloud KMS. Později má jít dodat vlastní klasický i postkvantový klíč a nechat Play jen samotné hybridní povýšení. Google k tomu začne vývojáře vyzývat, aby si podpisové klíče obměňovali nejméně jednou za dva roky.

Podpisy aplikací jsou jen jedna z vrstev

Na ML-DSA přechází v Androidu 17 také ověřený start systému, tedy Android Verified Boot, a začal i převod vzdáleného dokládání stavu zařízení, kde se mění certifikační řetězy KeyMintu. Úložiště klíčů Android Keystore umí na podporovaných zařízeních vygenerovat ML-DSA-65 i ML-DSA-87 přímo v zabezpečeném hardwaru přes běžné rozhraní KeyPairGenerator, takže aplikace, která potřebuje kvantově odolný podpis, si k němu nemusí přibalovat vlastní kryptografii.

Mřížkové klíče jsou přitom výrazně větší než klíče eliptických křivek a v zabezpečeném prostředí telefonu je paměti málo. Google sám tuhle část označuje za velký kus inženýrské práce.

Termín zatím nikde nestojí

Majitel telefonu z toho neuvidí nic. Aplikace se instalují a aktualizují stejně jako dřív, jen ověření navíc projde druhým podpisem. Výrobci a ti, kdo si Android upravují, si implementaci můžou proklepat testem HybridSignatureVerificationTest.java ze sady CTS.

Co v žádném z obou oznámení není, je datum. Android 17 hybridní podpis ověřit umí, Google Play ho umí vyrobit, ale den, od kterého by aplikace bez postkvantového podpisu do Obchodu Play neprošla, nikde uvedený není.

Zdroje: popis schématu podpisu APK v3.2 v dokumentaci AOSP, zápis Security for the Quantum Era na blogu Google Security z 25. března 2026, oznámení Androidu 17 z června 2026 a shrnutí na Privacy Guides.

Optická stabilizace obrazu je dnes v telefonu položka v tabulce parametrů, kterou nikdo nečte. V technických údajích Pixelu 10a stojí u širokoúhlého fotoaparátu jediný řádek: optická i elektronická stabilizace. Je to levnější model Googlu z letošního roku a stabilizaci má, aniž by ji kdokoli zmiňoval. Když ji telefon dostal na začátku, byla to hlavní prodejní zbraň – a její první veřejná ukázka byla podvrh.

Odraz v okně dodávky

Nokia představila Lumii 920 s Windows Phone 8 na akci v New Yorku 5. září 2012. Fotoaparát pod značkou PureView měl světelnost f/2,0 a právě optickou stabilizaci: Nokia s ní telefon prodávala jako přístroj do slabého světla. K oznámení patřilo propagační video s dvojicí cyklistů, které mělo ukázat, jak plynulý záběr z ruky vypadá.

Server The Verge si v něm všiml odrazu v okně: záběry nevznikly telefonem, ale velkou kamerou z bílé dodávky. Nokia to potvrdila a na svém blogu vydala omluvu. „Vyrobili jsme video, které simuluje to, co s optickou stabilizací budeme umět,“ napsala mluvčí Heidi Lemmetyinen v příspěvku ze 6. září 2012. „Tohle nebylo natočeno Lumií 920. Zatím ne.“ (Citace jsou přeložené z angličtiny.) K omluvě firma přidala nové video, tentokrát z prototypu s OIS proti telefonu bez ní.

Ještě téhož dne The Verge napsal, že zinscenované byly i ukázkové fotografie z druhé poloviny téhož videa – v jednom záběru je vidět profesionální osvětlení a stopy po cloně velkého objektivu. Nokia to podle serveru potvrdila také.

Co pod tím vším bylo

Sama funkce fungovala. Optická stabilizace znamená, že gyroskop měří chvění ruky a optika se posune proti němu, takže obraz na snímači stojí. Nokia proti tehdejším fotoaparátům posouvala celou sestavu optiky, ne jednu čočku uvnitř objektivu. Vyvíjela ji se Zeissem a na svém blogu uváděla, že soustava provede 500 korekcí za sekundu a dovolí fotit až při čtvrtinové expozici, tedy osmkrát delší než dosud. To jsou čísla výrobce.

Nezávisle je potvrdila recenze fotoaparátu na serveru DPReview. Ta popsala tentýž mechanismus vlastními slovy – běžný fotoaparát hýbe snímačem nebo jednou čočkou, Lumia hýbe celým modulem – a doložila ho snímky: při citlivosti ISO 200 a expozici jedné třetiny sekundy vyšla fotografie ostrá, ostrý snímek se povedl i při devítině sekundy. Redakce tehdy 920 označila za první telefon s opticky stabilizovaným fotoaparátem.

Za půl roku ji mělo HTC, Apple po osmi letech stabilizoval snímač

HTC uvedlo optickou stabilizaci do svého HTC One 19. února 2013, tedy necelého půl roku po Nokii. V tiskové zprávě ji firma zmiňuje jednou větou a hlavně kvůli videu: víceosá optická stabilizace zadního fotoaparátu má podle ní udržet záběr klidný i za chůze. Hlavním argumentem pro fotoaparát HTC byly velké obrazové body pod značkou UltraPixel, stabilizace šla vedle nich jako doplněk.

Apple k té samé úloze přistoupil obráceně. Místo optiky posouvá snímač – v tiskové zprávě k iPhonu 13 ze 14. září 2021 uvádí, že tuhle stabilizaci posunem snímače zavedl u iPhonu 12 Pro Max a s třináctkou ji dostal i základní model a menší mini. Tvrdil tehdy, že ji žádný jiný telefon nemá.

Z prodejní zbraně řádek v tabulce

Cesta od Lumie k dnešku je hlavně cesta dolů v ceníku. Optická stabilizace se během deseti let přesunula z vlajkové lodi, kolem které se stavěla celá kampaň, do modelů, které se prodávají jako rozumný nákup. U Pixelu 10a ji má hlavní širokoúhlý fotoaparát, ultraširokoúhlý ne – a Google to nikde nezdůrazňuje, prostě to stojí v technických údajích mezi ohniskovými vzdálenostmi.

Zbylo po tom příběhu i něco méně příjemného. Ukázka funkce, kterou telefon opravdu uměl, se natáčela cizí technikou, protože hotový přístroj v tu chvíli nebyl k dispozici. Nokia se omluvila druhý den a funkci pak předvedla znovu, tentokrát z prototypu. Nokia tehdy měla hotovou funkci dřív než telefon, ze kterého se dala ukázat. Stabilizace to přežila: dnes se nedostane ani do reklamy, jen do tabulky parametrů.

Zdroje

• Nokia Conversations: An apology is due (6. září 2012, archivovaná verze)
• The Verge: Nokia's new Lumia 920 and Lumia 820 with Windows Phone 8
• DPReview: Nokia Lumia 920 Camera Review
• Microsoft Devices Blog: How Nokia Lumia Optical Image Stabilisation is revolutionising imaging
• HTC: Introducing the new HTC One (19. února 2013)
• Apple: Apple introduces iPhone 13 and iPhone 13 mini (14. září 2021)
• Google: Pixel phone hardware tech specs

Nizozemský výrobce oznámil v úterý 18. srpna 2026 model Fairphone (Gen. 6+). Proti loňské šestce se změnily dvě věci uvnitř a jedna venku: procesor je o generaci novější, operační paměti je o polovinu víc a k černé a zelené přibyla modrá. Server GSMArena k tomu dodává, že jiné změny proti předchůdci nejsou.

Čip Snapdragon 7s Gen 4 nahradil o generaci starší kus a operační paměť vyrostla z 8 na 12 GB typu DDR5. Aplikace se podle Fairphonu spouštějí a přepínají až o 24 procent rychleji a doba, po kterou si systém drží rezervovanou paměť, klesla až o pětinu. Ta čísla pocházejí z vlastní laboratoře výrobce, měřené nástroji SmartViser; nezávislé měření zatím k dispozici není.

Dvanáct dílů, které si majitel vymění sám

Hlavní důvod, proč se o Fairphonu vůbec píše, zůstal beze změny. Telefon má dvanáct dílů, které jdou vyměnit doma. Nabíjecí konektor USB-C, baterie, displej a zadní kryt se podle výrobce zvládnou vyměnit do pěti minut. Mikrofony, boční tlačítka a čtečku otisků si už majitel nevymění, ty patří do servisu.

Náhradní díly mají být v prodeji do roku 2033 a záruka trvá pět let. Index opravitelnosti, který výrobci elektroniky v Evropské unii povinně uvádějí, má Fairphone (Gen. 6+) na stupni A, tedy nejlepším.

Vyměnitelná baterie u telefonů není jen věc dobré vůle výrobce. Evropské nařízení o bateriích ji sice žádá, ale pustí i telefon s baterií zalepenou, pokud článek vydrží tisíc nabíjecích cyklů a udrží si přitom 80 procent kapacity. České právo na opravu, které mělo platit od konce července, zatím vězí ve sněmovně.

Systém do roku 2032, záplaty do roku 2033

Telefon se prodává s Androidem 16 a výrobce slibuje šest velkých povýšení systému, tedy do roku 2032. Bezpečnostní aktualizace mají chodit ještě rok poté, do roku 2033. Formulace na webu Fairphonu ta dvě čísla nerozlišuje dost jasně a GSMArena si v článku není jistá, který z těch dvou roků platí; ve specifikacích produktu ale stojí obojí zvlášť.

Software dostane i loňský model. Aplikace Fairphone Moments, což je zjednodušený režim bez rozptylování, umí nově měnit tapetu, přeskládat oblíbené aplikace a přiřadit jiné funkce bočnímu přepínači. Přibyla také vlastní galerie, která ukládá fotky do telefonu a nepotřebuje k tomu cizí službu ani placené úložiště.

Zbytek výbavy zůstal loňský

Displej má 6,31 palce, technologii LTPO OLED, rozlišení 1116 × 2484 bodů a obnovovací frekvenci 120 Hz. Hlavní fotoaparát stojí na snímači Sony Lytia 700C s 50 megapixely a optickou stabilizací, doplňuje ho širokoúhlý objektiv s 13 megapixely a přední kamera s 32 megapixely. Baterie má 4 415 mAh, nabíjí se výkonem 30 W a výrobce z ní slibuje až 53 hodin provozu. Vnitřní paměť je 256 GB a rozšíří ji karta microSD až do 2 TB.

Odolnost je na stupni IP55, tedy proti stříkající vodě, ne proti ponoření. U telefonu, který se dá rozšroubovat, je to očekávatelný ústupek, ale je dobré ho vědět předem.

Nový odstín Cobalt Blue si Fairphone vybral kvůli kobaltu: firma vznikla z osvětové kampaně o nerostných surovinách z konfliktních oblastí a modrá barva na to má odkazovat. Podíl spravedlivě získaných a recyklovaných materiálů uvádí výrobce na 51 procent hmotnosti přístroje.

Poprvé i v Americe

Nejvýraznější novinka není v telefonu, ale na mapě. Fairphone se poprvé oficiálně prodává ve Spojených státech, a to ve vlastním obchodě a na Amazonu, bez zámku na operátora. Spolu s telefonem tam míří i sluchátka Fairbuds a Fairbuds XL. GSMArena k tomu radí ověřit si před nákupem, jestli přístroj bude fungovat u konkrétního amerického operátora.

Cena je 649 eur v Evropě a 649 dolarů v USA. Za ty peníze se jinde koupí telefon s podstatně silnějším čipem: Snapdragon 7s Gen 4 je střední třída, ne vlajková loď. Podle nás je to hlavní věc, kterou musí kupující zvážit – platí se za pět let záruky, náhradní díly do roku 2033 a možnost opravit si telefon doma, ne za výkon.

Zajímavá je i drobnost v názvu. Fairphone přestal telefony číslovat běžným způsobem a píše je jako Fairphone (Gen. 6+); většina serverů to i tak zkracuje na Fairphone 6+.

Zdroje

• The Fairphone (Gen. 6+) is all about giving you more – oznámení výrobce, 18. srpna 2026
• The Fairphone (Gen. 6+) – stránka produktu s úplnými parametry a indexem opravitelnosti
• Fairphone 6+ is now official and coming to the US – GSMArena, 18. srpna 2026

Apple v úterý 18. srpna 2026 zveřejnil novou verzi licenční smlouvy vývojářského programu a s ní i nové obchodní podmínky pro aplikace šířené v Evropské unii. Účinnosti nabývají 1. října 2026 a nejnápadnější změnou je zánik poplatku za instalaci: Core Technology Fee, tedy padesát centů za každou první roční instalaci nad milion, nahradí Core Technology Commission ve výši pěti procent z prodejů digitálního zboží v aplikacích šířených mimo App Store.

Rozdíl mezi tím dvojím je zásadní. Poplatek se platil za staženou aplikaci bez ohledu na to, jestli na ní kdo něco vydělal – kdo rozdával aplikaci zdarma a dostal se přes milion instalací, platil dál. Provize se počítá z tržby, takže aplikace bez prodejů neplatí nic.

Kolik si Apple bere po 1. říjnu

Podmínky se sjednocují: dosud si vývojář vybíral mezi původní smlouvou a dodatkem s alternativními podmínkami, nově platí pro všechny jedny. Sazby v App Storu vypadají takto:

• 26 % z prodeje přes Apple In-App Purchase, tedy platební systém Applu. Účastníci programů pro malé firmy, mini aplikace a videoslužby a předplatné po prvním roce platí 15 %.
• 20 % z prodeje přes cizí platební bránu uvnitř aplikace, u zvýhodněných programů 10 %.
• 15 % za odkaz ven, který uživatele pošle koupit obsah na web nebo do jiné aplikace; u zvýhodněných programů 10 %. Provize se týká jen prodejů uskutečněných do sedmi dnů od klepnutí na odkaz.
• 5 % z prodejů v aplikacích šířených přes cizí obchody nebo přímo z webu vývojáře – to je ta Core Technology Commission.

Z nákupů v aplikaci si Apple historicky bral 30, nebo 15 procent, připomíná CNBC. Evropská sazba 26 % je tedy nižší než světová, k ní se ale u aplikace, která posílá zákazníky na web, přičítá ještě provize za odkaz ven.

Jedna podmínka je nová a vývojáře váže: výběr platebních možností – Apple In-App Purchase, cizí brána v aplikaci, odkaz na web, nebo kombinace – musí vydržet dvanáct měsíců. Přeskakovat mezi modely podle toho, co zrovna vychází líp, tedy nepůjde.

Obchod s aplikacemi smí zkusit víc firem

Druhá změna se týká alternativních obchodů. Dosud musel jejich provozovatel doložit buď finanční zázemí, nebo dva roky ve vývojářském programu a aplikaci s milionem prvních ročních instalací v Unii za předchozí kalendářní rok, píše TechCrunch. Od října stačí splnit jednu položku ze seznamu, na kterém je mimo jiné hodnocení finanční stability od Dun & Bradstreet, veřejná obchodovatelnost akcií, investice od zavedeného investičního fondu, provedený audit, postavení státní instituce, školy nebo neziskovky, akreditiv na milion dolarů nebo milion prvních ročních instalací celosvětově.

Zároveň padá požadavek mít v Unii právnickou osobu. Malým provozovatelům Apple provizi odpouští: kdo za posledních dvanáct měsíců vydělal celosvětově méně než deset milionů eur a z ceny svého obchodu a předplatného k němu za celou dobu méně než milion eur, provizi z těchto částek neplatí.

Platba mimo App Store u dětí projde přes rodiče

Za povolení cizích plateb v App Storu si Apple vymínil pravidla pro nezletilé, na kterých se podle svého sdělení domluvil s Evropskou komisí. Aplikace v kategorii Kids musí nákup přes cizí bránu schovat za rodičovskou bránu a odkaz na nákup na webu nesmí nabídnout vůbec. U uživatelů mladších třinácti let platí totéž, u třináctiletých až sedmnáctiletých musí být za rodičovskou branou obojí – platba v aplikaci i odkaz ven. Tam, kde je v dané zemi hranice rodičovského souhlasu vyšší než třináct let, posouvá se s ní i tohle pravidlo.

Spor tím podle Applu končí

Nové podmínky jsou zatím poslední kolo sporu, který se táhne od zavedení nařízení o digitálních trzích. V dubnu 2025 dostal Apple od Evropské komise pokutu 500 milionů eur za to, že vývojářům bránil informovat zákazníky o levnějším nákupu mimo App Store; podmínky, které pak nabídl, kritici označili za formální poslušnost bez ochoty cokoli změnit. Letos v červenci Apple neuspěl u Tribunálu Evropské unie se žalobami proti tomu, že ho Komise označila za strážce brány.

Že je spor vyřešený, zatím říká Apple: ve svém oznámení mluví o úzké spolupráci s Evropskou komisí a podle CNBC uvedl, že návrh neshody s regulátorem odstraňuje. Vlastní vyjádření Komise v oznámení Applu ani v obou zprávách o změně nezaznělo. Podobným tlakem prochází i druhá strana trhu – Komise letos nařídila Googlu otevřít jedenáct funkcí Androidu cizím hlasovým asistentům.

Pro majitele iPhonu se 1. října nic neláme. Aplikace se dál instalují z App Storu, cizí obchody zůstávají menšinovou cestou a jestli se sazby promítnou do cen předplatného, ukáže se až po nějaké době. Zajímavější je, co se mění menším vývojářům: poplatek, který rostl se stahováním bez ohledu na tržby, mizí a s ním i důvod bát se vlastní popularity.

Zdroje: Apple Developer, Changes for apps in the European Union, Apple Developer News, TechCrunch, CNBC.

Pod displejem prvních telefonů s Androidem seděla malá kulička. Otáčením se po obrazovce posouval kurzor, stiskem se potvrzovalo. HTC pro ni mělo v tabulce parametrů vlastní řádek: u HTC Magicu i u HTC Hera stojí v položce Device Control totéž slovní spojení, „Trackball with Enter button“.

Zvláštní na tom je, že oba ty telefony měly dotykový displej. Podle týchž tabulek 3,2 palce a rozlišení 320 × 480 bodů, tedy na tehdejší poměry slušný. Kulička nebyla náhrada za dotek. Byla něco navíc.

Pravidla Androidu ji nikdy nežádala

K čemu byla, se dá vyčíst z pravidel, kterými Google určuje, co musí telefon splňovat, aby se dal považovat za kompatibilní s Androidem. Dokument se jmenuje Compatibility Definition Document a vydává se ke každé verzi systému.

Ve verzi pro Android 1.6 z roku 2009 má oddíl o netykovém ovládání jedinou podstatnou větu: zařízení smí trackball, směrový kříž nebo kolečko vynechat, jen musí soustavě správně ohlásit, co má. Kulička tedy nikdy povinná nebyla a HTC ji dávalo do telefonů z vlastního rozhodnutí.

O rok později se v pravidlech pro Android 2.3 objevila v témž oddíle podmínka navíc. Zařízení bez netykového ovládání musí nabídnout rozumný náhradní způsob, jak vybírat a upravovat text, a to takový, který se snese se soustavou softwarových klávesnic. Nic dalšího se tam nedoplňuje, ani listování stránkou, ani procházení odkazů.

Jsou to dvě sdělení v jedné větě. První pojmenovává, co po kuličce zbyde jako problém: umístit kurzor mezi dvě konkrétní písmena, když prst zakryje víc znaků najednou. Druhé říká, kde má náhrada bydlet – v klávesnici.

Pak řádek Device Control z tabulek zmizel

Jak dlouho kulička u HTC vydržela, se z webu výrobce vyčíst nedá. V roce 2010 HTC produktové stránky přestavělo a řádek Device Control z tabulek zmizel; v archivních specifikacích HTC Desire, HTC Legend ani Desire Z už o ovládacím prvku pod displejem nestojí nic. Poslední veřejný doklad od výrobce samotného jsou tedy tabulky Magicu a Hera z roku 2009. Co bylo dál s ukazatelem jako součástkou, popisuje samostatný článek o optickém trackballu.

Náhrada se nastěhovala do klávesnice

Že to Google nenechal jen na výrobcích, stojí v pravidlech pro Android 4.0: k témuž požadavku je tam připsáno, že vhodný způsob výběru textu pro zařízení bez netykového ovládání je součástí samotného otevřeného Androidu. Výrobce tedy nemusel vymýšlet nic vlastního.

Dnes ta náhrada vypadá u obou velkých systémů podobně a Apple pro ni má v příručce k iPhonu jméno z téže rodiny. Oddíl se jmenuje „Turn the onscreen keyboard into a trackpad“, tedy proměňte klávesnici na trackpad, a postup je popsaný na tři kroky. Podržíte mezerník, dokud klávesnice nezesvětlá do šeda. Tažením prstu po klávesnici pak posouváte kurzor. Když přiložíte druhý prst, začne se text vybírat.

Kulička se nevrátila jako kulička, ale jako plocha pod palcem. Rozdíl je v tom, že se objeví jen tehdy, když je potřeba, a zbytek času je z ní zase mezerník.

Z telefonu tedy nezmizela úloha, jen součástka. Trefit se kurzorem mezi dvě písmena je pořád tentýž problém jako v roce 2009 a řeší se pořád zvláštním režimem, jen ho místo pohyblivé kuličky spouští podržení klávesy.

Zdroje

• HTC: specifikace HTC Magic a HTC Hero v archivu webu htc.com
• Google: Android 1.6 CDD, Android 2.3 CDD a Android 4.0 CDD
• Apple: Type with the onscreen keyboard on iPhone

Sluchátkový jack začal z vrcholných telefonů mizet v roce 2016, slot na paměťovou kartu o něco později. Sony obojí ponechalo i v letošní vlajkové lodi Xperia 1 VIII, která se prodává od května v Japonsku, Evropě a Británii. V rozhovoru, který 10. srpna vydal japonský server ITmedia Mobile, dva zástupci firmy souvisle vysvětlili, proč u toho zůstávají a co si od toho slibují.

Za Sony mluvili Šohači Ike z marketingu a Eri Kitazawová z útvaru plánování produktů. Rozhovor vyšel japonsky, citace níže jsou přeložené.

Karta a jack jako poznávací znamení řady

Kitazawová důvod pro slot popsala jednoduše: aby zákazník mohl fotit a natáčet, aniž by hlídal volné místo. Dodala, že v anketě o důvodech nákupu se podpora karet microSD umístila vysoko. Na kolikátém místě ani jak velký vzorek anketa měla, v rozhovoru nepadlo.

Ike šel dál. Slot na kartu a sluchátkový jack jsou podle něj „už teď identitou Xperie“ a patří k tomu, čím se řada odlišuje v době, kdy většina telefonů míří na každého. Přijít o ně by podle něj znamenalo přijít o kus toho, co Xperii dělá Xperií.

Je to obrat proti zbytku trhu. Samsung vypustil slot z vlajkových Galaxy v roce 2021 a jack ještě dřív, HTC ho odstranilo v roce 2016. Sony si tím drží skupinu zákazníků, kterou nikdo jiný neobsluhuje, a zároveň si zavírá cestu k tenčímu tělu a jednodušší konstrukci.

Prodeje firma chválí, čísla neuvádí

Ike řekl, že se prodeje drží i přes vyšší cenu a že spokojenost zákazníků je velmi vysoká. Podle něj se daří doma i v zahraničí, k čemuž pomohlo rozšíření nabídky o verzi s terabajtem úložiště a o barvu Native Gold, kterou dostal jen model bez operátorské vazby. V Evropě prý prodeje výrazně vzrostly poté, co Sony posílilo přímý prodej zákazníkům.

Žádné číslo v rozhovoru nepadlo. Ani kusy, ani meziroční růst, ani podíl na trhu, takže se tvrzení o silných prodejích nedá ověřit jinde než v pozdějších výkazech skupiny.

Zdražení se přitom týká hlavně Japonska. Tam začíná Xperia 1 VIII v nejlevnější konfiguraci nad 200 000 jeny. Ike to svedl na velký teleobjektivový snímač, novou konstrukci a techniku kolem umělé inteligence, jmenoval ale i rostoucí cenu práce, pamětí a dopravy. V Evropě zůstala cena na 1 499 eurech a v Británii na 1 399 librách za základní verzi s 12 GB paměti a 256 GB úložiště, tedy stejně jako u předchůdce.

Střední třída Xperie se nevrátí

Na otázku po nástupci řady Xperia 5, tedy modelu mezi jedničkou a desítkou, odpověděl Ike zamítavě. Sony podle něj o poptávce v pásmu kolem 100 000 jenů ví a pravidelně ji měří, jenže soustředit se na dva pilíře považuje za nejúčinnější odpověď na trh: vlajkovou jedničku a cenově dostupnou desítku. Rozhodnutí přidat mezistupeň zatím nepadlo.

Místo toho firma odkazuje na výkupy a splátkové programy operátorů. Kdo dá protiúčtem dva roky starý model, dostane se podle Ikeho na jedničku fakticky za něco přes 100 000 jenů, tedy zhruba na cenu, o které se v otázce mluvilo.

Telefon jako laboratoř na spoje

Poslední část rozhovoru napovídá, proč Sony u telefonů zůstává, i když jich prodá zlomek toho co Samsung nebo Apple. Model bez operátorské vazby letos poprvé umí milimetrové vlny 5G. Ike přiznal, že se s nimi zdaleka všude nespojíte, a řekl, že do nich firma jde i kvůli tomu, co z nich má skupina jinde než v mobilním oddělení. Kitazawová to dořekla: přenos obrazu s nízkým zpožděním potřebuje Sony ve fotoaparátech a v obrazové technice, a mobilní byznys je místo, kde se ta technika brousí.

To je podle nás nejzajímavější věta celého rozhovoru. Vysvětluje, proč se Xperia může chovat jinak než telefon, který se musí uživit sám.

Zdroje: rozhovor ITmedia Mobile z 10. srpna 2026 (druhá strana), shrnutí na GSMArena a Android Authority, evropské ceny a výbava z oznámení modelu z 13. května 2026.

O tom, jak telefon vyfotí západ slunce, dnes nerozhoduje objektiv ani snímač, ale výpočet. Ze surových dat skládá výslednou fotku křemík, a čím je ho na to víc, tím lépe snímek dopadne. HTC na to vsadilo brzy a udělalo z toho hlavní argument celé nové řady.

Co HTC ohlásilo v Barceloně

Na veletrhu Mobile World Congress 26. února 2012 ukázalo HTC tři telefony najednou: One X, One S a One V. Všechny běžely na Androidu 4.0 s nadstavbou Sense 4 a všechny sdílely balík funkcí fotoaparátu, kterému firma říkala ImageSense. V tiskové zprávě k té trojici stojí věta, která tehdy z úst výrobce telefonů zaznívala málokdy: HTC vylepšilo objektiv, snímač i software, a k tomu do telefonu zabudovalo nový vlastní čip HTC ImageChip.

Co od něj firma slibovala, popisuje tatáž zpráva: nejrychlejší pořizování snímků, jaké kdy měla, nejlepší kvalitu obrazu za nepříznivých podmínek a tlačítka na fotku a na video vedle sebe, takže se mezi nimi nemuselo přepínat. One X k tomu měl displej o úhlopříčce 4,7 palce s rozlišením 720p, čtyřjádrovou Nvidii Tegra 3 a osmimegapixelový fotoaparát; v zemích s LTE se prodával s dvoujádrovým Snapdragonem S4.

Proč měl telefon na jednu fotku dva procesory

Signálový procesor obrazu, zkratkou ISP, je jednotka, která z hodnot nasbíraných snímačem udělá obrázek: srovná barvy, potlačí šum, doostří. Bývá součástí hlavního čipu a dodává ji ten, kdo hlavní čip vyrábí. Podle pozdějšího ohlédnutí serveru GSMArena dalo HTC svůj ImageChip mimo něj, tedy jako hardware navíc, který si výrobce telefonu pořídil sám.

Nebylo v tom samo. Na témž veletrhu ukázala Nokia model 808 PureView, který měl podle GSMArena také samostatný čip na zpracování obrazu, a oba přístroje si z Barcelony odvezly ocenění. Rozdíl je v tom, co si z toho kdo pamatuje: dnes se jako fotomobil roku 2012 připomíná Nokia.

Jak to dopadlo

GSMArena shrnuje výsledek bez příkras: fotoaparát One X nepatřil mezi nejlepší osmimegapixelové fotoaparáty své doby. Vlastní čip tedy převahu, kterou HTC ohlašovalo, nepřinesl.

Poznat je to i na tom, jak firma mluvila o rok později. V tiskové zprávě k novému HTC One z 19. února 2013 jméno ImageChip nepadne ani jednou. HTC v ní staví na snímači, ne na výpočtu: mluví o bodech UltraPixel, které mají nasbírat o 300 % víc světla než tehdy obvyklé snímače, a o světelnosti objektivu f/2,0.

Vlastní čip na fotky se vrátil o pět let později

Google oznámil 17. října 2017 Pixel Visual Core a označil ho za svůj první vlastní koprocesor pro spotřební výrobky. Byl v každém Pixelu 2, jenže zprvu vypnutý; zapnula ho až pozdější aktualizace, aby přes něj mohly fotit i cizí aplikace.

Čísla, která Google k čipu uvedl, ukazují, kam se za pět let od HTC posunulo zadání. Jádrem byla jednotka IPU s osmi jádry po 512 aritmeticko-logických jednotkách a výkonem přes tři biliony operací za sekundu. Skládání snímků HDR+ na ní podle Googlu běželo pětkrát rychleji a spotřebovalo méně než desetinu energie než na hlavním procesoru telefonu. HTC v roce 2012 řešilo rychlost závěrky, Google o pět let později to, aby telefon zvládl spojit hromadu snímků do jednoho, aniž vybije baterii.

Dnes je ta jednotka zpátky uvnitř hlavního čipu

Samostatný křemík vydržel u Pixelů jen pár generací. Od čipu Tensor z října 2021 si Google navrhuje rovnou celý procesor telefonu a obraz je jen jedna z oblastí, které v něm mají vlastní hardware. U Tensoru G5 z 20. srpna 2025 firma vypíchla úplně nový ISP přímo v čipu, s desetibitovým videem a odstraněním rozmazání pohybem.

Oddělený čip na fotky tedy zmizel podruhé, ale pokaždé z jiného důvodu: HTC ho opustilo, protože se neprosadil, Google proto, že si mezitím pořídil celý procesor. Myšlenka sama vyhrála – jen se schovala dovnitř.

Zbylo po tom pravidlo, které v roce 2012 ještě nebylo samozřejmé: kdo chce mít fotoaparát v telefonu jiný než konkurence, potřebuje k tomu vlastní křemík, ne jen jiný snímač. HTC si z prvního pokusu odneslo hlavně poznání, že samotný čip navíc lepší fotku neudělá.

Zdroje: tisková zpráva HTC k řadě One z 26. února 2012, tisková zpráva HTC k novému HTC One z 19. února 2013, ohlédnutí GSMArena za HTC One X, oznámení Pixel Visual Core a popis čipu Tensor G5.

Volání přes Wi-Fi zvládne skoro každý dnešní telefon. Když je mobilní signál slabý nebo žádný, hovor se spojí přes domácí, kancelářskou nebo hotelovou síť, telefon přitom používá své číslo a na vyúčtování se hovor objeví jako každý jiný. O prázdninách se z toho stává praktická otázka: platí to i za hranicemi, kde se jinak účtuje roaming? Odpověď se u tří českých operátorů liší a nejpřesněji se čte v jejich vlastních smluvních podmínkách.

Dva operátoři, dvě opačné věty

Vodafone vydal nové Podmínky služby Wi-Fi volání s účinností od 5. srpna 2026; nahradily znění z 1. října 2020. V části o úhradě za službu stojí: „Při využití služby v zahraničí se na zákazníka nahlíží jako by Službu využíval v rámci své domácí sítě.“ Hovor z hotelové Wi-Fi v Thajsku se tak počítá stejně jako hovor z obýváku, tedy podle tarifu a ceníku pro Česko.

T-Mobile má v Obchodních podmínkách služby Wi-Fi volání, platných od 24. října 2025, ve třetím bodě větu opačnou: „Službu je možno využívat pouze na území ČR.“ Ve stejném bodě se dodává, že veškerá volání i zprávy přes Wi-Fi jsou zpoplatněny podle tarifu hlavní služby a platného ceníku.

O2 na své stránce o Wi-Fi volání ani na stránkách podpory k roamingu zahraničí nezmiňuje; popisuje jen volání bez mobilního signálu a účtování běžnou sazbou. Server Živě.cz psal 22. července, že volání přes Wi-Fi ze zahraničí jde využít jen u Vodafonu a u virtuálních operátorů v jeho síti, kdežto T-Mobile a O2 službu mimo Česko ve výchozím stavu blokují.

Účet naskočí ve chvíli, kdy Wi-Fi selže

Na tom, že hovor běží přes internet, stojí i hlavní past. Podle Živě.cz se telefon při odpojení od Wi-Fi buď přepne do místní mobilní sítě, a hovor se od té chvíle účtuje podle roamingového ceníku dané země, nebo se hovor rovnou ukončí. Kdo tomu chce předejít, musí mít zapnutý režim Letadlo a k němu jen Wi-Fi.

Druhá past je v cíli hovoru. Volání na místní číslo v zemi, kde je turista zrovna na dovolené, se přes Wi-Fi počítá jako mezinárodní hovor z Česka do zahraničí, ne jako místní hovor. A třetí past je mimo dosah operátora: některé země protokoly, přes které Wi-Fi volání běží, blokují, takže služba tam nemusí fungovat vůbec.

Na tísňovou linku se dovoláte, na informační ne

Obě znění podmínek se shodnou na tom, že tísňové volání přes Wi-Fi projde. T-Mobile píše, že služba umožňuje tísňová volání i tísňové SMS, Vodafone jmenuje linky 112, 150, 155 a 158. Vodafone k tomu ale dodává omezení, které se jinde nedočtete: asistenční a informační linky s geolokací podporované nejsou a taková volání se automaticky směrují do mobilní sítě – a když ta zrovna není dostupná, hovor se neuskuteční.

Apple v nápovědě k Wi-Fi hovorům upozorňuje na související drobnost: při zapnutí funkce si iPhone může vyžádat adresu pro potřeby záchranných služeb, protože právě z ní se při tísňovém volání bez mobilního signálu vychází.

Co k tomu musí umět telefon i router

Podmínky obou operátorů kladou na síť podobné nároky. Wi-Fi musí zvládnout aspoň 100 kb/s v obou směrech po celou dobu hovoru – Vodafone u videohovoru žádá 1 Mb/s – a nesmí mít v nastavení nic, co by službě bránilo. Vodafone navíc vyžaduje router s podporou IPsec, tedy šifrovaného tunelu, kterým hovor k operátorovi putuje.

Liší se zapnutí. U T-Mobilu si zákazník funkci povolí přímo v menu telefonu a operátor ji ve své síti aktivuje sám, bez dalšího jednání. Vodafone chce aktivaci v samoobsluze Můj Vodafone. Oba shodně vylučují použití v zařízeních, která se chovají jako GSM brány, a oba omezují službu na koncová zařízení, která k ní mají schválená.

S vypínáním starých sítí poroste váha VoLTE

Wi-Fi volání není jediná cesta, jak se dovolat mimo klasickou hlasovou síť. Vodafone na své stránce o VoLTE píše, že bez podpory VoLTE roamingu se zákazník v zemích, kde už 2G a 3G neběží, nedovolá vůbec – data a SMS mu zůstanou, hovor ne. Vypínání starých sítí přitom postupuje po celém světě a americký T-Mobile ohlásil vypnutí své sítě GSM na 3. srpna.

Vodafone si v podmínkách zároveň nechává volnou ruku: službu označuje za doplňkovou, na kterou není nárok, poskytuje ji v testovacím režimu po dobu dvanácti měsíců a vyhrazuje si právo ji kdykoli i bez uvedení důvodu omezit, ukončit nebo změnit – s účinností ode dne, kdy to oznámí na webu. Věta o zahraničí, na kterou se dnes zákazník spoléhá, tak platí jen potud, pokud ji Vodafone nepřepíše.

Zdroje

• Obchodní podmínky služby Wi-Fi volání, T-Mobile Czech Republic, platné od 24. 10. 2025
• Podmínky služby Wi-Fi volání, Vodafone Czech Republic, účinné od 5. 8. 2026
• Jak funguje VoLTE a VoLTE roaming?, Vodafone
• Jak volat mimo EU bez poplatků za roaming, MobilMania.cz, 22. 7. 2026
• Telefonování pomocí Wi-Fi hovorů, podpora Apple

Google představil 12. srpna 2026 Pixel 11 Pro Fold, čtvrtý skládací telefon ve svém sortimentu. Do obchodů má jít 20. srpna. Nejsilnější tvrzení celého oznámení zní, že je telefon třikrát odolnější než loňský Pixel 10 Pro Fold.

Nový pant, keramické sklo, kompozitní záda

Změn v konstrukci je několik a jsou konkrétní. Pant nově pracuje bez ozubených kol a má větší poloměr ohybu, takže ohyb vnitřního displeje je podle Googlu méně vidět. Vnější displej kryje sklokeramika místo dosavadního Gorilla Glass Victus 2. Záda jsou z kompozitu se skleněnými vlákny; loňský model měl vzadu sklo.

To jsou tři samostatné zásahy do míst, kde skládací telefony obvykle selhávají. Pant drží nejcitlivější součástku telefonu, krycí sklo dostává rány jako první a skleněná záda praskají při pádu na hranu.

Odkud se bere ono „třikrát“

Násobek má u sebe poznámku pod čarou a ta říká tohle: srovnává se s Pixelem 10 Pro Fold a měřilo se „interním testováním na předsériových zařízeních“. Co se měřilo, kolik kusů se testovalo a co v tom testu znamená odolnost, oznámení neuvádí. Není to tedy údaj z normy ani z nezávislé zkušebny.

Podobně je stavěná i věta o zádech, která mají být „téměř nemožné rozbít“. Poznámka pod ní patří ke stejnému internímu testu a dodává, že telefon není odolný proti poškrábání, pádu ani prasknutí a že škody způsobené vnějšími silami záruka nekryje. Obě věty tedy platí přesně v tom rozsahu, v jakém je Google změřil sám.

Co k tomu říká vlastní tabulka parametrů

Google zveřejňuje u každého telefonu podrobné parametry v nápovědě, takže se dají relativní tvrzení z oznámení přepočítat na čísla. Vychází z toho tohle:

• Hmotnost. Oznámení mluví o telefonu „skoro o 10 % lehčím“. V tabulce stojí 239 gramů proti loňským 258, což je rozdíl 19 gramů, tedy 7,4 % (náš přepočet).
• Tloušťka. „Asi o milimetr tenčí“ znamená 10,1 milimetru ve složeném stavu proti 10,8; rozložený telefon zhubl z 5,2 na 5,0 milimetru.
• Baterie. Typická kapacita klesla z 5 015 na 4 806 miliampérhodin, tedy o 209. Výdrž přitom Google uvádí u obou generací stejně: přes 24 hodin.
• Jas. Špičkový jas obou displejů vzrostl z 3 000 na 3 600 nitů. Tady slibovaných dvacet procent sedí přesně.
• Nabíjení. Po drátě je to beze změny 50 % za zhruba půl hodiny při 30 wattech. Bezdrátově telefon nově zvládne 25 wattů podle Qi2.2 místo loňských 15 wattů podle Qi2.

Šestka a čtyřka, dvě různá čísla u prachu

Odolnost proti vodě a prachu zůstala na IP68. První číslice se týká pevných částic a šestka znamená prachotěsnost; druhá číslice popisuje vodu.

Stojí za to postavit to vedle nejbližší konkurence. Samsung uvedl Galaxy Z Fold8 na konci července a v jeho parametrech je IP48. Čtyřka znamená ochranu proti pevným tělesům nad jeden milimetr, ne prachotěsnost. Samsung naproti tomu popisuje svou odolnost strukturou Flex Titanium, tedy titanovou fólií a titanovou deskou pod displejem. Google mluví o násobku, Samsung o materiálu; ověřit se nedá ani jedno, ale druhé se aspoň dá popsat.

Zbytek výbavy

Uvnitř je čip Tensor G6 a 16 gigabajtů paměti, telefon vyšel s Androidem 17 a Google u něj slibuje sedm let aktualizací systému i zabezpečení. Hlavní fotoaparát má 48 megapixelů, k němu je širokoúhlý a pětinásobný teleobjektiv. Kolem blesku svítí diody, kterým Google říká HiLight; na skládacím modelu fungují stejně jako na zbytku řady, tedy zatím jen u hovorů od vybraných kontaktů a při práci asistenta.

Nezávislé zkoušky odolnosti přijdou až s prodejem. Do té doby platí, že nejnápadnější číslo celého oznámení je zároveň to jediné, které si čtenář nemá jak ověřit.

Když dnes někdo na telefonu odemkne displej a bez ptaní dostane seznam článků, které ho možná zajímají, je za tím skoro vždy Google. Nápad ale není jeho. Před třinácti lety ho na svůj vlajkový telefon nasadilo HTC a zaplatilo za něj něčím, co Google platit nemusí.

Domovská obrazovka jako jeden proud

HTC představilo telefon One 19. února 2013 současně v Londýně a New Yorku. Vedle hliníkového těla a fotoaparátu s velkými body ohlásilo tři novinky nadstavby Sense a jednou z nich byl BlinkFeed. Tisková zpráva ho popsala jako proměnu domovské obrazovky v jediný živý proud osobně důležitých informací, tedy příspěvků ze sociálních sítí, zpráv a fotek pohromadě, aby uživatel nemusel chodit do jednotlivých aplikací.

Nešlo o widget, který si majitel telefonu přidá, ani o obrazovku vlevo od plochy. BlinkFeed byl rovnou tou první obrazovkou, kterou telefon po odemčení ukázal. Aby na ní bylo co číst, podepsalo HTC vydavatele: zpráva mluví o víc než 1 400 mediálních zdrojích a víc než 10 000 článcích denně, mezi partnery jmenuje ESPN, MTV, Vice Media, Reuters nebo tehdejší mediální skupinu AOL. Zabrat první obrazovku byl tehdy pokus víc firem: o necelé dva měsíce později přišel Facebook s nadstavbou Home a telefonem HTC First.

Recenzenti si ho odsunuli

V dobových testech BlinkFeed nepropadl ani neuspěl, spíš uhnul stranou. Recenzent serveru The Verge napsal 8. dubna 2013, že první, co s telefonem udělal, bylo nastavit si jako výchozí běžnou plochu s ikonami, aby mu BlinkFeed nepřekážel. Zdůvodnil to prostě: číst si, co je nového, dává smysl, když má člověk čas nazbyt, jenže ve zbylých případech odemyká telefon kvůli konkrétní věci a proud článků je pak jen další překážka. Samotnou nadstavbu Sense 5 přitom pochválil jako nejlepší verzi, jakou HTC do té doby vydalo.

To je jádro rozdílu proti dnešku. Proud zpráv na cestě k aplikaci obtěžuje. Proud zpráv, který si člověk otevře, když sám chce, neobtěžuje nikoho.

Feed bylo potřeba naplnit smlouvami

O rok později, 25. března 2014, uvedlo HTC model One (M8) se Sense 6 a BlinkFeed v druhé tiskové zprávě dostal plynulé rolování, přizpůsobivé dlaždice, slučování článků a tweetů k témuž tématu a hlavně sadu nástrojů pro vývojáře, přes kterou si mohli partneři vkládat vlastní obsah sami. Firma u toho mluví o víc než tisícovce obsahových partnerů roztříděných na jedné stránce.

Obě čísla, 1 400 zdrojů z roku 2013 a tisícovka partnerů z roku 2014, pocházejí z tiskových zpráv téže firmy a každé počítá něco trochu jiného, takže se proti sobě postavit nedají. Společné mají to podstatné: každou položku v tom seznamu musel někdo domluvit. Výrobce telefonů se kvůli jedné obrazovce musel chovat jako mediální dům.

Dnes to obstará vyhledávač

Google spustil vlastní proud článků v roce 2017 a 24. září 2018 mu dal jméno Discover. V oznámení tehdy uvedl, že proud používá víc než 800 milionů lidí měsíčně, a přidal k němu záhlaví vysvětlující, proč se článek ukázal, tlačítko pro odběr tématu a starší texty, které jsou nové jen pro čtenáře. Odhad, jak hluboko je čtenář v tématu, si bere ze své znalostní databáze.

Žádný seznam podepsaných vydavatelů u toho Google neohlásil. Opřel se o index celého webu, který už měl, a články si z něj vybírá sám. Discover se dnes otevírá v aplikaci Google a na mobilní úvodní stránce google.com, kde ho jde v nastavení vypnout přepínačem Show Discover on home page, tedy „zobrazovat Discover na domovské stránce“.

Nápad z roku 2013 tedy nezanikl, jen se přestěhoval z telefonu do vyhledávače. HTC ho muselo domlouvat po kusech s vydavateli a nést ho na první obrazovce, kde překážel. Google měl obsah k dispozici předem a nechal čtenáře, ať si pro něj přijde sám.

Zdroje

• HTC: Introducing the new HTC One, a new perspective on smartphones (19. února 2013)
• HTC: The best just got better, introducing the HTC One (M8) (25. března 2014)
• The Verge: HTC One for AT&T review (8. dubna 2013)
• Google: Discover new information and inspiration with Search, no query required (24. září 2018)
• Google Search Help: Turn off Discover

Sdružení mobilních operátorů GSMA spustilo 12. srpna 2026 nabídku, která má operátorům pomoct prodloužit život prodávaných přístrojů a ubrat elektroodpad. Jmenuje se Circularity Services a startuje se dvěma obchodními partnery: nizozemskou firmou Closing the Loop a americkým tržištěm RGX. Oznámení GSMA je datované v Londýně.

Poplatek k novému telefonu zaplatí sběr jednoho vysloužilého

Služba One for One od Closing the Loop stojí na jednoduchém pravidle: prodej jednoho nového přístroje spustí sběr a recyklaci jednoho vysloužilého. Podstatná drobnost je v tom, který přístroj se sebere. Firma na svých stránkách píše, že šrot se sváží ze zemí, kde se s odpadem běžně nakládá špatně, a nový telefon se tím kompenzuje. Váš starý přístroj v tom nefiguruje; není to výkup ani zpětný odběr.

Zaplatí se to poplatkem v řádu jednotek eur k ceně nového telefonu, tabletu nebo notebooku. Closing the Loop uvádí, že služba často vyjde na méně než jedno procento ceny přístroje a přidává se jako vrstva nad stávající nákup – kupující nemusí měnit dodavatele ani model. Jako dosavadní uživatele GSMA jmenuje Vodafone, Samsung a T-Mobile u přístrojů prodaných v Evropě a Google celosvětově.

Michael Jungwirth, který má udržitelnost na starosti v německém Vodafonu, to v oznámení popisuje takto (přeloženo z angličtiny): „Za každý nový telefon, který Vodafone uvede do oběhu, jeden starý stáhneme.“

Druhý partner provozuje tržiště na vyřazenou firemní techniku

RGX je online tržiště pro vyřazování firemní techniky – anglicky enterprise asset disposition. Organizace přes ně nabídne nepotřebná zařízení a zpracovatelé se o ně přihazují; smyslem je podle GSMA dostat z vyřazené techniky vyšší cenu a zároveň mít ošetřené, jak se zlikviduje. Zatím to jde jen ve Spojených státech a rozšíření do dalších zemí popisuje oznámení jako očekávané, bez termínu.

Roman Smith z AT&T v témže textu říká, že firma s RGX pracovala na svém maloobchodním programu sběru elektroodpadu.

Odpadu přibývá pětkrát rychleji, než roste doložená recyklace

Rozměr problému měří Global E-waste Monitor, který vydávají Mezinárodní telekomunikační unie a výzkumný institut OSN UNITAR. Zatím poslední, čtvrté vydání vyšlo 20. března 2024 a pracuje s daty za rok 2022: tehdy vzniklo 62 milionů tun elektroodpadu, o 82 % víc než v roce 2010. Doloženě sebráno a zpracováno z toho bylo 22,3 %.

Do roku 2030 zpráva čeká 82 milionů tun, kdežto míra doloženého sběru podle ní klesne na 20 %. Kovy uložené v odpadu z roku 2022 autoři ocenili na 91 miliard dolarů. Čísla přitom platí pro všechno, co má vidlici nebo baterii, ne jen pro telefony – telefon je v té hromadě lehký kus, zato je jich hodně.

Druhá páka je nepustit telefon do šrotu tak brzy

Sběr řeší konec životního cyklu. Před ním stojí otázka, jak dlouho telefon vydrží sloužit, a tu v Evropě drží nařízení Komise (EU) 2023/1670 o ekodesignu, platné od 20. června 2025: baterie musí zvládnout aspoň 800 nabíjecích cyklů se zachováním 80 % kapacity, náhradní díly mají být k mání sedm let po konci prodeje modelu a aktualizace operačního systému pět let. Rozebírali jsme to u otázky vyměnitelné baterie.

Rozdíl mezi oběma pákami je v tom, kdo je drží. Ekodesign je povinnost výrobce, kterou vymáhá úřad. Circularity Services je nabídka, kterou si operátor koupí, nebo nekoupí – a GSMA v oznámení sama píše, že operátoři shánějí praktické způsoby, jak naplnit své závazky v udržitelnosti a zároveň si polepšit obchodně.

Kolik přístrojů nebo kilogramů se dosud tou cestou sebralo, oznámení neuvádí ani u jednoho z obou partnerů. Bez toho čísla jde porovnat záměr, ne výsledek. Ten se ukáže až v některém z dalších vydání Global E-waste Monitoru, které bude počítat hmotu, ne sliby.

Zdroje: tisková zpráva GSMA z 12. srpna 2026; stránka služby One for One u firmy Closing the Loop; tisková zpráva UNITAR a ITU ke Global E-waste Monitoru 2024; nařízení Komise (EU) 2023/1670, příloha II.

Telefony Pixel 11 ukázal Google 12. srpna 2026 a novinku, kterou je na nich vidět zvenčí, umístil na záda. Jmenuje se HiLight, sedí kolem blesku fotoaparátu a má majiteli sdělit, co se v telefonu děje, aniž by ho musel obrátit displejem nahoru. Samostatné oznámení k němu firma vydala o den později.

Diody jsou zabudované kolem blesku

V českém znění oznámení o řadě Pixel 11 Google píše, že HiLight využívá „barevná LED světla zabudovaná kolem blesku fotoaparátu“. Server 9to5Google popisuje totéž jako pole vícebarevných diod ukryté v LED u fotoaparátu a dodává, že je to jediná větší změna na vnějšku telefonu proti předchozí generaci.

Sdělovat se tím dají dvě věci a obě fungují jen tehdy, když telefon leží displejem dolů.

Barva pro volajícího, pulzování pro Gemini

První případ je hovor. Vybranému kontaktu se dá přiřadit barva, takže z ležícího telefonu jde poznat, kdo volá, a rozhodnout se, jestli to stojí za zvednutí. Druhý případ je asistent Gemini: když mu uživatel zadá úkol, světlo pulzuje v různých vzorech podle toho, jestli asistent naslouchá, přemýšlí, nebo odpovídá.

V počtu barev si zdroje odporují. Google mluví o „vlastních barvách“ pro nejbližší kontakty. Redaktor CNETu Mike Sorrentino, kterému funkci předvedl zástupce firmy na uzavřené ukázce, ale píše o výběru z pěti barev a svůj příklad staví na žluté, bílé a fialové pro tři různé lidi. Kolik barev nabídne prodávaný telefon, se tedy z veřejných zdrojů zatím spolehlivě říct nedá.

Na e-maily, zprávy ani ostatní oznámení HiLight při uvedení nesvítí. Google v oznámení píše, že do funkce časem přidá další věci, a jmenuje upozornění na zprávy od oblíbených kontaktů. 9to5Google k tomu doplňuje, že mu firma zapojení aplikace Zprávy potvrdila slovem „brzy“, ale na dotaz, jestli se HiLight otevře i cizím aplikacím, odpovědět odmítla.

Podobné světlo přitom umí i konkurence a umí ho na víc věcí. CNET připomíná telefony Nothing Phone, jejichž diody Glyph na zádech signalizují běžící odpočet, konkrétního volajícího i to, jak daleko je přivolané auto.

Na tom místě dřív měřil teplotu předmětů teploměr

Podle CNETu i 9to5Google nastoupily diody na místo po teplotním čidle. Sám Google to nikde nepíše, doložit se to ale dá z jeho nápovědy: ta k měření teploty předmětů uvádí čidlo „na zádech telefonu, vedle fotoaparátu“ a vyjmenovává přístroje, které ho mají: Pixel 8 Pro, Pixel 9 Pro, Pixel 9 Pro XL, Pixel 10 Pro a Pixel 10 Pro XL. Řada 11 v tom seznamu není.

Světlo, které hlásí čekající oznámení, je na telefonu starší nápad, jen se na několik let vytratilo: Samsung notifikační diodu vypustil s Galaxy S10 a nahradil ji svícením po okraji displeje. Rozdíl proti HiLightu je v umístění a v tom, kdo diodu ovládá. Stará dioda byla vepředu a barvu i rytmus blikání jí mohla zadat aplikace, HiLight je vzadu a zatím ho spouští jen systém.

Jen na dražších modelech a od 20. srpna

HiLight je podle oznámení na Pixelu 11 Pro, Pixelu 11 Pro XL a Pixelu 11 Pro Fold; základní Pixel 11 ho nemá. Všechny tři telefony jsou v předprodeji a do obchodů se dostanou 20. srpna 2026. V Česku Google uvádí ceny od 24 490 Kč za Pixel 11, 29 490 Kč za Pixel 11 Pro a 33 990 Kč za Pixel 11 Pro XL, v USA 1 099 dolarů za Pro, 1 299 za Pro XL a 1 899 za Pro Fold.

Kolik toho dioda umí, nerozhodne první den, ale to, co se na ni časem pověsí. Nové funkce dodává Google do Pixelů ve čtvrtletních aktualizacích Pixel Drop, na což upozorňuje i CNET; první odpověď tedy přijde nejdřív s některou z nich.

Mezi novinkami, které Google ukázal 12. srpna 2026 spolu s telefony Pixel 11, je i nový režim fotoaparátu Magic Capture; vlastní popis k němu firma vydala o den později. Zjednodušeně řečeno smazává hranici mezi fotkou a videem: uživatel natáčí a přístroj z natočeného sám vybírá jednotlivé snímky, které stojí za uložení.

Jeden stisk spouště nahradilo natáčení

Magic Capture je nová položka v posuvníku režimů vedle fotky a videa. Po stisku spouště telefon začne natáčet a zároveň sám ukládá fotky; spoušť u toho běží barevnou animací, aby bylo poznat, že automatický sběr pracuje. Vedle ní zůstává tlačítko na ruční snímek a tlačítko Stop, kterým se natáčení ukončí. Popisuje to nápověda aplikace Pixel Camera.

Google k tomu na blogu píše, že během jednoho takového natáčení posoudí telefon skoro 400 snímků daného okamžiku a hledá v nich úsměv, opravdový smích nebo akční záběr. Kdo si to zapne, dostane k tomu i drobné úpravy: ořez, srovnání a odstranění rozmazání.

Jak dlouhé natáčení je to běžné, oznámení neuvádí. Když se ale vezme snímková frekvence 30 snímků za sekundu, kterou server PetaPixel uvádí jako výchozí u videa v Pixelu, vyjde ze skoro 400 snímků zhruba třináct sekund. Je to vlastní přepočet z těchhle dvou čísel; jestli Magic Capture posuzuje snímky právě tímhle tempem, Google nepíše.

Kolik fotek z toho v testu vypadlo

Server The Verge popsal Magic Capture jako kříženec fotky a videa a dodal, že mu z asi patnáctisekundového natáčení vypadl jeden krátký klip a jedna fotka. Režim je podle něj myšlený spíš na delší záběry, třeba na dětskou oslavu.

Server PetaPixel dostal z deseti až patnáctisekundových záběrů jednu až dvě fotky, s tím, že delší nebo živější scéna jich má dát víc. Snímky mají podle něj plných 12 megapixelů, kolik jich má vzniknout, se ale nastavit nedá; ručně si jde vybrat další políčka z videa dodatečně.

Ze stejného testu pochází i údaj, který Googlu nenahrává: video zůstává v Magic Capture na 1080p a je znatelně hůř stabilizované než v běžném režimu videa, i když autor telefon držel klidně. Nápověda k tomu přidává, že bez volného místa v telefonu sběr hladce neproběhne.

Předchůdce z roku 2018 měl okno tři sekundy

Podobnou věc zkoušel Google už u Pixelu 3. Funkce Top Shot, kterou 20. prosince 2018 popsali inženýři Li Zhang a Wei Hong na výzkumném blogu firmy, byla ve fotoaparátu zapnutá sama. Při stisku spouště uložila až 90 snímků z 1,5 sekundy před stiskem a 1,5 sekundy po něm, vybrala z nich nejvýš dvě alternativy a uložila je ve vysokém rozlišení vedle původní fotky. Zpracoval je čip Pixel Visual Core jako HDR+ a uložily se do souboru s pohyblivou fotkou.

Rozdíl proti Magic Capture je v tom, kdo určuje délku. U Top Shotu ji dával pevný interval kolem spouště, u Magic Capture ji řídí uživatel tím, kdy stiskne Stop. Práce telefonu tím vzrostla ze zhruba 90 posuzovaných snímků na skoro 400.

Ukládat ke snímku kus videa přitom není nápad z letoška ani od Googlu. HTC to zkoušelo už v roce 2013 u modelu One, jen s pevnými třemi sekundami a bez výběru, který by za člověka udělal telefon.

Které telefony režim dostanou

Nápověda uvádí Magic Capture u Pixelu 11, 11 Pro, 11 Pro XL a 11 Pro Fold. Spojení s funkcí Video Boost, která video zvedne na 4K a 10bitové HDR, je jen u trojice Pro a musí se zapnout před každým použitím. Telefony jsou v předprodeji a do obchodů jdou 20. srpna 2026; podle oznámení Googlu začíná Pixel 11 Pro na 1 099 dolarech, Pro XL na 1 299 a Pro Fold na 1 899.

Spoušť tím přestává být okamžikem a stává se začátkem a koncem úseku. Kolik použitelných fotek z takového úseku vypadne, je jediné číslo, které Google zatím neuvádí, a přesně o něm rozhodne, jestli si režim majitelé telefonů oblíbí, nebo se vrátí k jednomu stisku.

Google 12. srpna 2026 zapnul v Quick Share sdílení, které se spouští přiložením dvou telefonů k sobě. Podle oznámení na firemním blogu se funkce začala rozdávat Pixelům od šestky výš, v nejbližší době má přijít na skládací Galaxy Z Fold8 Ultra, Fold8 a Flip8 a do konce roku na další telefony s Androidem.

Pro Android to není nový nápad, ale návrat. Sdílení přiložením dvou telefonů měl systém už v roce 2011 pod jménem Android Beam a v roce 2019 ho Google sám odepsal.

Telefony se překrývají vršky, ne zády

Nápověda Androidu popisuje pohyb přesně. Oba telefony musí být odemčené, displejem nahoru, a jejich horní části se překryjí. Držet u sebe se mají tak dlouho, dokud se displeje nerozsvítí; oddálení přenos zruší.

U vizitky jde o výměnu na obě strany naráz. Odesílatel si vybere, která pole z kontaktní karty pustí ven, a může se také omezit na to, že cizí vizitku jen přijme. Přijatý kontakt se pak buď uloží do Kontaktů, nebo ne. Fotky, videa, odkazy a polohu posílá týž pohyb, jen se před ním otevře nabídka sdílení. Přijaté soubory končí ve složce Quick Share v Downloads.

Podmínek je víc, než se z oznámení zdá. Telefon musí být Pixel 6 nebo novější s Androidem 17 a vyšším a musí mít zapnuté NFC – nápověda ho jmenuje mezi kroky, které se mají projít, když se přenos nedaří, spolu s radou sundat tlusté pouzdro a zkusit telefony zády k sobě. V pracovním profilu funkce není. Zapnutá je ve výchozím stavu, s výjimkou zařízení se spravovaným účtem, a vypíná se v Nastavení, položka Google a Quick Share.

Co uměl Android Beam

Android Beam přišel s Androidem 4.0 na podzim 2011. Přehled novinek té verze ho popisuje jako způsob, jak jedním dotykem sdílet to, co má člověk zrovna na obrazovce: žádná nabídka, žádná aplikace, kterou je nutné spustit, žádné párování. U aplikací se přitom nepřenášela aplikace, ale odkaz na její stránku v Google Play, kterou obchod na druhém telefonu rovnou otevřel. V dokumentaci pro vývojáře vystupuje pod technickým jménem NDEF Push.

Konec přišel s Androidem 10 v roce 2019. Soupis změn chování u něj uvádí, že Android Beam oficiálně označuje za zastaralý spolu s několika souvisejícími rozhraními pro NFC. Výrobcům telefonů zůstal k dispozici pro toho, kdo ho chtěl dál používat, ale vývoj skončil. Ostatní práce s NFC, tedy čtení štítků a placení, běžely dál.

Referenční příručka je stručnější a tvrdší: u rozhraní, přes která Beam posílal data, stojí, že jsou zastaralá od úrovně API 29 a že funkce je odstraněná – sdílení souborů prý může běžet přes jinou technologii, třeba Bluetooth.

Rozdíl je v tom, co po přiložení následuje

Obě funkce mají stejný začátek: telefony se k sobě přiblíží a NFC ohlásí, že vedle sebe stojí konkrétní protějšek. Dál se ale rozcházejí. Beam byl samostatná cesta, jak dostat data z telefonu do telefonu, a když ho Google odepsal, nezbylo po něm nic. Přiložení v Quick Share je jen nový způsob, jak vybrat protějšek ve službě, která existuje bez něj a funguje dál.

Quick Share sám je totiž mnohem širší. Podle nápovědy běží na Androidu 6 a novějším, na Chromebocích a na vybraných počítačích s Windows a dřív se jmenoval Nearby Share. Přiložení telefonů z něj má zatím jen hrstka zařízení, zbytek dál vybírá protějšek ze seznamu nebo přes QR kód.

Tím se mění i cena za nezdar. Beam byl jediná cesta, takže když se gesto nepovedlo nebo ho druhý telefon neuměl, sdílení skončilo. Když nevyjde přiložení v Quick Share, protějšek se vybere ze seznamu a soubor dojde stejně, jen o pár klepnutí dráž.

Zdroje

• Google: Sharing between Pixel devices is now just a tap away (12. 8. 2026)
• Nápověda Androidu: Tap to share content with others
• Nápověda Androidu: Use Quick Share on your Android device
• Android 4.0 Platform Highlights
• Android 10: Behavior changes, all apps
• Referenční dokumentace: NfcAdapter

Google ohlásil 12. srpna 2026 spolu s hodinkami Pixel Watch 5 funkci, která pozná, že majiteli kriticky klesl kyslík v krvi, a když se ten člověk neozve, sama vytočí tísňovou linku. Jmenuje se Breathing Emergency Detection, tedy detekce dechové nouze, zapíná se ručně a v Česku ji zapnout nejde. Firma ji spustila jen v části Evropy a Spojené státy mezi ty země taky nepatří.

Hodinky dají dvě příležitosti se ozvat, pak volají samy

Kyslík v krvi měří senzor tepu na spodní straně pouzdra. Algoritmus k tomu podle Googlu sleduje pohyb a výšku a než začne cokoli spouštět, ověří dvě věci: že se člověk skoro nehýbe a rychle neklesá ani nestoupá, a že nespí déle než třicet minut. Ta druhá podmínka má odclonit spánkovou apnoe, při které saturace kolísá běžně.

Když algoritmus usoudí, že jde o nouzi, hodinky nejdřív zavibrují a ukážou výzvu přes celý displej. Pohyb zápěstí ji zruší. Asi po třiceti sekundách se přidá hlasitý zvuk a začne běžet odpočet dalších třiceti sekund; ten už mávnutím ruky zrušit nejde, musí se odklepnout na displeji. Pokud se nikdo neozve, hodinky vytočí tísňovou linku přes spárovaný telefon, nebo samy, mají-li vlastní LTE. Operátorovi se přehraje automatická hláška, že přístroj zaznamenal dechovou nouzi, že jeho majitel nereaguje, a nadiktuje se poloha. Kdo je při vědomí, může hlášku přerušit tlačítkem a mluvit přes hodinky. Nouzové kontakty dostanou zprávu se stejnou polohou.

S planými poplachy Google počítá a řeší je tvrdě: po dvou zbytečných tísňových hovorech nebo po třech dnech s falešnými vibracemi v klouzavém třicetidenním okně se funkce sama vypne. Uživatel dostane dotaz, jestli pomoc opravdu potřeboval; když odpoví, že ne, zůstane vypnutá, dokud si ji nezapne znovu.

Deset zemí v oznámení, čtrnáct v nápovědě

Kde funkce běží, se ze dvou stránek téže firmy dočtete jinak. Blog Googlu mluví o „několika evropských zemích, mimo jiné“ a vyjmenuje deset: Rakousko, Dánsko, Francii, Německo, Irsko, Nizozemsko, Norsko, Švédsko, Švýcarsko a Spojené království. Nápověda Google Health jich uvádí čtrnáct a přidává Belgii, Itálii, Portugalsko a Španělsko. Rozpor to není, protože blog říká „mimo jiné“, ale server Android Authority převzal deset zemí jako úplný výčet. Česko není ani v jednom seznamu.

Nápověda k tomu píše, že další země přibudou, jak se podaří získat povolení regulátora. Kdo s hodinkami vycestuje mimo podporovanou zemi, o funkci dočasně přijde: pozastaví se a po návratu naskočí zpátky. Podmínkou je taky hardware – nápověda uvádí Pixel Watch 4 a novější, takže loňský model funkci dostal spolu s letošním.

V USA na to Google povolení nemá

Pod textem na blogu stojí dvě věty, které jinde nezazní: funkce má v Evropské unii značku CE a americký úřad FDA ji neposuzoval ani nepovolil. To je opak toho, na co jsou zvyklí čtenáři zpráv o zdravotních funkcích v hodinkách a sluchátkách – třeba naslouchátko v Galaxy Buds šlo přes FDA jako první.

Ve veřejné databázi povolení FDA figuruje pod jménem Fitbitu, dceřiné firmy Googlu, šest položek: chytrá váha z roku 2014, aplikace EKG (2020), upozornění na nepravidelný srdeční rytmus (2022), software pro měření tělesné teploty (2023 a znovu 2025) a detekce zástavy pulzu. Detekce dechové nouze mezi nimi není.

Kyslík v krvi je ve Spojených státech citlivé místo i u konkurence, byť z jiného důvodu: Apple Watch prodávané v Americe ho kvůli prohranému patentovému sporu neumějí spočítat na zápěstí a posílají měření do připojeného iPhonu.

Právě detekce zástavy pulzu ukazuje, jak dlouho takový rozdíl vydrží. Google ji ohlásil v roce 2024 v Evropské unii s hodinkami Pixel Watch 3 a v době, kdy o ní psal naposled, běžela ve čtrnácti zemích. Americké povolení pod číslem K242967 dostala 25. února 2025 a ve Spojených státech se rozjela na konci března. Mezi evropským ohlášením a americkým spuštěním tak uběhlo přes půl roku; přesné datum, kdy funkce naběhla v Evropě, Google v tom textu neuvádí, takže se ta lhůta dá počítat jen od ohlášení.

Komu ji výrobce zapínat nedoporučuje

Seznam výluk v nápovědě je delší než popis funkce. Detekce dechové nouze není určená lidem mladším osmnácti let, těhotným, lidem s chronicky nízkou saturací pod 93 % SpO2, se srpkovitou anémií, s chronickou obstrukční plicní nemocí nebo se srdečním selháním. Nepočítá se ani s tetováním na hřbetu zápěstí, které brání senzoru, a se sníženým prokrvením ruky. Google dodává, že přesnost ovlivňuje index tělesné hmotnosti, prokrvení kůže a pigmentace.

Co funkce nezvládne, je vypsané stejně podrobně: nezachytí nouzi ve spánku delším než třicet minut, ve výškách zhruba nad 2 500 metrů ani stav způsobený oxidem uhelnatým. Není to detektor spánkové apnoe a nenahrazuje přístroje na sledování kyslíku, které předepíše lékař. A jelikož hovor jde přes telefon, potřebují hodinky bez LTE spojení s ním přes Bluetooth.

Jak se to zkoušelo, popisuje Google obecně. Uvádí spolupráci s internisty, kardiology, anesteziology a záchranáři, testy v klinických laboratořích, kde dobrovolníci pod lékařským dohledem simulovali nedostatek kyslíku, a ověření proti stovkám tisíc hodin dat z běžného provozu. Kolik lidí se zkoušek zúčastnilo a jak často funkce zabrala nebo minula, ani jedna z obou stránek neříká a odkaz na publikovanou studii na nich není.

Zdroje: oznámení funkce a text o americkém povolení detekce zástavy pulzu na blogu Googlu, nápověda Google Health s výčtem zemí a výluk, zpráva serveru Android Authority a výpis povolení Fitbitu z veřejného rozhraní FDA.

Přední kamera v dnešním telefonu nemá jednu úlohu, má jich deset. Apple u iPhonu 17 uvádí 18megapixelovou kameru Center Stage se clonou ƒ/1,9 a automatickým zaostřováním, portrétní režim, centrování záběru při videohovoru a k tomu Face ID, které podle téže stránky technických údajů běží na TrueDepth technologii uvnitř právě téhle kamery.

Na HTC Universalu z roku 2005 byla přední kamera na jedinou věc a výrobce to napsal přímo na tělo telefonu. Vedle objektivu tam stojí nápis VIDEO CAM.

Kamera, která uměla jen jednu věc

HTC Universal byl stroj, který se prodával pod značkami operátorů: O2 jako Xda Exec, Orange jako SPV M5000, T-Mobile jako MDA, Vodafone jako VPA IV. V zápisu z uvedení O2 z 13. září 2005 stojí, že telefon má 1,3megapixelový fotoaparát s bleskem a k tomu druhou kameru CIF pro videohovory.

CIF není značka ani výbava, je to obrazový formát z videokonferenčních norem: 352 × 288 bodů pro jasovou složku, jak ho pro kodek H.263 popisuje RFC 2190. Po vynásobení je to 101 376 obrazových bodů, tedy asi stoosmdesátkrát méně než osmnáct megapixelů z iPhonu 17. Rozlišení obou kamer je ze zdrojů, součin i podíl jsou náš výpočet.

Prameny se v drobnostech rozcházejí. Databáze GSMArena vede dnes přední kameru Universalu jako VGA, tedy 640 × 480; dobový zápis z uvedení O2 mluví o CIF. A když The Register 21. září 2005 popisoval tentýž stroj v úpravě Orange, uvedl úhlopříčku 3,8 palce a 32 MB paměti RAM, kdežto O2 u své verze 3,6 palce a 64 MB. Úhlopříčku 3,6 palce a 64 MB RAM potvrzuje i GSMArena, takže čísla z Registeru zůstávají osamocená.

Zbytek parametrů byl na svou dobu vyšperkovaný a na dnešek nepřenosný: 285 gramů, 25 milimetrů tloušťky, displej 640 × 480 na 3,6 palce, 62klávesová QWERTY klávesnice pod otočným panelem. O2 telefon nabízelo od 399,99 libry k tarifu.

Videohovor nebyl aplikace, ale vlastní norma

Dnešní videohovor je aplikace, která posílá data po internetu. Videohovor, kvůli kterému ta druhá kamera na telefonu byla, fungoval jinak: vytáčel se jako obyčejné volání a šel po okruhu, tedy po spojení vyhrazeném na celou dobu hovoru.

Popisuje ho norma 3G-324M. Ve specifikaci 3GPP TS 26.110 stojí, že terminály 3G-324M přenášejí obraz, zvuk nebo data v reálném čase v libovolné kombinaci „over 3GPP circuit-switched, radio networks“, tedy po okruhově spojovaných rádiových sítích 3GPP (překlad náš). Podrobnosti dodává 3GPP TS 26.111, který nese podtitul „Modifications to H.324“ – je to tedy úprava starší videokonferenční normy ITU-T pro mobilní sítě, ne nový vynález.

Ta specifikace říká i to, co telefon musel umět. Povinný byl zvukový kodek AMR a obrazový kodek H.263; MPEG-4 Visual a H.264 zůstaly volitelné. Minimum, které terminál musel zvládnout na rozhraní k síti, jsou 32 kbit/s. Zvuk a režie multiplexu si z toho ještě ukrojí, takže na obraz zbývá jen část. Kamera v rozlišení CIF do takové linky sedí; že by ji výrobce volil právě kvůli šířce pásma, ale žádný z dohledaných zdrojů neříká.

Síť, na které to jelo, v Česku zhasla

Okruhový videohovor byl svázaný s třetí generací sítí. Ve zprávě Českého telekomunikačního úřadu o vývoji trhu elektronických komunikací za rok 2022 stojí, že k 30. 11. 2021 došlo v ČR k definitivnímu vypnutí sítí 3. generace UMTS, když její provoz ukončil jako poslední tuzemský operátor T-Mobile Czech Republic a.s. S okruhy zmizela i služba, která na nich stála. Není to v dějinách telefonů ojedinělé: stejně dopadla i síť WiMAX, kterou Sprint stavěl pro HTC Evo 4G.

Pásma po ní se nezahodila. ČTÚ je postupně převádí na novější technologie a otevírá i pásma, která dřív pro telefony nebyla – třeba pásmo 26 GHz pro 5G, které zase neumí většina telefonů v české nabídce.

Kamera zůstala a našla si jinou práci

Zvláštní na tom je, že zmizela služba, a ne součástka. Přední kamera se z telefonů nikdy nevytratila; naopak zbytněla natolik, že kvůli ní výrobci dodnes nechávají v displeji díru. Průstřel pro čočku zůstal i konceptu Tecna s nulovým rámečkem, který jinak rámečky odbourává.

Práci dostala kamera jinou a víc: selfie, odemykání obličejem, videohovory v aplikacích po internetu, snímání pro obrazové efekty. Rozdíl proti roku 2005 není v tom, že by přední kamera zestárla – je v tom, že na Universalu měla přesně jeden účel a dal se napsat na tělo telefonu čtyřmi písmeny. Dneska by se na štítek nevešel.

Zdroje

• Digital-Lifestyles: O2 Xda Exec Mobile PDA With 3G Launched, 13. září 2005
• The Register: Orange launches SPV M5000 3G smart phone, 21. září 2005
• GSMArena: O2 XDA Exec, full phone specifications
• 3GPP TS 26.110: Codec for circuit switched multimedia telephony service; general description
• 3GPP TS 26.111: Modifications to H.324
• RFC 2190: RTP Payload Format for H.263 Video Streams
• ČTÚ: Zpráva o vývoji trhu elektronických komunikací se zaměřením na rok 2022 (PDF)
• Apple: iPhone 17 – technické specifikace

Google ukázal 12. srpna 2026 na akci Made by Google svůj vůbec první přívěsek na hledání věcí. Pixel Tag je destička z nerezové oceli s tlačítkem, reproduktorem a vyměnitelnou baterií. Stojí 29 dolarů, balení po čtyřech kusech 99 a do prodeje se dostane 11. listopadu.

Co nový přívěsek umí

Přívěsek se páruje přes Fast Pair, tedy přiložením k telefonu, a přihlásí se do aplikace Find Hub. Odtud ho jde nechat pípnout, sdílet až s deseti lidmi a nechat si hlásit, že člověk odchází a věc zůstává na místě. Tlačítko funguje i obráceně: stisknutím rozezvoní spárovaný telefon. Google uvádí odolnost IP67 a výdrž baterie až rok.

Zajímavější než tyhle údaje je drobné písmo pod nimi. Poznámka pod čarou k výdrži říká, že se měřilo s předsériovými kusy spárovanými s telefonem Pixel 10 Pro XL. Přesné navádění, kdy telefon ukazuje směr a vzdálenost, si podle další poznámky žádá ultraširokopásmové rádio, které levnější telefony nemají. A poznámka, která visí hned u základních funkcí, mluví o Androidu 9 a novějším a k tomu o Bluetooth 6.0, což je kombinace, kterou žádný telefon z doby Androidu 9 nesplní: měření vzdálenosti přes Channel Sounding přidal Bluetooth SIG až do verze Core 6.0 a sám u něj jmenuje sítě na hledání věcí jako jedno z využití. Vlastní text článku přitom u sdílení mluví jen o Androidu 9 a novějším.

HTC Fetch, rok 2013

Přívěsek na klíče, který si rozumí s telefonem, není nový nápad. HTC ukázalo Fetch na londýnské akci 30. srpna 2013, tedy třináct let před Googlem; podobně dopadlo i mačkání boků telefonu, které HTC uvedlo první. Byla to čtvercová destička 29,35 krát 29,35 milimetru a 9,3 milimetru silná, s knoflíkovou baterií CR2032 na šest měsíců provozu a Bluetooth 4.0.

Uměla čtyři věci. Stisknutím tlačítka rozezvonila spárovaný telefon. Pípla, když se od telefonu vzdálila. Sloužila jako dálková spoušť fotoaparátu. A do mapy zapisovala poslední místo, kde byly telefon a přívěsek pohromadě, takže když člověk ztratil obojí najednou, měl aspoň odkud začít. Dosah výrobce uváděl do patnácti metrů a sám k němu psal, že se mění podle prostředí; server The Verge tehdy dodal, že uvnitř budov to bude výrazně méně. Cenu HTC v Londýně neřeklo, britský prodejce Clove ale v té chvíli bral předobjednávky za 24,99 libry bez daně.

Stránka toho přívěsku je na webu HTC dodnes, i s tabulkou rozměrů a tlačítkem Přidat do košíku.

Rozdíl není v krabičce

Když se obě destičky položí vedle sebe, seznam součástek se skoro nezmění: tlačítko, piezoreproduktor, knoflíková baterie, Bluetooth. Změnilo se, co je za nimi. Fetch dosáhl přesně tam, kam dosáhlo rádio jeho vlastního telefonu, a za tou hranicí zbyla jen vzpomínka na poslední společné místo. Pixel Tag si půjčuje uši cizích telefonů: Google mluví o síti přes miliardu zařízení s Androidem, která polohu předávají zašifrovanou od konce ke konci, takže ji cestou nepřečte ani prostředník.

Otočil se tím i smysl celé věci. HTC prodávalo Fetch jako pojistku proti ztrátě telefonu, což byl v roce 2013 ten dražší z obou předmětů. Pixel Tag se prodává obráceně, jako pojistka proti ztrátě kufru a klíčů, a hledání telefonu z něj zbylo jako vedlejší funkce toho samého tlačítka.

Cizí přívěsek v kapse

Se sítí přišla starost, kterou v roce 2013 nikdo řešit nemusel. Přívěsek, který dokáže hlásit polohu odkudkoli, jde přihodit do cizí kabelky. Telefon proto dnes upozorní, že se s ním pohybuje neznámý přívěsek, a poradí, jak ho rozeznít a co dělat dál.

Pravidla, podle kterých to funguje napříč výrobci, sepsali společně lidé z Applu a Googlu jako návrh Detecting Unwanted Location Trackers pro IETF. Naposledy byl doplněn 20. prosince 2023, další verze nepřišla a 22. června 2024 vypršel; RFC z něj nikdy nebylo. Obě platformy podle něj přesto postupují, jen bez razítka standardizační organizace.

Co si z toho vzít

Třináct let mezi oběma přívěsky se nepodepsalo na tom, co člověk drží v ruce, ale na tom, kolik cizích telefonů mu pomáhá hledat. Tuhle část si nešlo koupit ani vyrobit, dala se jen postupně nasbírat, a přesně to je důvod, proč Fetch zůstal doplňkem jednoho výrobce telefonů, kdežto Pixel Tag míří na cokoli, co se dá ztratit.

Zdroje

• Keep tabs on your valuables with Google Pixel Tag, blog Googlu, 12. srpna 2026
• HTC Fetch Specs and Reviews, htc.com
• HTC's Mini+ and Fetch are this year's strangest smartphone accessories, The Verge, 30. srpna 2013
• draft-detecting-unwanted-location-trackers-01, IETF Datatracker
• Bluetooth Core 6.0 feature overview, Bluetooth SIG, revize 15. ledna 2025

Apple 12. srpna 2026 oznámil vývojářům dvě změny ve věkovém hodnocení aplikací pro korejský App Store. První platí od téhož dne a je z nich větší: kdo má na svou hru nebo zábavní aplikaci oficiální rating od korejské komise GRAC, může jím přepsat hodnocení, které obchod sám spočítal z dotazníku. Stačí při odeslání další verze aplikace uvést číslo, pod kterým komise rozhodla.

V Koreji rozhoduje o hrách zákon, ne obchod

Věkovku v App Storu jinde na světě určuje dotazník, který vývojář vyplní v App Store Connect. Apple z odpovědí odvodí hodnocení a to se pak ukazuje na stránce aplikace. Korea to má postavené obráceně. Podle zákona o podpoře herního průmyslu musí hra před výrobou i před distribucí projít hodnocením a rozhodují o něm tři subjekty: komise GRAC se sídlem v Pusanu, agentura GCRB a takzvané IRCB, tedy obchody, které si směly hodnocení převzít samy.

Právě mezi ta IRCB patří App Store. GRAC je v tabulce jmenuje tři: Google Play, App Store a OneStore. O kus dál na téže stránce ale píše Google, Apple a Samsung, takže si výčtem protiřečí; App Store je v obou. Rozchází se i v tom, kdo oprávnění uděluje: v definici ministerstvo kultury, sportu a cestovního ruchu, a to nejvýš na tři roky, o odstavec níž sama komise. Neomezené oprávnění to v žádném případě není. Obchod si smí sám přidělit stupně Všichni, 12 a 15; kategorii 19, tedy nepřístupné mládeži, IRCB udělit nesmí a musí o ní rozhodnout komise.

Odtud plyne celý dnešní problém. Vývojář si u komise vyřídí rating, obchod mezitím z dotazníku spočítá jiný, a čtenář v korejském App Storu vidí číslo, které se s úředním rozhodnutím rozchází.

Číslo RCN se zadává u záznamu aplikace

Nové řešení je administrativní. V App Store Connect přibylo u položky Korejská republika tlačítko Add RCN; vývojář do něj zapíše číslo rozhodnutí (Rating Classification Number), vybere stupeň, který od komise dostal, a zaškrtnutím potvrdí, že jde o oficiální rating GRAC pro tuhle aplikaci. Vybírat jde ze čtyř korejských hodnot: Všichni, 12+, 15+ a 19+. Tím se dostane do korejského obchodu i stupeň, který by si Apple sám přidělit nemohl.

Než se aplikace odešle ke schválení, dá se číslo i vybraný stupeň libovolně měnit nebo obojí naráz smazat. Během posuzování už je vývojář jen vidí a po schválení aplikace se zamknou úplně. Apple k tomu popisuje i opačný směr: když komise vydá rating jiný, než jaký má aplikace v obchodě, ozve se vývojáři App Review a vyzve ho, ať číslo doplní a pošle novou verzi.

Od října se dva popisy obsahu posunou výš

Druhá ohlášená změna přijde v říjnu 2026 a týká se jen Koreje. Dva popisy obsahu, které dnes ještě spadají pod stupeň Všichni, se posunou na 12+: ojedinělé vulgarity a hrubý humor, a ojedinělá témata pro dospělé nebo s narážkami. Aplikace, která nemá v dotazníku nic jiného než jeden z těchhle dvou popisů, tak v Koreji ze stupně pro všechny vypadne. Kolika aplikací se to týká, Apple neuvádí.

Korejská věkovka se ukazuje vedle globální

Zvláštní korejské hodnocení nevzniklo teď. Apple ho v dokumentaci k věkovým hodnotám popisuje pro iOS 18, macOS 15, tvOS 18, watchOS 11 a visionOS 2 a novější, a to jako druhý údaj vedle globálního: dostane ho každá aplikace, která má Hry nebo Zábavu jako hlavní nebo vedlejší kategorii, a k tomu každá s častým nebo intenzivním napodobováním hazardu. Korejské hodnoty v ní staví vedle svých globálních stupňů 4+, 9+ a 12+ a u posledního z nich upozorňuje, že GRAC může u některých aplikací vydat KR-15 nebo KR-19.

U hazardu je RCN rovnou podmínkou. Aplikace a hry s častým nebo intenzivním napodobováním hazardu jsou podle téže stránky v korejském App Storu dostupné jen tehdy, když vývojář číslo od komise dodá. Bez něj se do obchodu nedostanou.

Konkurenční obchody na to mají společný dotazník

GRAC nesedí mimo mezinárodní systémy. Sdružení ESRB oznámilo 19. prosince 2017, že korejská komise podepsala dohodu s koalicí IARC, ve které je vedle ní ESRB pro Severní Ameriku, evropské PEGI, brazilský ClassInd, německá USK a australská klasifikační rada. Princip je jeden dotazník, ze kterého vypadnou hodnocení pro všechny zapojené oblasti najednou.

Mezi obchody, které tehdy podle ESRB systém IARC používaly, jsou Google Play, Microsoft Store, Nintendo eShop a Oculus Store; App Store mezi nimi není. Apple si drží vlastní dotazník a vlastní stupnici a korejskou hodnotu z ní odvozuje sám. Číslo RCN je pak jediné místo, kde se do toho výpočtu dostane rozhodnutí státní komise.

Změna tedy nezavádí novou povinnost, opravuje nesoulad. Dokud vývojář neměl kam úřední rating zapsat, musel žít s tím, že obchod ukazuje něco jiného než komise, a řešilo se to případ od případu přes App Review. Kolik jich bylo, Apple neuvádí.

Google představil 12. srpna 2026 na akci Made by Google nové Pixely a hodinky Pixel Watch 5. Ve stejný den vyšel na vývojářském blogu Androidu popis změny, která na pultech vidět není: bezdotyková gesta na zápěstí přestávají patřit jen systému.

Dvě gesta, dvě role

Nové rozhraní se jmenuje Modifier.oneHandedGesture a připojí se k libovolnému ovládacímu prvku aplikace psané v Compose. Rozlišuje jen dvě akce. Primární má patřit tomu nejdůležitějšímu, co jde v dané chvíli udělat, tedy vyfotit, spustit nebo zastavit stopky, přijmout hovor; hodinky Pixel ji spouštějí dvojitým stisknutím palce a ukazováku. Druhá akce zavírá, na Pixelech ji vyvolá otočení zápěstí a ve výchozím stavu dělá totéž co systémové zpět. Aplikace si ji smí předefinovat, třeba na ztlumení vyzvánění.

Rozhraní je zatím v beta verzi knihovny, konkrétně v androidx.wear.compose:compose-material3:1.7.0-beta01. Do vydaných aplikací se tedy hned nedostane. Jako první příklad Google uvádí Spotify, které chce dvojitým stisknutím prstů pozastavovat a spouštět přehrávání. Samotná gesta fungují na Pixel Watch 3 a novějších a framework firma nabízí i ostatním výrobcům hodinek s Wear OS.

Osm měsíců o gestech rozhodoval jen systém

Gesta na Pixelu nová nejsou. Google je zapnul aktualizací z 9. prosince 2025 a tehdy o nich psal jako o novince Pixel Watch 4: dvojité stisknutí prstů posouvalo oznámení, odkládalo budík, ovládalo stopky a časovač, pozastavovalo hudbu, vybíralo chytrou odpověď a přijímalo i ukončovalo hovory. Před nimi měly hodinky jediné gesto, zvednutí ruky pro Gemini. Srpnová vývojářská dokumentace už mluví o Pixel Watch 3 a novějších, zatímco prosincové oznámení jmenovalo jen čtvrtou generaci.

Všechny ty úkony ale měly společné jedno: seznam sestavil Google. Co gesto udělá, rozhodoval systém a aplikace do toho neměla jak vstoupit.

Situace, na které Google celou věc staví, jsou banální a právě proto srozumitelné: člověk venčí psa, nese nákup nebo má rukavice. Druhá ruka není volná, obrazovka na dotek nereaguje, přesto je potřeba přijmout hovor nebo zastavit hudbu. K tomu firma přidává obrazovkové nápovědy, které se objeví ve chvíli, kdy dvojité stisknutí prstů zrovna něco udělá – bez nich by uživatel gesto zkoušel naslepo.

Apple otevřel totéž o dva roky dřív

Apple Watch mají dvojici gest, která si s tou od Googlu odpovídá skoro přesně. Dvojité ťuknutí je rovněž stisknutí ukazováku a palce dvakrát za sebou, otočení zápěstí zahazuje oznámení, časovače a hovory. Podle stránky podpory obě fungují na Apple Watch Series 9 a novějších, na Apple Watch SE 3 a na Apple Watch Ultra 2 a novějších.

Vývojářům je Apple otevřel ve watchOS 11. Přehled změn watchOS to datuje do června 2024 a popisuje modifikátor handGestureShortcut(_:isEnabled:) s parametrem primaryAction: aplikace jím určí, který prvek na dvojité ťuknutí zareaguje, a funguje to na tlačítkách i přepínačích. Apple v té poznámce popisuje jen gesto primární akce, druhé z dvojice v ní nefiguruje. Google se k témuž kroku dostal o dva roky později, zato rovnou s oběma gesty.

Na zápěstí se gesta vracejí podruhé

Ovládat hodinky s Androidem pohybem ruky se dalo dřív než v obou dnešních verzích. V době, kdy se platforma jmenovala Android Wear, uměla mávnutí zápěstím ven a dovnitř pro listování v oznámeních a zatřesení, které vracelo na ciferník. Server 9to5Google, který to připomněl při prosincovém návratu gest, píše, že tehdejší mávnutí fungovalo i nad ciferníkem, takže se jím dal otevřít celý seznam oznámení; dnešní verze to neumí. Google podle téhož zdroje gesta odstranil ve Wear OS 3 a na vině byla nejspíš nespolehlivost a spotřeba.

Wear OS 7 mimochodem slibuje až o desetinu delší výdrž proti Wear OS 6. Je to číslo Googlu z téhož blogu, nezávislé měření k němu zatím není.

Jak moc se bezdotykové ovládání rozšíří, se pozná teprve podle toho, kolik vývojářů si rozhraní vezme. Dokud je v betě, aplikace v Obchodu Play na dvojité stisknutí prstů reagovat nebudou.

Zdroje

• Bring one-handed gestures to your Wear OS app, Android Developers Blog, 12. srpna 2026
• Enhance your app for the new Pixel lineup, Android Developers Blog, 12. srpna 2026
• New AI-powered gestures and Smart Reply updates for Pixel Watch, blog.google, 9. prosince 2025
• watchOS updates, Apple Developer Documentation
• Use buttons and gestures on your Apple Watch, podpora Applu
• Pixel Watch 4's new gestures are handy, but did Google do it better a decade ago?, 9to5Google, 14. prosince 2025

Google představil 12. srpna 2026 hodinky Pixel Watch 5 a k nim tvrzení, že mají jeho dosud nejpřesnější záznam trasy z venkovního cvičení. Zajímavější než to tvrzení je způsob, jakým k té přesnosti dochází: podstatná část výpočtu se neděje na zápěstí. Hodinky zaznamenají surová měření z družic, komprimují je, pošlou na server a opravená trasa doputuje do aplikace Google Health až potom.

Tři chyby, které se opravují až po doběhnutí

GPS měří, jak dlouho signálu z družice trvá cesta k přijímači, a násobí to rychlostí světla. Mezi městskými domy ale signál obvykle nepřiletí přímo. Odrazí se od skla a kovu, cesta se tím prodlouží a přijímač umístí majitele na druhou stranu ulice, případně o blok vedle. Odborně se tomu říká vícecestné šíření.

Google popsal v textu o vývoji té funkce tři opravy. První pracuje s trojrozměrnými modely budov z Map: když systém ví, kde a jak vysoký dům stojí, spočítá, kterou družici mohly hodinky opravdu vidět, a signálům z těch ostatních přestane věřit. Druhá bere data z vlastní sítě referenčních stanic Googlu a odečítá z nich vliv atmosféry a nepřesností samotných družic. Třetí míchá dohromady údaje z pohybových čidel a z družic, tedy něco, co hodinky dělaly už dřív, jenže teď se celý ten výpočet zopakuje znovu na serveru.

Server přitom trasu nepřilepuje k nakresleným ulicím. Ray Maker, který hodinky vyzkoušel v New Yorku a popsal to na DC Rainmaker, na tom postavil několik zkoušek: proběhl kruh uprostřed uzavřené ulice a prošel se pod mostem mimo chodník. Pixel Watch 5 obojí zapsaly tak, jak to opravdu bylo. Apple Watch Ultra 3 kruh v ulici nezaznamenaly a posunuly ho na chodník, zacházku pod most vynechaly úplně.

Proč to hodinky nespočítají samy

Důvod je v rozměrech. Hodinky mají malou anténu, takže signál z družic přijímají hůř než telefon, a malou baterii, takže si nemůžou dovolit dlouhý výpočet. Google to řeší tím, že surová data zabalí a odešle. Podle jeho vlastního textu se výdrž touto změnou nezhoršila; Pixel Watch 5 mají vydržet do 30 hodin ve verzi se 41 mm pouzdrem a do 40 hodin u většího.

U telefonu to Google potřeboval řešit obráceně. V prosinci 2020 přidal opravy podle trojrozměrných modelů do služeb Google Play a spustil je na Pixelu 5 a Pixelu 4a (5G). Tehdejší popis od Franka van Diggelena a Jennifer Wangové, přetištěný v GPS World, mluví o dlaždicích s modely budov pro víc než 3 850 měst, které se stáhnou a uloží přímo do telefonu. Opravy se počítaly v reálném čase, mířily do rozhraní Fused Location Provider a systém je posílal i do čipu Snapdragon. Fungovalo to jen pro chodce. Van Diggelen, který tehdejší text psal, mluví i v tom letošním o hodinkách.

Čí je které číslo

Údaj o dvojnásobné přesnosti pochází z měření Googlu. V poznámce pod svým textem firma píše, že šlo o vlastní studii z července 2026 na předsériových kusech, v obtížném městském prostředí, při cvičeních do tří hodin a za dobrých podmínek sítě. Srovnávalo se proti Apple Watch Ultra 3 a Garmin Fenix 8 Pro a jako měřítko sloužil batoh s přijímačem, který určuje polohu na centimetry.

Nezávislé srovnání z New Yorku vyznívá podobně, ale ne jednohlasně. Google podle něj v ulicích mezi mrakodrapy vede častěji, na několika místech ho ale předběhly hodinky Applu i Garminu; jednou skončil Pixel Watch 5 uvnitř domu na protější straně ulice, zatímco Apple běžce správně nechal na chodníku. Oprava také nepokrývá všechny sporty: týká se chůze, běhu, turistiky a jízdy na kole, ne třeba plavání na otevřené vodě.

Rozdíl je i v ceně. Google uvádí, že Pixel Watch 5 se začínají prodávat 20. srpna od 399 dolarů za pouzdro 41 mm a od 429 dolarů za 45 mm. DC Rainmaker píše u verze 45 mm bez LTE 449 dolarů. Který údaj platí, se z těch dvou zdrojů rozhodnout nedá.

Co zatím nikdo neuvedl

Ani jeden ze zdrojů neříká, za jak dlouho po tréninku opravená trasa dorazí a co se stane, když hodinky zůstanou bez připojení. Majitel navíc srovnání neuvidí: původní záznam z hodinek se v prodávaných kusech nikam neukládá, takže se nedá porovnat s opraveným. Testovací kusy to uměly, běžné ne.

Otevřené je i to, jestli funkci dostanou loňské Pixel Watch 4. Multipásmový příjem družicových signálů mají také a Google podle DC Rainmakera nic nenamítal proti tomu, že by to technicky šlo – slíbit to ale odmítl.

Zdroje: popis vývoje GPS v Pixel Watch 5 a oznámení hodinek na blogu Googlu, měření DC Rainmaker z New Yorku a text Googlu z roku 2020 o opravách na telefonech přetištěný v GPS World.

Telefon, který se dá obsloužit jednou rukou, byl v roce 2008 věc rozměrů, ne nastavení. HTC ukázalo Touch Diamond 6. května 2008 v Londýně a v jeho vlastním přehledu parametrů stojí 102 × 51 × 11,35 mm a 110 g s baterií. Šířka 51 mm nebyla náhoda: firma telefon stavěla na ovládání palcem.

Palec jako zadání

Záměr popsal v den uvedení deníku The Guardian tehdejší šéf inovací HTC Horace Luke slovem thumbability, tedy zhruba ovladatelnost palcem. iPhone se podle článku pořádně neovládá jinak než oběma rukama, kdežto menší Diamond měl stačit jedné. Luke k tomu řekl, že chtěl telefon, se kterým člověk jde po ulici a zároveň se dostane na internet. Týž článek uvádí, že telefon dostali do nabídky Orange, 3, O2 i Vodafone, a že v balení byl kromě dotykového ovládání ještě stylus na poznámky a rozpoznávání znaků.

Zbytek parametrů byl na svou dobu obvyklý: displej 2,8 palce s rozlišením VGA, tedy 640 × 480 bodů, Windows Mobile 6.1 Professional, Qualcomm MSM7201A na 528 MHz, 256 MB paměti ROM, 192 MB RAM, 4 GB vnitřního úložiště a baterie 900 mAh. Prstové ovládání zajišťovala nadstavba TouchFLO 3D a pod displejem k ní přibyl dotykový kroužek, kterým se posouvalo v seznamech.

Diamond navazoval na model HTC Touch z předchozího roku, kterého se podle téhož článku prodalo přes tři miliony kusů u víc než stovky operátorů ve víc než padesáti zemích. Změna proti němu nebyla jen v přístroji: dosud se telefony HTC prodávaly pod značkami operátorů jako O2 XDA nebo SPV, kdežto Diamond měla většina operátorů v nabídce pod jménem Diamond. Marketingový ředitel John Wang k tomu řekl, že o to firma nežádala, chtěli to sami operátoři.

O dva centimetry víc

Dnešní telefon téhož postavení je jinde. iPhone 17 má podle Applu 149,6 × 71,5 × 7,95 mm a 177 g, Galaxy S26 podle Samsungu 149,6 × 71,7 × 7,2 mm a 167 g. Proti Diamondu je to 20,5 mm šířky navíc a o 57 g vyšší hmotnost; v poměru vychází dnešní šířka na 1,4násobku té z roku 2008, což je náš přepočet z čísel obou výrobců, ne údaj z jejich stránek.

Šířka jde s úhlopříčkou: 2,8 palce tehdy proti 6,3 palce u iPhonu 17. Zato byl Diamond o 3,4 mm tlustší, takže telefon za těch osmnáct let vyrostl do plochy a ztenčil se.

Z rozměru se stalo nastavení přístupnosti

Co Diamond řešil tvarem, řeší dnešní telefony tím, že obsah displeje posunou dolů. Apple to v uživatelské příručce k iPhonu jmenuje Reachability, zapíná se v Nastavení pod Zpřístupněním v oddílu Dotyk a na telefonech s Face ID se vyvolá tažením po spodní hraně obrazovky. Horní polovina obrazovky se přitom sjede k palci.

Android má totéž jako režim jedné ruky. Google ho popisuje v nápovědě k přístupnosti a upozorňuje, že část postupu platí až od Androidu 12; funguje stejně, tedy stažením horní poloviny obrazovky dolů, a dá se přidat mezi rychlá nastavení.

Obě funkce jsou vedené jako pomůcka přístupnosti, ne jako běžné ovládání. Jednou rukou se telefon obsluhuje dál, jen to už není vlastnost přístroje, ale volba v systému, kterou si uživatel musí najít.

Co za to Diamond platil

Malý telefon nebyl zadarmo. Baterie 900 mAh dávala podle údajů HTC do 270 minut hovoru přes WCDMA a systém pod prstovou nadstavbou byl pořád Windows Mobile stavěné na stylus. HTC samo šlo hned příští rok opačným směrem: HD2 dostal 4,3palcový displej a s ním rozměry, které se do jedné ruky vejdou hůř.

Zdroje: archivovaná stránka parametrů HTC Touch Diamond, The Guardian z 6. května 2008, technické údaje iPhonu 17, parametry Galaxy S26, příručka k iPhonu o funkci Reachability a nápověda Androidu k režimu jedné ruky.

Telefon ležel displejem dolů na stole a v rámečku nad obrazovkou blikala tečka. U telefonů HTC zelená znamenala čekající oznámení, oranžová nabíjení. Kdo takový přístroj měl, poznal bez sáhnutí, jestli se vyplatí ho obrátit.

Ta dioda z telefonů zmizela, a Samsung to říká na své stránce podpory rovnou: Galaxy S10, Note10 a novější notifikační diodu nemají. Důvodem je podle výrobce místo – aby se na čelo vešel displej přes celou plochu, diodu nahradil světelný okraj obrazovky. Galaxy S10 Samsung představil 20. února 2019, do prodeje šel 8. března téhož roku. Nebyla to u řady Galaxy jediná součástka, která takhle tiše vypadla; podobně z ní zmizel infraovladač mezi modely S6 a S7.

Čtyři stavy, které dioda uměla podle příručky HTC

Jak se s diodou zacházelo, je nejlíp vidět na příručce, kterou k telefonu psal výrobce. Uživatelská příručka HTC One (M8) ji uvádí jako desátý prvek na čelním panelu, hned za tlačítkem napájení, a věnuje jí vlastní oddíl se čtyřmi stavy: trvale zelená, když je telefon připojený k nabíječce nebo počítači a baterie je plná; blikající zelená, když čeká oznámení; trvale oranžová při nabíjení; blikající oranžová, když je baterie skoro prázdná.

Hned pod tím stojí návod, jak si vybrat, které aplikace smějí diodou blikat. To je na celém příběhu podstatnější než barvy. Dioda byla jediná část oznámení, kterou uživatel viděl, aniž by se telefonu dotkl, takže se u ní jako u první řešila otázka, kdo má právo ho vyrušit.

V Androidu má dioda vlastní pole od první verze

Barvy si přitom každý výrobce určil sám. Systém totiž nikdy nepředepsal, co která znamená – předepsal jen, jak se o blikání požádá. Třída Notification má pole ledARGB, ledOnMS a ledOffMS, tedy barvu a počty milisekund, po které dioda svítí a je zhasnutá. Všechna tři jsou v rozhraní od API level 1, což je úplně první vydaný Android. Ke stejné vrstvě patří příznak FLAG_SHOW_LIGHTS a konstanta DEFAULT_LIGHTS.

Dokumentace u ledARGB dodává jednu větu, ze které je celý ten hardware poznat: barvu prý přístroj co nejlíp přiblíží. Aplikace si tedy řekla o fialovou a dostala to, co dioda v tom konkrétním přístroji zvládla. U metody setLights, která k tomu přibyla v Androidu 3.0, stojí přímo, že ne všechna zařízení uposlechnou všechny hodnoty, případně jakoukoli z nich. Že se u Samsungu blikalo modře a u HTC zeleně, tedy nebyla nedůslednost jednoho z nich; systém to nechával na výrobci.

Samsung ostatně svůj vlastní seznam barev na téže stránce podpory drží dodnes, pro majitele starších modelů: modrá pulzující při zapínání a vypínání, modrá blikající u nepřečteného oznámení, červená u nabíjení, zelená u plné baterie. Zelená je v tom seznamu dvakrát – jednou jako svítící a jednou jako blikající, pokaždé s významem „plně nabito“. Čím se ty dva stavy liší, stránka neuvádí.

Android 8 vzal blikání aplikacím a dal ho kanálům

V srpnu 2017 vyšel Android 8.0, tedy API level 26, a s ním kanály oznámení. Aplikace od té doby své zprávy třídí do pojmenovaných kanálů a uživatel u každého zvlášť určí, jestli smí zvonit, vibrovat a svítit. Stará pole se v témž vydání označila za překonaná: ledARGB, ledOnMS, ledOffMS i metoda setLights nesou v dokumentaci poznámku, že se místo nich má použít NotificationChannel.enableLights.

Formulace u té nové metody je opatrná už tehdy. Stojí v ní, že oznámení z kanálu mají zobrazit světla „na zařízeních, která tu vlastnost podporují“. Rok a půl předtím, než diodu vypustil Samsung z Galaxy S10, tedy rozhraní s přístroji bez ní počítalo.

Volání v systému zůstala dodnes, jen za nimi na spoustě telefonů nic nesvítí. Google je označil za překonaná, ale neodstranil, takže aplikace psaná před osmi lety si o bliknutí říká pořád – a na přístroji, který diodu má, ho dostane.

Co po diodě zůstalo v dnešním telefonu

Náhrady jsou dvě a obě dělají totéž jinou cestou. První je Edge lighting, tedy světlo po obvodu obrazovky, u kterého jde přiřadit barvu vybraným kontaktům nebo slovům a zapnout ho i pro zhasnutý displej. Druhá je v nastavení přístupnosti pod názvem blikající upozornění: telefon blikne bleskem fotoaparátu nebo obrazovkou. Samsung na ni na své stránce odkazuje právě majitele modelů, které diodu nemají.

Obě náhrady se ale vážou na příchod oznámení, ne na jeho čekání ve frontě. Naše hodnocení: tím se ztratilo to, co dioda uměla nejlíp – hlásit i hodinu po zprávě, že je pořád nepřečtená. Kdo chce trvalé znamení, musí nechat svítit displej.

Přesto po diodě zbylo víc, než by se zdálo. Otázka, kterou HTC v příručce k One (M8) řešilo jedním přepínačem u seznamu aplikací, se v Androidu 8 rozrostla do kanálů a je dnes tím hlavním, co v nastavení oznámení uživatel dělá. Dioda zmizela, rozhodování, které oznámení stojí za vyrušení, zůstalo.

Zdroje

• Android Developers: třída Notification (pole ledARGB, ledOnMS, ledOffMS, FLAG_SHOW_LIGHTS, DEFAULT_LIGHTS)
• Android Developers: Notification.Builder.setLights
• Android Developers: NotificationChannel.enableLights
• Android Developers: SDK Platform release notes (Android 8.0 = API level 26, srpen 2017)
• HTC: uživatelská příručka HTC One (M8) (PDF)
• Samsung: Edge lighting and LED notifications on Galaxy phones
• Samsung Mobile Press: Samsung Raises the Bar with Galaxy S10 (20. 2. 2019)

Sluchátka Galaxy Buds3 Pro a Buds4 Pro smějí v USA sloužit jako naslouchátko, které si člověk koupí bez předpisu a bez návštěvy ambulance. Samsung to oznámil 11. srpna a odvolal se na rozhodnutí amerického Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv (FDA). V evidenci úřadu má věc číslo K261187 a datum rozhodnutí 31. července 2026, tedy o jedenáct dní starší než tisková zpráva.

Řízení trvalo necelé čtyři měsíce

Žádost přišla úřadu 10. dubna, rozhodnutí padlo 31. července – mezi tím uplynulo 112 dní, což je dopočet z obou dat v evidenci. Šlo o takzvané tradiční řízení 510(k). V něm výrobce nedokazuje bezpečnost a účinnost od nuly; dokazuje, že je jeho zařízení v podstatě shodné s něčím, co už na trhu je. Přesně tak úřad rozhodl a použil k tomu kód SESE, tedy „substantially equivalent“.

V záznamu je ještě jedna položka, která se v přehledech novinek neobjevuje: schválený předem dohodnutý plán změn. Samsung tím dostal povoleno funkci v dohodnutém rozsahu upravovat aktualizací, aniž by kvůli každé úpravě žádal znovu. U věci, která se do sluchátek dostane softwarem z telefonu, to není podružnost.

Kategorii otevřel Apple, Samsung je v ní pátý

Kategorie, do které FDA sluchátka zařadila, je mladší než dva roky. 12. září 2024 povolila FDA Applu funkci naslouchátka v AirPods Pro řízením De Novo (DEN230081). To se používá tam, kde pro danou věc žádná kategorie neexistuje a musí se teprve zřídit. Zřídila se: § 874.3335, „software naslouchátka se vzdušným vedením“, druhá riziková třída.

V té kategorii je dnes pět položek a Samsung je poslední z nich. Před ním do ní přibyly tři položky: software Nuance Audio od Luxotticy (leden 2025), aplikace Tuned (září 2025) a funkce „hearing assist“ od Meta Platform Technologies, povolená 13. července 2026. Sluchátka, brýle i samostatná aplikace tedy míří do jedné a téže škatulky – o zařazení nerozhoduje tvar výrobku, ale co dělá jeho software.

Pětiminutový test a zesílení podle klinického vzorce

Funkce má dvě části. První je test sluchu spuštěný přímo z nastavení telefonu, bez zvláštní aplikace: pětiminutové vyšetření čistými tóny, každé ucho zvlášť, na konci audiogram. Ten Samsung řadí do pěti stupňů od normálu po hluchotu. Druhá část z výsledku odvodí, které frekvence zesílit; počítá se podle NAL-NL2, což je vzorec pro nastavení naslouchátek od australské National Acoustic Laboratories. K tomu přidávají sluchátka potlačení hluku a beamforming, tedy zaostření mikrofonů na zvuk zepředu.

Hranice jsou v tiskové zprávě vypsané v poznámkách pod čarou. Funkce je určena lidem od osmnácti let s vnímanou mírnou až středně těžkou ztrátou sluchu a odborné vyšetření nenahrazuje. Běžet bude jen na Galaxy Buds3 Pro a Buds4 Pro a plná podpora vyžaduje telefon s One UI 8 nebo novějším. Termín Samsung uvádí jako čtvrté čtvrtletí 2026, a to pro USA a „vybrané schválené trhy“, které nejmenuje.

Doložení, ze kterého je veřejná jen část

Samsung uvádí, že funkci vyvíjel s National Acoustic Laboratories a se Samsung Medical Center a že ji klinicky ověřoval na Vanderbilt University Medical Center, San Jose State University a University of Memphis. Záznam FDA k tomu odkazuje na registrovanou klinickou studii NCT07020663. Její záznam na clinicaltrials.gov je ale utajený – místo názvu i sponzora je v něm jen poznámka, že jde o studii přístroje, který nemá povolení FDA. Podrobnosti o ověření tak zatím stojí na tom, co o nich píše výrobce; úřad u spisu eviduje souhrn, tedy dokument, který se zveřejňuje.

Podobné rozhodnutí umí funkci taky zúžit: Apple Watch prodávané v USA počítají kyslík v krvi až v telefonu, protože samotné hodinky to kvůli patentovému sporu nesmějí. A že povolení a prodej nejsou totéž, ukázal Samsung sám před pár dny u potápěčské aplikace pro Galaxy Watch Ultra2, která přijde až po hodinkách.

Zajímavější než jedno povolení je podle nás ta kategorie. Za necelé dva roky se v ní sešla sluchátka, brýle i aplikace do telefonu a hranice mezi spotřební elektronikou a zdravotnickým prostředkem teď vede softwarem, ne hardwarem. Kdo si koupí běžná sluchátka do uší, dostane od čtvrtého čtvrtletí i něco, co americký úřad posuzoval jako zdravotnický prostředek druhé třídy.

Zdroje: tisková zpráva Samsungu z 11. srpna 2026, záznam K261187 v databázi 510(k) FDA, záznam De Novo DEN230081 a znění § 874.3335.

Od 1. července platí v Česku nová pravidla pro kmitočtové pásmo 24,25 až 27,5 GHz. V mobilním světě se mu říká pásmo 26 GHz nebo milimetrové vlny a Český telekomunikační úřad ho označuje za historicky největší část spektra, kterou pro nové využití na základě individuálních oprávnění uvolňuje. Osm set megahertzů z něj úřad vyhradil sítím s pohyblivými terminály, tedy telefonům. Telefon, který si dnes v Česku koupíte, ale ten úsek naladit nemusí umět – u iPhonu 17 Pro to výrobce ve své specifikaci neuvádí.

Úřad rozdělil pásmo na pevnou a pohyblivou část

Rozdělení stanoví opatření obecné povahy č. PV-P/2/05.2026-1, které úřad vydal 26. května a které nabylo účinnosti 1. července. Nahradilo předchozí úpravu z 13. října 2020.

Pohyblivým sítím, tedy takovým, kde se koncové zařízení pohybuje, připadl ucelený úsek 26,5 až 27,3 GHz. V něm bude úřad do 31. prosince 2031 udělovat individuální oprávnění na kanály široké 100 nebo 200 MHz, přičemž jeden držitel dostane nejvýš 400 MHz. Úseky 24,25 až 25,1 GHz a 27,3 až 27,5 GHz jsou naopak určené sítím pevného bezdrátového přístupu (FWA), kde jsou koncové antény napevno namontované na budově.

Proč to úřad rozděluje, píše v odůvodnění sám: vzájemná koordinace pevných a pohyblivých sítí, které používají zčásti odlišné technologie, je problematická. U pevných sítí ve městech nad 50 000 obyvatel navíc omezil poloměr provozní oblasti na 6 km a v části pásma nařídil časovou synchronizaci vysílání – mimo velká města od 1. ledna 2028.

Číslo pásma n258 v české specifikaci iPhonu chybí

V normách 3GPP nese tenhle rozsah označení n258 a je vymezený přesně na 24 250 až 27 500 MHz v časovém dělení duplexu; stojí to v tabulce 5.2-1 specifikace ETSI TS 138 101-2, což je evropské vydání 3GPP TS 38.101-2. Úsek pro pohyblivé sítě, který ČTÚ otevřel, do n258 celý spadá.

Podpora pásma ale musí být v telefonu. Česká stránka technických údajů iPhonu 17 Pro uvádí modely A3523 a A3526 a v jejich výčtu stojí u páté generace jen „pásma sub-6 GHz“; milimetrová pásma tam nejsou vůbec. Americká verze téže stránky přitom u modelů A3256 a A3257 vypisuje řádek navíc: 5G NR mmWave, pásma n258, n260 a n261. Není to věc softwaru: milimetrové vlny potřebují vlastní anténní moduly a u modelů pro český trh je Apple nevypisuje.

U ostatních značek to tak přímočaře doložit nejde: české stránky se specifikacemi čísla pásem obvykle neuvádějí a výrobci je vypisují jen na některých trzích. Jisté je, že české sítě páté generace stojí na jiném pásmu – v úseku 3400 až 3600 MHz udělil úřad práva počátkem roku 2021.

První roky pásma patří střechám a halám

Z toho, co úřad povolil, tedy zbývá to, co se obejde bez telefonu. Pevný bezdrátový přístup má nahradit kabel tam, kde se optika táhne obtížně nebo draho; místní a kampusové sítě mají obsloužit výrobní areály, logistická centra a dopravu. Úřad v květnové tiskové zprávě uvedl, že o pásmo eviduje předběžný zájem větších i menších hráčů včetně konkrétně připravovaných projektů, jména ani počty ale neuvedl.

Zároveň se pásmo musí vyklidit. Dosavadní pevné spoje bod–bod v něm můžou dojezdit podle úseku do konce roku 2028, 2029 nebo 2030, v jednom párovém úseku až do konce roku 2032. Nová oprávnění pro pevné spoje bude úřad vydávat jen výjimečně, například kvůli pokrytí míst bez mobilního signálu.

Datum 1. ledna 2032 je v celém plánu klíčové. K němu chce úřad omezit počet práv v části 25,1 až 27,5 GHz tak, aby vzniklo souvislé spektrum pro budoucí vysokokapacitní mobilní sítě; v tiskové zprávě mluví o postupném uvolnění až 2 400 MHz. Do té doby platí drobná, ale poučná výhrada z jiného konce spektra: sousední pásmo 23,6 až 24,0 GHz využívají pasivní družicové systémy pro meteorologická a klimatologická měření, a proto opatření omezuje, kolik smí vysílač vyzářit směrem k nim.

Pro majitele telefonu z toho zatím plyne jediné: až se v Česku objeví antény 26 GHz, jeho přístroj se k nim nepřipojí a pozná to nanejvýš tak, že mu poskytovatel nabídne bezdrátový internet domů. Souvislé spektrum pro mobilní sítě má vzniknout až po roce 2032 – a jestli do té doby začnou evropské telefony milimetrová pásma umět, je otázka pro výrobce, ne pro úřad.

Zdroje

• ČTÚ: ČTÚ otevírá pásmo 26 GHz pro moderní bezdrátové sítě a zpřístupňuje informace o využití spektra (27. 5. 2026)
• Část plánu využití rádiového spektra č. PV-P/2/05.2026-1 pro pásmo 24,25–27,5 GHz (PDF, 26. 5. 2026)
• ETSI TS 138 101-2 (3GPP TS 38.101-2), tabulka 5.2-1 (PDF)
• Apple: technické údaje iPhonu 17 Pro (česká stránka)
• Apple: iPhone 17 Pro Technical Specifications (americká stránka)

Sharp ohlásil 5. srpna 2026 telefon AQUOS wish6, základní model do Japonska a na Tchaj-wan s prodejem od poloviny září. Zajímavé na něm není to, co se u levných telefonů čeká, ale pořadí, ve kterém výrobce vypsal tři hlavní přednosti: velký displej, odolnost proti ohnutí a ochrana proti podvodným a obtěžujícím hovorům. Fotoaparát ani čip mezi nimi nejsou.

Poplach zatřesením a rozbor hovoru

Bezpečnostní výbava se skládá ze čtyř věcí, které spolu na první pohled nesouvisejí:

• hlasitý poplach, který se spustí zatřesením telefonem, sám vytočí předem uložená čísla a pošle až třem kontaktům SMS s polohou;
• rozbor obsahu hovoru umělou inteligencí, která upozorní, když hovor vypadá podezřele;
• omezení příchozích hovorů ze zahraničí a odchozích hovorů na zahraniční čísla;
• přepis vzkazů ze záznamníku, když majitel hovor nezvedne.

Poznámky pod čarou k té části tiskové zprávy říkají dvě věci, které se v přehledech novinek obvykle ztratí. Každou z těch funkcí je nutné předem nastavit, samy se nezapnou. A u poplachu Sharp výslovně píše, že má upoutat pozornost okolí a že nezaručuje ochranu před vším.

Tři čtvrtiny čísel měly cizí předvolbu

Proč zrovna tohle a proč v nejlevnější třídě, se dá vyčíst z policejní statistiky. Japonská policejní agentura vede kategorii tokušu sagi (特殊詐欺), tedy podvodů, u kterých se pachatel s obětí nikdy nesejde a důvěru si získá po telefonu nebo přes sociální sítě. Agentura o nich zveřejňuje měsíční tabulku a čísla v ní rostou rychle.

Za rok 2025 v ní stojí 43 000 případů a škoda 325,7 miliardy jenů; rok předtím to bylo 31 280 případů a 199,1 miliardy. Za první pololetí 2026 agentura zatím předběžně eviduje 22 031 případů a 181,6 miliardy jenů proti 18 623 případům a 119,7 miliardy za stejné období loni. V přepočtu kurzem České národní banky z 10. srpna 2026 (100 jenů za 13,231 koruny) je loňská roční škoda asi 43 miliard korun; ten přepočet je náš, statistika ho neuvádí.

Do součtu patří i podvody navázané přes sociální sítě, které s telefonem nemají nic společného: investiční jich bylo loni 9 523 a romantických 5 645. Po jejich odečtení zbývá zhruba 27 800 případů, u kterých šlo hlavně o telefonáty. Nejsilnějším způsobem je vydávání se za policistu, na které policie loni napočítala 11 014 případů a 100,5 miliardy jenů. Jako samostatnou kolonku ho ovšem začala vést až od ledna 2026 a čísla za rok 2025 do ní doplnila zpětně, takže ve starších tabulkách jsou tyhle případy schované v jiných řádcích.

Klíčový údaj pro Sharpovu funkci ale stojí na jiné stránce policie, v kampani proti podvodům z mezinárodních čísel: z telefonních čísel, kterými se v roce 2025 při těchhle podvodech volalo, jich asi 75,5 % mělo zahraniční předvolbu. Policie z toho vyvozuje jediné doporučení, a to zablokovat příchozí mezinárodní hovory.

Na pevné lince to řeší přepážka, na mobilu jedině telefon

Blokování má v Japonsku zavedenou cestu, jenže mobilů se netýká. Pět operátorů (KDDI, SoftBank, NTT East, NTT West a NTT Docomo Business) provozuje přepážku pro odhlášení mezinárodních hovorů, kde si majitel linky nechá vypnout příjem hovorů ze zahraničí, případně i volání do zahraničí. Na její stránce je ale výslovně napsáno, koho se to týká: desetimístných pevných linek, které začínají třeba tokijskou 03 nebo osackou 06. Mobilní čísla s 070, 080 a 090 a čísla IP telefonie s 050 jsou z toho vyňatá.

Kdo tedy chce na mobilu totéž co babička na pevné lince, musí si vystačit s tím, co umí telefon nebo aplikace. Sharp to řeší přímo v systému telefonu a dělá z toho prodejní argument v třídě, kde se jinak soutěží kapacitou baterie.

Zbytek je běžná základní třída

Sám přístroj nikoho nepřekvapí. Displej má 6,6 palce a rozlišení 720 × 1 612 bodů, obnovovací frekvenci 120 Hz a maximální jas kolem 1 000 nitů, což je podle Sharpu dvojnásobek předchozího modelu. Uvnitř je MediaTek Dimensity 6300, 4 GB paměti RAM a 128 GB úložiště, baterie má 5 000 mAh. Tělo váží 189 g, měří 8,3 mm a Sharp u něj uvádí krytí IPX5, IPX8 a IPX9 proti vodě, IP6X proti prachu a osmnáct zkoušek podle americké armádní normy MIL-STD-810H včetně pádu z 1,22 metru ve dvaceti šesti směrech. Zůstal 3,5mm jack na sluchátka a slot na paměťovou kartu až do 2 TB.

Softwarová podpora vydrží podle výrobce dvě povýšení Androidu a čtyři roky bezpečnostních záplat, počítáno od uvedení modelu, ne od koupě. Je to stejné počítání, kvůli kterému šest let záplat u Galaxy F70 Pro znamená pro kupce z výprodeje o rok nebo dva méně. Cenu Sharp v tiskové zprávě neuvádí a upozorňuje, že se parametry i vzhled můžou do uvedení změnit.

Do Evropy telefon nemíří, takže si ho tu nikdo nekoupí. Zajímavý je tím, co se z něj dá vyčíst o japonském trhu: ochrana proti podvodnému hovoru se z výbavy pro opatrné stala něčím, co výrobce jmenuje dřív než fotoaparát. Blok všech zahraničních předvoleb je přitom nástroj hrubý jako sekera. Kdo má příbuzné nebo práci v cizině, přijde s podvodnými hovory i o ty ostatní; Sharp proto nechává rozhodnutí na majiteli a bez nastavení funkce spí.

Zdroje: tisková zpráva Sharpu z 5. srpna 2026, statistika japonské policejní agentury, policejní kampaň proti podvodům z mezinárodních čísel a stránka přepážky pro odhlášení mezinárodních hovorů.

Amazon 27. července oznámil, že podal u americké Federální komise pro komunikace (FCC) žádost o povolení družicové sítě, která má posílat hlas, zprávy, data i tísňová volání rovnou do běžného telefonu. Družic má být až 5 105 a vypouštět se mají od roku 2028. Server The Verge uvádí, že žádost putovala k úřadu už v sobotu 25. července; Amazon u své zprávy uvádí pondělní datum.

Pět slupek a zpracování signálu na palubě

Družice se podle Amazonu rozdělí do pěti oběžných slupek. Tři míří na hustě osídlené střední šířky (580 km při sklonu dráhy 55,7°, 560 km při 58,2° a 510 km při 56,3°), čtvrtá na vyšší šířky (570 km při 73°) a pátá skoro k pólům (540 km při 84°).

K telefonu povede pásmo L a S, k pozemním stanicím Amazonu pásmo Ka a V. Ta druhá linka odpovídá tomu, čemu se u vysílače říká backhaul, tedy přípojka mezi vysílačem a internetem. Amazon slibuje, že jeho družice nebudou jen zrcadlo, které signál odrazí dolů – v oboru se tomu říká bent pipe –, ale zpracují ho ještě na palubě. Mezi sebou se mají spojovat laserem, svazky tvarovat digitálně a přepínat je mezi místy podle toho, kde je zrovna potřeba.

Pásmo, ve kterém dnes iPhone volá o pomoc

Zajímavější než počet družic je kmitočet. Amazon se hlásí ke spektru Globalstaru, tedy k pásmu 53 (a jeho protějšku n53 pro 5G). Po síti Globalstaru dnes jezdí nouzové SOS přes satelit v iPhonech.

Amazon a Globalstar podepsaly 14. dubna 2026 smlouvu o sloučení. Akcionáři Globalstaru si podle ní vyberou buď 90 dolarů v hotovosti za akcii, nebo 0,3210 akcie Amazonu s hodnotou zastropovanou na týchž 90 dolarech, přičemž hotovostí se smí vyplatit nejvýš 40 % akcií. Držitelé asi 58 % hlasovací síly obchod už schválili písemně. Uzavřít se má v roce 2027 a je podmíněný souhlasy úřadů a tím, že Globalstar stihne milníky u náhradních družic HIBLEO-4; když je nestihne, cena může klesnout nejvýš o 110 milionů dolarů.

Týž den oznámily svou dohodu i Amazon a Apple. Amazon má převzít provoz satelitních funkcí pro iPhone 14 a novější a pro Apple Watch Ultra 3 – tedy tísňové zprávy, Zprávy, Najít a asistenci u silnice – a spolupracovat s Applem na dalších. „Zajišťuje to, že naši uživatelé budou mít i nadále přístup k zásadním satelitním funkcím, na které se naučili spoléhat,“ stojí v tiskové zprávě v překladu za Grega Joswiaka, který v Applu vede celosvětový produktový marketing.

Dvacet čtyři družic dnes, pět tisíc na papíře

Rozdíl v měřítku je na celé věci to hlavní. Globalstar dnes provozuje 24 družic na dráze ve výšce 1 414 kilometrů – vyplývá to z jeho vlastního podání u FCC z 30. prosince 2025, o kterém psal Space Intel Report. Náhradní síť C-3 má mít 54 družic, z toho 48 provozních a šest záložních na oběžné dráze, a stojí přes miliardu dolarů. Financuje ji z velké části Apple, staví ji MDA Space a Rocket Lab a sedmnáct družic, které měly doplnit dosluhující flotilu „do roku 2026“, nabralo zpoždění.

Proti dvaceti čtyřem dnešním družicím tedy Amazon žádá o 5 105, tedy o víc než dvěstěkrát tolik. Vedle toho staví vlastní širokopásmovou síť, která má mít přes tři tisíce družic; k 27. červenci jich podle firmy bylo na oběžné dráze přes 390. Ta síť ale vozí připojení k pevné anténě u domu, ne do telefonu.

Pro majitele telefonu se zatím nemění nic

Žádost není povolení. FCC ji teprve posoudí a samotné sloučení s Globalstarem se má podle obou firem uzavřít až v roce 2027. Nouzové SOS má do té doby i po ní jezdit po dnešní síti Globalstaru, ostatně část jejích nových družic se teprve staví.

Amazon píše, že systém dosáhne na „každé kompatibilní mobilní zařízení“ včetně rostoucího počtu telefonů, které mají satelitní čip rovnou v sobě. Které konkrétní přístroje to jsou, s kterými operátory se bude služba prodávat a co bude stát, ale neuvádí ani Amazon, ani Apple.

Zdroje: oznámení Amazonu z 27. července 2026, společná tisková zpráva Amazonu a Globalstaru ze 14. dubna 2026, The Verge a Space Intel Report o podání Globalstaru u FCC.

Zavaděč je krátký program, který se v telefonu spustí jako první a určí, co se má nahrát dál. Když je zamčený, přijme jen software podepsaný výrobcem. To je ochrana proti podvrženému systému, ale zároveň to znamená, že majitel do svého telefonu nedostane vlastní jádro ani cizí ROM.

Do jara 2011 to u HTC platilo bez výjimky. Pak přišel jeden odstavec na Facebooku.

Slib na Facebooku, nástroj o tři měsíce později

Generální ředitel HTC Peter Chou napsal na facebookovou stránku firmy, že si zákazníci otevřený zavaděč přejí a firma je vyslyšela. The Register o tom psal 27. května 2011 a citoval: „Dnes potvrzuji, že už nebudeme zamykat zavaděče na svých přístrojích.“ (přeloženo)

Začátkem června k tomu HTC přidalo vývojářský web HTCdev a sadu OpenSense SDK s rozhraními vlastní nadstavby Sense, jak popsal server HTC Source. Samotné odemykání ale ještě neexistovalo.

Přišlo 15. srpna 2011 a jinak, než slib zněl. Místo aby HTC zavaděče přestalo zamykat, nabídlo postup, jak si je odemknout – nejdřív jen pro evropský Sensation, s příslibem Sensationu 4G u T-Mobilu a EVO 3D u Sprintu, napsal tehdy The Verge. Koncem prosince téhož roku už platil pro všechny přístroje uvedené po září 2011 a firma slibovala doplnit i starší modely. Tentýž článek si všímá i toho, že z původního „přestaneme zamykat“ se stal kompromis v podobě nástroje.

Token, e-mail, klíč

Postup byl na svou dobu nezvyklý tím, že vedl přes výrobce. Majitel si přes Android SDK vytáhl z telefonu jednoznačný token, vložil ho do formuláře na HTCdev a firma mu e-mailem poslala odemykací klíč pro ten jediný přístroj. The Verge k tomu už v roce 2011 poznamenal, že HTC tím nejspíš uvidí, kdo odemyká.

Co se za odemčení platilo, stojí na webu dodnes. HTC upozorňuje, že nároky vzniklé odemčením nemusí být kryté zárukou, že se přístroj může chovat jinak včetně hodnot SAR a že obsah chráněný DRM přestane být přístupný. V odpovědích na časté dotazy pak firma vysvětluje, že odemčení uvolní jen tři oddíly – zaváděcí (boot), záchranný (recovery) a systémový; ochrana zvaná S-ON zůstává zapnutá kvůli rádiové části a zámku SIM. U modelu One max navíc po odemčení nefunguje čtečka otisků prstů.

Odemčený zavaděč tedy nebyl plný přístup ke všemu. Byl to přesně vymezený kus telefonu, který HTC pustilo z ruky.

Seznam, který končí u HTC U11

Web htcdev.com běží pořád a v patičce má rok 2026. Pořád jde projít celý postup: přehled kroků, návod na sestavení jádra i příručka k přehrání ROM. Změnila se jedna věta nahoře – modely uvedené po červnu 2018 podporované nejsou a část ostatních může být zablokovaná kvůli požadavkům operátorů.

Seznam podporovaných přístrojů proto vypadá jako průřez historií značky. Začíná u HTC Dream, tedy prvního telefonu s Androidem vůbec, pokračuje přes Hero, Legend, Desire, Sensation, Rezound a ChaCha, obsahuje celou řadu One od M7 po M9 a končí u HTC U11 z roku 2017. U všech je na témž webu pořád popsaný týž postup jako před patnácti lety: token, e-mail, klíč.

Kudy se vydali ostatní

Odemykání zavaděče je dnes u jiných značek spíš na ústupu. Xiaomi nejdřív zavedlo čekací lhůty a bodování v komunitě a od ledna 2025 je majitel může využít na jediný přístroj za rok; předtím to byly tři. Pixely od Googlu se podle téhož textu tehdy odemykaly dál přepnutím dvou voleb, s výjimkou kusů prodávaných operátory.

Zamčený zavaděč přitom neznamená, že se do systému nedá zasáhnout. Ukázal to nástroj, který roztáčí root na telefonech Galaxy bez odemykání – jenže tam se využívá chyba, kdežto na HTCdev je to postup, který výrobce sám popsal a udržuje.

Zdroje: HTCdev – Unlock Bootloader a jeho časté dotazy, The Register (27. 5. 2011), The Verge (15. 8. 2011), The Verge (28. 12. 2011), HTC Source (5. 6. 2011) a Android Police (1. 1. 2025).

Na blogu pro vývojáře Androidu vyšel 20. července 2026 krátký zápis, kterému by se dala lehce minout pointa. Google v něm mění výchozí chování rozhraní Nearby Connections: to už si samo nezapne Wi-Fi ani Bluetooth. Změna platí od konce roku 2026 a týká se stejně aplikací od Googlu jako aplikací od kohokoli jiného.

Co se mění

Dosud mohlo rozhraní Nearby Connections přepnout Wi-Fi a Bluetooth do zapnutého stavu samo, bez toho, aby uživatel cokoli potvrdil. Aplikace zavolala rozhraní, to si zjistilo, že rádio je vypnuté, a zapnulo ho. Napříště to neudělá.

Google k tomu píše, co po vývojářích chce: aplikace se má napřed přesvědčit, že potřebné rádio je zapnuté, a když není, má na to uživatele upozornit a nechat zapnutí na něm. Termín je „koncem roku 2026“ a s ním doporučení projít si své postupy spojování už teď. Přesnější datum v oznámení není.

K čemu to rozhraní je

Nearby Connections je součást služeb Google Play a slouží k tomu, aby si dvě zařízení v dosahu vyměnila data napřímo, bez internetu a bez serveru uprostřed. Spojení je podle dokumentace šifrované a pod kapotou používá kombinaci Bluetoothu, Bluetooth Low Energy a Wi-Fi podle toho, co se zrovna hodí; dosah dokumentace uvádí zhruba 100 metrů.

Příklady použití, které Google sám jmenuje, jsou vesměs věci, u kterých čekat na síť nedává smysl: sdílená tabule pro lidi v jedné místnosti, hra pro víc hráčů na jednom místě, telefon jako ovladač ke hře běžící na televizoru s Androidem a přenos fotek nebo videa mezi dvěma přístroji bez připojení.

Vývojář si k tomu vybírá jednu ze tří topologií. Cluster spojí M zařízení s N zařízeními do beztvaré skupiny, hodí se na hry a platí se za něj nižší přenosovou rychlostí. Star má jeden střed a N paprsků a je rychlejší. Point-to-point spojí právě dvě zařízení a dá nejvyšší možnou průchodnost, ale víc než jedno spojení naráz neumí.

Android zavíral rádia po částech řadu let

Samotné oznámení je na tři odstavce, ale zapadá do řady, která začala mnohem dřív. Obyčejná aplikace už rádia zapínat dávno nesmí:

• Metoda WifiManager.setWifiEnabled() je zavržená od úrovně API 29, tedy od Androidu 10. Dokumentace k ní říká rovnou, že aplikacím cílícím na tuhle a vyšší verzi vždycky selže a vrátí false.
• Metody BluetoothAdapter.enable() a disable() jsou zavržené od úrovně API 33, tedy od Androidu 13, a chovají se stejně. Výjimku mají jen správce zařízení, správce profilu a systémové aplikace.

Stopu po tom postupném utahování je vidět i v návodu k Nearby Connections. Oprávnění, která si aplikace zapisuje do manifestu, mají u sebe horní hranici verze systému: CHANGE_WIFI_STATE platí nejvýš do API 31, BLUETOOTH a BLUETOOTH_ADMIN do API 30, přístup k přibližné poloze do API 28. Každé číslo je jedno vydání Androidu, ve kterém se něco zavřelo a nahradilo něčím užším.

Nearby Connections v té řadě zůstávalo výjimkou. Běží ve službách Google Play, tedy ne jako běžná aplikace, a mohlo dělat to, co volání ze samotné aplikace už roky nedokáže.

Co s tím vývojář udělá

U Bluetoothu je řešení připravené: ACTION_REQUEST_ENABLE otevře systémovou obrazovku, na které si zapnutí odsouhlasí uživatel sám. Aplikace se tedy zeptá, jestli je rádio zapnuté, a když není, vyvolá tuhle výzvu. U Wi-Fi zbývá uživatele upozornit a poslat ho do nastavení.

Pro toho, kdo telefon jen používá, to znamená jednu obrazovku navíc před sdílením souboru nebo před hrou pro dva. Podle nás je to výměna, která stojí za to: aplikace, která umí sáhnout na rádio bez ptaní, umí i vysílat a poslouchat v okamžiku, kdy o tom nikdo neví.

Zdroje: oznámení na blogu pro vývojáře Androidu, dokumentace Nearby Connections a její oddíly o strategiích a oprávněních, referenční příručky WifiManager a BluetoothAdapter.

Telefon, za který nešlo zaplatit penězi. Když HTC 23. října 2018 spustilo předprodej modelu Exodus 1, šlo ho podle tiskové zprávy vydané v Berlíně pořídit jedině za bitcoin nebo ether a firma to sama označila za první případ v oboru, kdy výrobce nebere nic jiného. Stanice CNBC v zprávě z téhož dne uvedla cenu 0,15 bitcoinu nebo 4,78 etheru, tedy zhruba 960 dolarů. Rozesílat se měl v prosinci a nabízel se ve 34 zemích včetně Rakouska a Norska.

Zamčený kout, do kterého Android neviděl

Zajímavé na něm nebylo železo. Snapdragon 845, 6 GB paměti, 128 GB úložiště, šestipalcový displej a odolnost podle IP68 měla tehdy každá druhá vlajková loď. Novinka se skrývala v tom, čemu tisková zpráva říká secure enclave: uzavřená část přístroje, ke které operační systém Android nemá přístup a ve které leží klíče ke kryptoměnám i k dalším digitálním věcem majitele.

K tomu HTC přidalo peněženku Zion a způsob obnovy klíčů, který se jinde nevidí. Majitel si vybral několik lidí, kterým věří; každý z nich si nainstaloval aplikaci na správu klíčů a dostal kousek rozděleného tajemství. Když se telefon ztratil, poskládal se z těch kousků zpátky. HTC v tiskové zprávě zdůraznilo, že samo klíče nikde neuchovává a majitel je má po celou dobu jen u sebe.

Tehdejší ředitel pro decentralizaci Phil Chen to ve zprávě zdůvodnil tím, že mají-li se digitální aktiva a decentralizované aplikace uchytit, bude jejich hlavním místem rozšíření právě telefon.

Oddělený kout v telefonu ale nebyl objev

Sama myšlenka zvláštního prostoru, do kterého operační systém nevidí, byla v té době stará pět let. Apple ji v příručce Apple Platform Security popisuje jako Secure Enclave a uvádí ji u všech iPhonů počínaje modelem 5s, tedy od roku 2013; jde o podsystém oddělený od hlavního procesoru, který má chránit citlivá data i tehdy, když je jádro systému prolomené.

Exodus 1 tedy nepřinesl oddělený prostor, ale odpověď na otázku, komu v něm uložené klíče patří a jak se k nim majitel dostane zpátky. To je rozdíl, který se v dobových zprávách často smazal do zkratky „telefon s blockchainem“.

Po čtyřech měsících už bral i dolary

Placení výhradně kryptoměnou dlouho nevydrželo. Na veletrhu MWC v Barceloně 26. února 2019 oznámila Opera společně s HTC, že Exodus 1 se prodává i za běžné peníze, ve Spojených státech za 699 dolarů. K bitcoinu a etheru přibyl litecoin a přes Binance i BNB.

Ve stejné zprávě HTC otevřelo rozhraní Zion pro cizí vývojáře a Opera ho jako první použila ve svém prohlížeči: klíče zůstaly v zamčené části telefonu a prohlížeč se s nimi přihlašoval ke službám a podepisoval platby. Stejný princip dnes stojí za přístupovými klíči, jen bez kryptoměn.

Levnější pokračování uneslo celý bitcoinový uzel

Druhý pokus přišel 21. října 2019. Model Exodus 1S stál podle serveru The Verge 219 eur, běžel na Snapdragonu 435 se 4 GB paměti a měl 5,7palcový displej s rozlišením HD. Zato v něm mohl běžet plný bitcoinový uzel, což HTC označilo za první případ u telefonu: přístroj si sám ověřoval transakce místo toho, aby věřil cizímu serveru.

Podmínky byly ovšem takové, že z toho zvyk nikdy být nemohl. Telefon měl u toho viset na nabíječce a na Wi-Fi a k uložení celé bitcoinové účetní knihy potřeboval paměťovou kartu s kapacitou aspoň 400 GB. Těžit neuměl a ve Spojených státech se neprodával.

Co z toho zbylo

Adresa htcexodus.com, na které se telefon prodával, dnes vede na hlavní stránku HTC. Myšlenku převzal někdo jiný: Solana Mobile oznámila 21. května 2025, že její telefon Seeker s hardwarovým trezorem na klíče začne 4. srpna 2025 mířit k zákazníkům, cena pro první kupce byla 500 dolarů a firma tehdy uváděla přes 150 tisíc prodaných kusů.

Nejzajímavější věta té zprávy se ale telefonu Seeker netýká. Solana v ní popisuje architekturu TEEPIN a staví ji na bezpečném hardwaru, který v moderních telefonech podle jejích slov už dávno je. Za HTC v roce 2018 se kvůli témuž musel koupit celý přístroj; dnes je zamčená část samozřejmostí a jde jen o to, kdo do ní smí ukládat.

Zůstala po něm otázka, kterou od té doby otevírá každý telefon s peněženkou, přístupovým klíčem nebo občanským průkazem: kdo drží klíče, když je drží telefon.

Kdo někdy fotil zrcadlovkou, zná to: spoušť se mačká na dvakrát. Lehký stisk zaostří a změří expozici, plný stisk teprve sepne snímek. Tomuhle se říká dvoustupňová spoušť a v telefonech to kdysi bývala běžná výbava – samostatné hardwarové tlačítko na boku, které fotoaparát nejen spustilo, ale i zaostřilo. Z dotykových vlajkových lodí pak beze stopy zmizelo. A v roce 2024 se vrátilo tam, odkud by to čekal málokdo, na iPhone.

Windows Phone si tlačítko vynutil pravidlem

Nejdůsledněji trval na dedikovaném spouštěči jeden systém: Windows Phone. Když Microsoft v roce 2010 spouštěl Windows Phone 7, předepsal výrobcům přesně, jaká tlačítka telefon musí mít, a mezi šesticí povinných hardwarových kláves bylo vedle Zpět, Start, hledání, zapínání a hlasitosti i „dvoustupňové tlačítko fotoaparátu“. Nebyla to nabídka, ale podmínka certifikace: bez něj se přístroj jako Windows Phone prodávat nesměl.

Microsoft systém ohlásil 11. října 2010 s deseti přístroji od HTC, Dellu, Samsungu a LG; prodej začal o deset dní později v Evropě. HTC k nim dodalo hned několik modelů, třeba velký HD7 nebo pozdější Titan, a všechny ten spouštěč po straně nesly, protože je pravidlo nutilo. Zmáčknutím do poloviny se spustilo ostření, dotlačením se pořídil snímek a podržením tlačítka i při zamčeném displeji naskočil rovnou fotoaparát. Přesně tak, jak to lidé znali z kompaktů.

Proč z telefonů zmizelo

Jak se z telefonů stávaly celoplošné dotykové desky, fyzická spoušť začala působit nadbytečně. Snímek šlo pořídit klepnutím na displej nebo tlačítkem hlasitosti a každá další mechanická klávesa znamenala díru v těsnění, součástku navíc a kousek místa, které chtěl někdo ušetřit. Android ani iPhone dedikovanou spoušť nikdy neměly a s koncem Windows Phonu okolo roku 2017 zmizela z hlavního proudu docela. Fotilo se dotykem skla.

Sony ho drželo, když ho neměl nikdo

Jedna značka ale u hmatového spouštěče zůstala: Sony. Jeho řada Xperia si dvoustupňové tlačítko nechala i v době, kdy ho konkurence dávno škrtla. Recenze modelu Xperia 1 II z roku 2020 popisuje, jak Sony schválně vede fotografování jako u zrcadlovky, s ostřením na půl stisku a plným zmáčknutím na snímek, proti zbytku trhu, který chtěl jen „namiř a klepni“. Xperia tak léta zůstávala prakticky jediným velkým telefonem s opravdovým spouštěčem.

Apple ho vrátil pod jménem Camera Control

Zlom přišel 9. září 2024, kdy Apple představil iPhone 16 s prvkem, který nazval Camera Control. Je to samostatné tlačítko na boku a Apple do něj vložil víc než jen spoušť: pod ním je mechanický spínač pro cvaknutí, tlakový snímač, který pozná lehký stisk, a dotyková ploška, po níž jde přejíždět prstem. Kliknutím se spustí fotoaparát a pořídí snímek nebo spustí video, lehkým přítlakem se vyvolá náhled a tažením po tlačítku se mění zoom, expozice nebo hloubka ostrosti.

Ten lehký stisk je přitom starý známý: je to totéž zaostření na půl cesty, jaké měla dvoustupňová spoušť Windows Phonů. Apple k němu přidal dotykový posuvník, takže tlačítko dnes umí i to, co dřív ne, ale jádro, tedy hmatová klávesa, která telefon promění ve fotoaparát, zůstalo stejné jako před čtrnácti lety.

Hardwarová spoušť fotoaparátu tak prošla celým kruhem: nejdřív povinná výbava, kterou pravidla vyžadovala, pak přítěž, které se výrobci zbavili, a nakonec věc, kterou největší výrobce telefonů znovu prodává jako novinku. Změnilo se hlavně to, že z prosté dvoustupňové klávesy je teď i dotykový ovladač; samotné tlačítko na boku telefonu se ale vrátilo přesně tam, kde bylo.

Sklo pro auta, o které nikdo nestál

Firma Corning začala s chemicky tvrzeným sklem v roce 1960 v projektu s příznačným názvem Muscle. Postup, který sklu dodá pevnost, popsal její výzkumník Steven Kistler v roce 1962: povrch skla se máčí v roztavené draselné soli a menší sodíkové ionty v něm nahradí větší draselné. Přidání oxidů hliníku a zirkonia vlastnosti ještě zlepšilo. Výsledku firma říkala Chemcor.

Mířil na automobilky. Sklo bylo tenčí a pevnější než tabule, které se tehdy do aut dávaly, jenže výrobci aut za něj nechtěli platit víc a zůstali u levnějšího vrstveného skla. Chemcor se prodával aspoň do výklenků – čelní skla, ochranné brýle, lékovky – a v roce 1968 se dostal zhruba do stovky závodních vozů Dodge Dart a Plymouth Barracuda, kde šlo o každý kilogram. Masový trh ale nenašel a kolem roku 1971 ho Corning odložil.

Telefon, kvůli kterému sklo oprášili

Steve Jobs představil první iPhone v lednu 2007 ještě s plastovým displejem. Podle dobře doloženého vyprávění pak telefon nosil v kapse a za pár týdnů zjistil, že se plast od klíčů poškrábal. Do prodeje zbývaly měsíce a Jobs věděl, že takhle přístroj vyjít nemůže. Chtěl tenké, tvrdé sklo citlivé na dotek a ve velkém množství – jenže takové nebylo na skladě u nikoho.

Zavolal proto do Corningu, kde chemii svého odloženého skla ze šedesátých let oprášili a upravili pro telefon. Šéfovi firmy Wendellu Weeksovi prý Jobs na obavy z krátkého termínu řekl „Nebojte se, vy to dokážete.“ Sklo se na prvním iPhonu objevilo v červnu 2007; značku Gorilla Glass mu Corning dal až v únoru 2008.

Proč tvrzené sklo drží

Kouzlo je v tom máčení v soli. Když se povrchové sodíkové ionty vymění za objemnější draselné, natěsnají se k sobě a povrch skla se dostane do tlaku. Tlaková vrstva drží pohromadě i drobné vady, od kterých by se jinak trhlina rozběhla – sklo tak snese běžné oděrky a nárazy, aniž praskne. Máčí se v roztavené draselné soli zahřáté zhruba na 400 stupňů.

Rozšířilo se rychle. V roce 2010 mělo Gorilla Glass zhruba pětinu všech telefonů, tedy asi dvě stě milionů kusů; do roku 2026 se dostalo přes osm miliard přístrojů. Není přitom samo: podobné sklo dělá i japonské AGC pod jménem Dragontrail a německý Schott jako Xensation.

Od dvojky ke sklokeramice

Generace přibývaly po letech a pokaždé řešily jiný kompromis. Sklo, které dobře odolává škrábancům, hůř snáší pád, a naopak; každá verze to mezi tím jinak vyvažuje. Gorilla Glass Victus z roku 2020 vsadilo na pády, řada Armor od roku 2024 přidala i menší odlesky. Zlom přišel v lednu 2025: Gorilla Armor 2 je první z rodiny, která místo skla používá sklokeramiku, a v testech výrobce přežila pád z 2,2 metru na povrch napodobující beton. O pár měsíců později uvedl Corning ještě Gorilla Glass Ceramic 2.

Sklokeramika je sklo, v němž při výrobě vyrostou drobné krystaly; ty zastaví šířící se trhlinu líp než čiré sklo. Stejnou cestou jde Apple, který Corningovu sklokeramiku prodává pod jménem Ceramic Shield – na iPhonu 17 je její druhá verze s vrstvou, kterou si navrhl sám.

Zpátky do aut

Sklo, které automobilky v šedesátých letech odmítly, se do aut nakonec vrátilo. Corning jím od roku 2016 kryje čelní i zadní okno sportovního Fordu GT a později se dostalo i do běžnějších vozů jako Ford F-150 nebo Jeep Wrangler. Materiál, co čtyřicet let čekal na využití, tak dnes slouží zároveň tam, kam původně mířil, i tam, kam ho nikdo neplánoval.

Zdroje: heslo Gorilla Glass na anglické Wikipedii s datovaným přehledem generací a rozbor serveru MakeUseOf z 28. července 2026.

Google bude muset v Evropě pustit konkurenční umělé inteligence hlouběji do Androidu. Rozhodnutím z 16. července 2026 mu Evropská komise podle nařízení o digitálních trzích (DMA) nařídila zpřístupnit jedenáct funkcí systému, které dnes využívá skoro výhradně jeho vlastní asistent Gemini, jímž Google od září nahrazuje starší Asistenta. Konkurenti mají dostat k systému stejně hluboký přístup jako Google sám.

Jedenáct funkcí ve čtyřech skupinách

Komise vede řízení podle článku 6 odst. 7 DMA, který strážce brány zavazuje k interoperabilitě – tedy k tomu, aby cizí vývojáři mohli sáhnout na stejné hardwarové a softwarové funkce systému jako on. Jedenáct funkcí Androidu, o které jde, seřadila do čtyř skupin: vyvolání asistenta, sběr souvislostí, akce v aplikacích a přístup k prostředkům telefonu.

Konkrétně mají cizí asistenti umět to, co zatím svede jen Gemini: spustit se hlasem podobně jako „hej Google“, provést úkol napříč aplikacemi – třeba napsat a odeslat e-mail nebo přidat položku na nákupní seznam –, číst souvislosti z obrazovky, senzorů a aplikací a samy nabízet, co se hodí. Komise to ukazuje na příkladu: když se partner zeptá na číslo letu, asistent ho najde v e-mailu a ukáže, aniž ho o to někdo výslovně požádá. Poslední skupina otvírá i výkon telefonu včetně volání modelů umělé inteligence, které běží přímo v zařízení.

Proč zrovna asistenti

Komise vychází z toho, že hlasový asistent se stává hlavní branou k telefonu a že Android drží v Evropě zhruba 60 % mobilního trhu. Gemini má díky tomu obrovský dosah a zároveň hluboký přístup k systému, kdežto asistent, kterého si uživatel doinstaluje sám, se k většině těch funkcí nedostane. Podle výkonné místopředsedkyně Komise Henny Virkkunenové mají opatření podpořit konkurenci a rozmanitost na trhu asistentů pro Android, aby vedle Gemini mohly vyrůst alternativy. V praxi by si Evropan mohl za systémového pomocníka zvolit třeba ChatGPT, Claude nebo Perplexity se stejně hlubokým přístupem, jaký má dnes Gemini.

Změny nepřijdou letos

Rozhodnutí neznamená, že si uživatel vybere jiného asistenta hned. Google má opatření zabudovat do příští velké verze systému, tedy do Androidu 18, nejpozději do 1. srpna 2027. Souběžné rozpoznávání aktivačního slova, díky němuž by šlo hlasem vyvolat víc asistentů zároveň, má přijít až v Androidu 19, nejpozději do 1. srpna 2028.

Souhlas uživatele a prověřování

Přístup nebude plošný. Rozhodovat má souhlas uživatele: ten určí, který asistent smí na kterou funkci. U citlivějších funkcí – automatizace obrazovky, hlubší systémové propojení nebo přístup k datům aplikací uloženým v telefonu – smí Google podle Komise stanovit objektivní a nediskriminační podmínky a splnění ověří spolu s nezávislou třetí stranou. Návrh těch podmínek má zveřejnit do 1. února 2027, konečnou podobu do 1. května 2027 a pak posoudit každou žádost do čtyř týdnů. Na dražší hardware podle Komise nedojde – hlasové vyvolání se bude týkat jen telefonů, které na to už mají čip, takže výrobcům nevzniknou náklady navíc. Za nesplnění hrozí Googlu pokuta až do deseti procent celosvětového ročního obratu, tedy desítky miliard dolarů.

Google mluví o riziku pro soukromí

Google s rozhodnutím nesouhlasí. Podle prezidenta firmy pro globální záležitosti Kenta Walkera ohrožuje zásadní záruky soukromí a bezpečnosti milionů Evropanů; firma prý opakovaně nabízela řešení, která by cílům DMA vyhověla, a rozhodnutí podle ní pomíjí rozsáhlé doklady o újmě uživatelů. Komise oproti tomu tvrdí, že ochrany zůstávají – použití sdílených dat bude omezené a Google si smí prověřit, kdo dostane hlubší přístup, aby bezpečnost neutrpěla. Obě stanoviska shrnul server The Verge.

Vzor pro ostatní brány

Rozhodnutí o Androidu doprovodilo v týž den druhé, které řeší sdílení dat z vyhledávače Googlu s konkurencí; to už míří mimo telefon. Dohromady ukazují, jak Brusel přistupuje ke strážcům brány, a dopadnou i na další. Apple se na DMA odvolal, když v Evropě nespustil funkce Siri s umělou inteligencí, a označení strážce brány pro iOS mu potvrdil i Tribunál EU. Jestli si Evropan opravdu vybere jiného asistenta než Gemini, se ale ukáže až podle toho, jak Google změny v letech 2027 a 2028 provede – rozhodnutí zatím otevírá jen dveře.

Nové závody míří na paměti pro umělou inteligenci

Tisková zpráva SK hynixu telefony nezmiňuje ani jednou. Yongin Y2 má vyrábět HBM a další DRAM příští generace, tedy paměti pro serverové akcelerátory. U závodu na NAND firma píše o poptávce tažené podnikovými SSD a o ukládání takzvané KV cache při odvozování modelů; je to technika, která si schovává už spočítané vektory, aby je model nepočítal podruhé. Odvolává se přitom na analytickou firmu Omdia, podle níž poroste poptávka po DRAM i NAND od loňska do roku 2030 průměrným ročním tempem 19 %.

Stavět se navíc začne až příští rok: v Cheongju v únoru, v Yonginu v červenci. Firma zároveň píše, že čisté místnosti bude rozšiřovat a osazovat stroji postupně podle poptávky, ne najednou. Datum otevření tedy není datem, kdy se na trh dostane plná kapacita obou závodů.

O kolik paměti zdražují, na tom se prameny neshodnou

Analytická firma TrendForce čekala 8. července ve své vlastní předpovědi růst smluvních cen DRAM ve třetím čtvrtletí o 13 až 18 % a u pamětí NAND o 10 až 15 %. V témže textu ale cituje tchajwanské deníky Economic Daily News a Commercial Times, podle nichž předseda představenstva firmy ADATA Simon Chen mluví o 20 až 30 % u DRAM a o 35 až 40 % u NAND. Obě čísla jsou o témž čtvrtletí a rozdíl je v tom, koho se kdo ptal: výrobce modulů popisuje, co mu dodavatelé oznámili, analytik odhaduje průměr trhu.

Zajímavější než samotné procento je, odkud se bere. Podle Commercial Times přesouvají Samsung, SK hynix i Micron kapacitu k pamětem HBM a DDR5, takže se tenčí nabídka starších typů DDR4 a LPDDR4. Písmena LP na začátku znamenají low power, tedy mobilní variantu určenou do telefonů a tabletů. Mezeru po velké trojce zaplňují menší tchajwanští výrobci: podle deníku Liberty Times vykázala Nanya za červen tržby 29,39 miliardy nových tchajwanských dolarů, tedy osmý rekordní měsíc v řadě a meziroční růst o 621 %.

Nejdřív to pocítí nejlevnější telefony

Že zdražování dopadne nejdřív na nejlevnější modely, čekali podle serveru GSMArena analytici dopředu: u telefonu za pár tisíc korun tvoří paměť a úložiště větší díl ceny než u vlajkové lodi, takže se stejný nárůst nákladů schová hůř.

V Indii se to podle tamních serverů už promítlo do ceníku. Web SamMobile napsal 7. července, že Samsung tam zvedl ceny sedmi modelů, konkrétně Galaxy A06 5G, A07 4G, A07 5G, A17 5G, F07 4G, F17 5G a M07 4G, vždy o tisíc rupií a s platností od 4. července. Šlo prý o sedmé zdražení od chvíle, kdy začaly růst ceny paměťových čipů. GSMArena pak 8. srpna ohlásila další kolo u nejlevnějších řad 06, 07 a 17.

Obě zprávy je ale potřeba brát s výhradou. Samsung žádné zdražení sám neoznámil a důvod neuvedl; oba texty stojí na fotografii sdělení pro prodejce, kterou zveřejnil někdo na sociálních sítích. Čísla se v nich navíc rozcházejí. U Galaxy A06 5G se 4 GB paměti a 64 GB úložiště uvádí SamMobile novou cenu 14 999 rupií, kdežto GSMArena o měsíc později počítá od staré ceny 14 000 rupií k nové 15 500. Souvislost s pamětmi je tedy zatím výklad obou redakcí, ne údaj od výrobce.

Kdy to skončí

Podle vlastních slov SK hynixu nejde o dočasný výkyv, ale o strukturální změnu, ve které paměť přestává být pouhou součástkou a stává se infrastrukturou. Tomu odpovídá i to, kam nové závody míří. Podobně to vidí konkurence: finanční ředitel Samsungu řekl nad výsledky za druhé čtvrtletí, že nedostatek pamětí vydrží po celý rok 2028. Kapacita, o kterou levné telefony přicházejí, se tedy nepřesouvá k dražším telefonům, ale mimo obor úplně, a náhrada za ni se má otevírat na přelomu let 2028 a 2029.

Hlubší jímka místo většího bodu

Obrazový bod je fotodioda a k ní jímka na elektrony. Světlo dopadne, fotodioda z něj udělá náboj a ten se v jímce drží, dokud ho snímač nepřečte. Kolik se ho tam vejde, se odborně říká full well capacity, česky jímavost bodu. Když se jímka naplní, bod se přepálí do bílé – jímavost proto určuje, jak velký rozdíl mezi světlem a stínem snímač ještě rozliší.

Struktuře bodu v HPC říká Samsung DeepPix. Staví na příkopech vyleptaných mezi sousedními body a vyplněných izolantem (Front Deep Trench Isolation) a rozšiřuje jak objem fotodiody, tak sdílenou plovoucí difuzi, kde náboj čeká na přečtení. Výsledek podle výrobce: o 60 % vyšší jímavost jednoho bodu proti předchozí generaci, a to beze změny jeho rozměru.

Předchozí krok téhož druhu udělal Samsung u HP2. Technika dvou přenosových hradel na jednu fotodiodu, kterou výrobce zkracuje na D-VTG, tehdy podle stránky snímače zvedla počet elektronů na bod o 33 %.

Šestnáct bitů je 65 536 stupňů

Širší rozsah na vstupu se musí vejít i do čísel na výstupu. HPC proto podle Samsungu zvládá šestnáctibitové HDR z jediného čtení a výrobce k tomu slibuje až čtyřikrát bohatší podání barev než u běžného HDR. Ta čtyřka není reklamní obrat, ale prostý počet: čtrnáct bitů dá 16 384 stupňů na barevný kanál, šestnáct bitů 65 536, tedy čtyřnásobek. Server Tech Times, který snímač popsal 7. srpna, k tomu dodává, že HPC nabízí surový formát v deseti, dvanácti, čtrnácti i šestnácti bitech.

HDR z jediného čtení znamená, že snímač pokryje rozsah scény najednou, ne skládáním několika různě dlouhých expozic za sebou. U pohybu je to rozdíl, který jde vidět: skládané HDR nechává za rychlým objektem duchy, protože každá dílčí expozice ho zastihne jinde.

Jedna výhrada k tomu patří hned. Šestnáct bitů ze snímače ještě neznamená šestnáct bitů v souboru, který si čtenář otevře v počítači. Musí je propustit obrazový procesor telefonu, rozhraní fotoaparátu i formát, do kterého se snímek uloží; kde se řetěz přeruší, tam se přebytečné stupně zahodí. Jestli výrobci telefonů celý řetěz protáhnou, se pozná až na prvních přístrojích.

HDR i po přiblížení

Druhá novinka je méně nápadná a v praxi možná užitečnější. Většina snímačů umí HDR z jediného čtení jen v nativním rozlišení nebo ve spojených bodech; jakmile telefon obraz ořízne, aby předstíral delší ohnisko, dynamický rozsah spadne. HPC podle Samsungu drží jednosnímkové HDR i při přiblížení 1,5×, 2×, 3× a 4×, které snímač obstará sám zmenšením obrazu.

V tabulce parametrů jsou i ústupky

Produktové stránky obou snímačů se dají postavit vedle sebe a nevychází z toho jen samé zlepšení:

Rychlost čtení v plném rozlišení tedy klesla na polovinu a Full HD ztratilo čtvrtinu snímků za sekundu. Samsung ani jedno nekomentuje. U 4K je zase potřeba přečíst poznámku pod čarou: sto osmdesát snímků za sekundu platí pro režim, kde fázové ostření obstarává jen část bodů. Se všemi body zapojenými do ostření zůstává strop na 120 snímcích za sekundu. Zprávy o snímači tuhle podmínku většinou neuvádějí – server GSMArena například píše jen o 4K při 180 snímcích za sekundu.

Opačná cesta než UltraPixel

Za jímavost bodu se v telefonech bojuje dlouho a dá se k ní jít i z druhé strany. HTC to zkusilo v roce 2013, když dalo do modelu One čtyři megapixely s velkým bodem místo osmi s malým: větší bod má větší jímku, jenže obraz má míň detailu a tabulka parametrů vypadá chudě. Samsung jde přesně naopak. Bod nechává drobný, těsně vedle sebe jich má dvě stě milionů, a místo šířky prohlubuje jímku a odděluje sousedy příkopem, aby si náboj nepřetékal.

Nová optika k tomu má dostat víc světla až dolů: HPC používá mikročočky z materiálu s vyšším indexem lomu a vrstvu, která má omezit odrazy nad bodem.

Kdy se objeví v telefonu

Produktová stránka uvádí u HPC stav „sériová výroba“. Tiskovou zprávu k němu Samsung nevydal – k 8. srpnu 2026 nebyla ve výpisu novinek divize Samsung Semiconductor ani v kanálu globálního newsroomu firmy, takže veškeré údaje pocházejí z produktové stránky. Žádný telefon výrobce nejmenuje.

Zdroje: produktová stránka ISOCELL HPC a ISOCELL HP2 na webu Samsung Semiconductor, zpráva serveru GSMArena ze 7. srpna 2026 a rozbor serveru Tech Times z téhož dne.

Samsung začal 7. srpna prodávat hodinky Galaxy Watch Ultra2 a Galaxy Watch9. Ohlásil je 22. července v Londýně, takže mezi ohlášením a pultem uběhly dva a půl týdne. Novinkou, kterou v tiskové zprávě zdůrazňuje nejvíc, je potápění: Ultra2 nesou certifikaci EN 13319 a samy měří hloubku ponoru. Aplikaci, která z toho měření udělá použitelný potápěčský počítač, ale kupující zatím nedostane.

Norma, kterou první Ultra neměla

EN 13319 je evropská norma pro potápěčské příslušenství. Její celý název zní Diving accessories – Depth gauges and combined depth and time measuring devices, tedy hloubkoměry a přístroje, které měří zároveň hloubku a čas; předepisuje jim funkční a bezpečnostní požadavky a zkušební metody. Samsung ji ve vlastní poznámce popisuje jako normu pro přístroje, které určují hloubku z tlaku okolní vody a v jistých podmínkách i dobu ponoru.

U předchozích hodinek Ultra tahle položka chyběla. V technických údajích modelu z roku 2024 stojí jen 10 ATM, IP68 a vojenská zkouška MIL-STD-810H. Ultra2 mají 10 ATM, IP69K, MIL-STD-810H a k tomu EN 13319. Na svých amerických stránkách Samsung uvádí, že hodinky sledují údaje o ponoru do hloubky 40 metrů a hlouběji se s nimi potápět nemá.

Hloubkoměr teď, potápěčský počítač později

Co hodinky umí hned po vybalení: jakmile majitel vstoupí do vody, spustí se jim aplikace Depth a ukazuje aktuální hloubku, čas pod hladinou a teplotu vody. Chování se zapíná v nastavení hodinek, samo od sebe nenaskočí.

Zbytek chybí. Rychlost stoupání a klesání, bezpečné limity ponoru a další funkce, které od potápěčského počítače čekáte, mají přijít až s aplikací Ultra2 Diving. Tu Samsung vyvinul se značkou Mares a v tiskové zprávě k hodinkám u ní stojí jen „later this year“, tedy někdy do konce roku. Přesné datum výrobce neuvádí. K tomu si vymínil výhradnost: funkce vyvinuté s Mares mají být další dva roky dostupné jen na Galaxy Watch Ultra2, a to v rámci hodinek s Wear OS. Americká stránka výrobku navíc upřesňuje, že aplikaci si bude potřeba stáhnout.

Apple to před čtyřmi lety udělal stejně

Není to postup, který by si Samsung vymyslel. Apple Watch Ultra ohlásil Apple 7. září 2022 rovněž s certifikací EN 13319 a s rekreačním potápěním do 40 metrů – a aplikaci Oceanic+, kterou pro ně připravil s firmou Huish Outdoors, slíbil do App Storu až „later this fall“. Hodinky se přitom začaly prodávat 23. září. Certifikace u Applu platí pro Apple Watch Ultra a novější, u Apple Watch Ultra 3 je v technických údajích uvedena s přesností měření hloubky ±1 metr. Samsung takový údaj o přesnosti zatím nezveřejnil.

Rozdíl je v tom, kdo aplikaci píše. Oceanic+ dělá pro Apple potápěčská firma a prodává se v App Storu jako běžná aplikace. Ultra2 Diving má Samsung přímo od Mares a váže ji na jediný model.

Větší baterie v tenčím pouzdře, o gram těžším

Kromě potápění se změnily rozměry a výdrž. Baterie narostla z 590 na 800 miliampérhodin, což Samsung uvádí jako 35 procent navíc; z těch dvou čísel vychází 35,6 procenta. Pouzdro zhublo z 12,1 na 10,7 milimetru, tedy o 11,6 procenta – výrobce mluví o dvanácti procentech. Hmotnost přitom o gram stoupla, z 60,5 na 61,5 gramu. Průměr zůstal na 47 milimetrech a materiál na titanu.

Displej má 1,52 palce, rozlišení 498 × 498 bodů a jas až 5 000 nitů proti dřívějším 3 000. Samsung u něj tvrdí, že je to první takový jas mezi chytrými hodinkami na světě, a v poznámce k tomu dodává dvě věci: opírá se o vlastní průzkum trhu k červnu 2026 a údaj se týká špičkového jasu na části plochy při silném okolním světle, celoplošný jas může být jiný. Uvnitř pracuje čip Qualcomm SDW6100 vyrobený třínanometrovým procesem, systém Wear OS 7 s nadstavbou One UI 9 Watch a 2 GB paměti se 64 GB úložiště.

Levnější Watch9 se potápět nemá

Druhý model z dvojice, Galaxy Watch9, potápěčskou výbavu nedostal: má hliníkové pouzdro, odolnost 5 ATM a IP68 a displej se 3 000 nity. Baterie má 390 miliampérhodin ve čtyřicetimilimetrové verzi a 445 ve čtyřiačtyřicetimilimetrové. Čip je stejný jako u dražšího modelu.

Obojí jsou hodinky k telefonu s Androidem: podle výrobce potřebují Android 13 nebo novější a telefon s víc než 1,5 GB paměti. Samsung k prodeji hlásí, že objednávky předem u nové řady stouply proti minulé generaci o víc než 30 procent; ověřit se to dá jen jeho slovem.

Kdo si Ultra2 pořizuje kvůli potápění, kupuje si tedy zatím hloubkoměr s certifikátem. Zda z něj bude potápěčský počítač do konce roku, nebo později, výrobce neupřesnil – a dokud aplikace nevyjde, je rozdíl mezi Ultra2 a první Ultrou pod vodou hlavně v tom razítku.

Okénko pro infračervené světlo mělo v telefonu místo dvakrát a pokaždé kvůli něčemu jinému. Na přelomu tisíciletí se jím posílala vizitka do vedlejšího telefonu, o deset let později se jím zapínala televize. Dnes není ani jedno z toho běžné.

Nejdřív datový port, který se musel trefit

První infraport v telefonu neovládal nic. Byl to obousměrný datový spoj podle normy IrDA a příručka Nokie 6210 popisuje jeho hranice docela otevřeně: protějšek musí normu IrDA umět taky, oba porty musí mířit na sebe, mezi nimi nesmí nic být a vzdálenost je nejvýš jeden metr. Přenášela se jím jména a čísla z telefonního seznamu a poznámky z kalendáře.

Zvláštní na tom byla obsluha. Přijímací port se musel v menu ručně zapnout, a když se do dvou minut nic nezačalo přenášet, spojení se zrušilo a celý postup se opakoval od začátku. Nokia v téže příručce telefon zároveň označuje za laserový výrobek první třídy – infračervená dioda je zdroj světla jako každý jiný, jen ho oko neuvidí.

Rok 2013: z telefonu se stal dálkový ovladač

Druhý život dostalo infračervené světlo v roce 2013 a byla to úplně jiná úloha: napodobit dálkový ovladač. Stránka nového HTC One, jak ji na konci února 2013 zachytil internetový archiv, mluvila hlavně o hliníkovém těle a předních stereo reproduktorech. Příručka k témuž telefonu ale popisuje i aplikaci TV s programem a funkci HTC remote, která z telefonu udělá ovladač televize, set-top boxu a domácího kina.

Nastavení vypadalo podle příručky takhle: vyberte značku televize, vypněte ji, namiřte na ni telefon a zmáčkněte blikající tlačítko na displeji. Když se televize zapnula, profil sedí; když ne, telefon zkusí další. Zajímavější je, co se dělo při úpravě jednotlivých tlačítek – telefon a původní ovladač se přiložily k sobě na méně než pět centimetrů a na ovladači se podrželo tlačítko, které se mělo přidat. Aby se telefon takhle učil, nestačí infračervené světlo vysílat. Musí ho i přijímat.

Samsung došel k témuž jinou cestou, přes aplikaci WatchON. Ve vlastním přehledu skrytých funkcí Galaxy S4 z července 2013 firma píše, že infračervenou diodou telefonu jde ovládat i další techniku – DVD a Blu-ray přehrávače a domácí kina – a že se ovladač dá vytáhnout rovnou do lišty s oznámeními.

U Samsungu skončil mezi šestkou a sedmičkou

Kdy přesně to skončilo, jde přečíst z tabulek, které Samsung dodnes drží na svém tiskovém webu. V přehledu Galaxy S6 je mezi položkami konektivity vedle Wi-Fi, Bluetooth, USB a NFC uvedený i IR Remote. Ve stejné tabulce u Galaxy S7 už není: konektivita končí u NFC a v seznamu čidel stojí akcelerometr, přiblížení, světlo, kompas, gyroskop, otisk prstu, barometr, Hallova sonda a snímač tepu. Infraovladač mezi nimi chybí.

Nebyl to jediný prvek, který z telefonů takhle tiše vypadl. Podobně skončil optický trackball pod displejem HTC – s tím rozdílem, že u něj šlo o ovládání telefonu, ne o ovládání něčeho jiného telefonem.

Rozhraní zůstalo, dioda ne

Android přitom vysílání infračervených kódů umí pořád. Třída ConsumerIrManager přibyla v API 19 a v dokumentaci je i dnes se třemi metodami: hasIrEmitter() se ptá, jestli telefon diodu vůbec má, getCarrierFrequencies() vrátí nosné frekvence, které dioda zvládne, a transmit() vyšle vzor. Podmínkou je, aby zařízení hlásilo vlastnost FEATURE_CONSUMER_IR – a právě ta dnes většině telefonů chybí.

Ne všem. Xiaomi uvádí IR blaster v oficiálních specifikacích modelu Xiaomi 15, a to v jednom řádku s barometrem, laserovým čidlem ostření a snímačem blikání. Dioda tedy z telefonů nezmizela úplně, jen ji dnes vynechává většina výrobců a u Xiaomi je i ve vlajkové lodi.

Obě podoby infraportu přitom odešly z jiného důvodu. Datový spoj měl náhradu v každém dalším rozhraní, které telefonu přibylo, a nikomu nechyběl. Vysílač na ovládání náhradu všude nemá: televize se dá řídit po síti, ale starší zesilovač, klimatizace nebo projektor poslouchají dál jen infračervené světlo. Rozhraní v systému je přitom pořád na místě; chybí jen dioda za sklem.

Kdo si na iPhonu nechal vygenerovat náhradní e-mailovou adresu, dostal ji dosud na jedné ze dvou domén. Přihlášení přes Apple rozdávalo adresy na privaterelay.appleid.com, funkce Skrýt můj e-mail je vydávala rovnou na icloud.com. Apple oznámil 15. června, že nové adresy bude z obou funkcí vydávat na jedné společné doméně private.icloud.com. Termín uvedl jako „later this summer“, tedy do konce léta; přesné datum ne.

Dvě funkce, které dělají skoro totéž

Přihlášení přes Apple je tlačítko, kterým se dá založit účet v cizí aplikaci bez vyplňování vlastního e-mailu. Apple aplikaci skutečnou adresu nepředá, vyrobí náhradní a poštu z ní přeposílá do schránky uživatele. Skrýt můj e-mail dělá totéž mimo přihlašování: adresu si člověk vygeneruje, kdy chce, třeba do formuláře e-shopu, a je součástí placeného iCloudu+.

Navenek se ty dvě funkce lišily právě tou koncovkou. Adresa z přihlašovacího tlačítka byla na první pohled poznat, protože doména privaterelay.appleid.com nic jiného neznamená. Adresa ze Skrýt můj e-mail poznat nebyla – končila na icloud.com stejně jako běžná schránka a odlišit ji šlo jen podle náhodně poskládaného jména před zavináčem.

Sjednocená doména je vidět

Tenhle rozdíl sloučením mizí a je to výtka, kterou změna sklidila. Jake Peterson napsal 17. června na serveru Lifehacker, že funkce tím část svého smyslu ztrácí: adresu na icloud.com žádný stroj od běžné schránky neodliší, kdežto adresu na private.icloud.com stačí odfiltrovat jediným pravidlem. Služba, která nechce zákazníky za jednorázovou adresou, to podle něj udělat může.

Že se domény náhradních adres v praxi filtrují, nepřímo potvrzuje sám Apple. V oznámení žádá vývojáře, aby novou doménu přidali do ověřovacích pravidel a povolených seznamů, a provozovatele poštovních služeb, aby ji doplnili do „domain-based filtering, suppression lists, or routing rules“, které si seznamy relayových domén vypisují jménem po jménu. Kdyby ty seznamy nikdo nevedl, nebylo by co upravovat.

V DNS už doména odpovídá

Zvenčí jde ověřit, že doména je připravená. Dotaz na záznamy MX vrací pro private.icloud.com jediný poštovní server smtp1.private.icloud.com, textový záznam obsahuje v=spf1 redirect=_spf.icloud.com, tedy odkaz na tutéž evidenci odesílatelů, jakou používá zbytek iCloudu. Starší privaterelay.appleid.com má proti tomu čtyři poštovní servery smtp1 až smtp4. Jde o vlastní dotaz na veřejný server 8.8.8.8 ze 7. srpna 2026, který si každý zopakuje příkazem nslookup -type=MX private.icloud.com 8.8.8.8.

Připravená doména ale neznamená, že už se z ní adresy vydávají. To Apple nikde nepotvrdil a z DNS se to poznat nedá.

Co se stane s adresami, které už fungují

Podle oznámení nic. Adresy vydané na obou starých doménách mají dál platit a poštu přeposílat bez přerušení. Změna se týká jen těch nově vygenerovaných, takže účet založený loni přes Apple bude chodit stejně jako dosud. Ukáže se to teprve v okamžiku, kdy si uživatel bude zakládat účet nový – tam se pozná, jestli protistrana doménu přijme.

Peterson v témž textu jmenuje i náhrady, kdyby se adresa někde neuchytila: Proton Mail rozdává deset náhradních adres zdarma a neomezeně za předplatné, DuckDuckGo má vlastní Email Protection s doménou duck.com a Mozilla provozuje Firefox Relay, který kromě adres schová i telefonní číslo. Všechny mají tutéž slabinu jako Apple: jsou to zvláštní domény, které jde poznat.

Zůstává otevřené, kdy přesně se přepnutí odehraje a jestli se do té doby stihne rozšířit povědomí o nové doméně mezi provozovatele e-shopů. Apple na to nechal jedno léto.

Zdroje

• Apple Developer News: New domain for Sign in with Apple and iCloud+ Hide My Email (15. 6. 2026)
• Lifehacker: Apple Is Making 'Hide My Email' Less Effective, but There Are Alternatives (17. 6. 2026)
• Vlastní dotaz na záznamy MX a TXT domén private.icloud.com a privaterelay.appleid.com (veřejný DNS 8.8.8.8, 7. 8. 2026)

Dnešní telefon se ovládá prstem po skle a mimo displej na něm nezbylo skoro nic. První stroje s Androidem to měly jinak: pod obrazovkou seděl ukazatel, kterým se po rozhraní jezdilo jako kurzorem. Z telefonů zmizel během několika let, jenže software, který ho obsluhoval, je v Androidu pořád – a nesou se na něm věci, které s kuličkou nemají nic společného.

Kulička jako druhý způsob ovládání

Když T-Mobile v září 2008 představil model G1, vyrobený u HTC jako první telefon s Androidem vůbec, mluvil o trackballu jako o „dalším způsobu, jak přístroj ovládat“ – podle tiskové zprávy měl sloužit k přesnější navigaci jednou rukou. Vedle vysouvací klávesnice a dotykového displeje to byl třetí vstup na jednom přístroji. V USA se telefon prodával od 22. října 2008 za 179 dolarů s dvouletou smlouvou, v Británii od listopadu a v prvním čtvrtletí 2009 měl podle oznámení dorazit i do Česka.

Mechanickou kuličku vystřídalo optické čidlo, tedy plochá destička, která snímá pohyb prstu podobně jako spodek myši. Nesly ho modely Legend a Desire, které HTC představilo 16. února 2010 na barcelonském veletrhu MWC. Dobový tisk psal o optickém joysticku, výrobce si ale ponechal starý název. V uživatelské příručce se prvek jmenuje dál optical trackball a popis zní: „Přejeďte po něm prstem nebo ho stiskněte, chcete-li zvýraznit či vybrat položky na obrazovce.“

Čidlo, které i fotilo

Příručka Legendu prozrazuje, jak vážně HTC ukazatel myslelo. Optický trackball podle ní funguje jako spoušť fotoaparátu: stisk pořídí snímek, u videa první stisk nahrávání spustí a druhý zastaví. Firma ho doporučovala i na drobné odkazy ve webovém prohlížeči, kde se prstem trefuje špatně – vybraný odkaz se orámuje barevným obdélníkem a další stisk ho otevře. Stejně se listovalo zprávami v konverzaci a posouvala mapa.

Byla to tedy náhrada za dotyk všude tam, kde je prst příliš tlustý. A právě v tom je nejspíš i důvod, proč zanikl: displeje rostly, cíle na nich byly větší a druhý způsob ovládání přestával být k čemu. Příručka k HTC Incredible S z února 2011 už žádný optický trackball nepopisuje, telefon má pod displejem jen čtyři dotyková tlačítka.

Android s ukazatelem počítal od první verze

V systému po něm zůstala celá vrstva. Metoda onTrackballEvent je v dokumentaci třídy View od API úrovně 1, tedy od úplně první verze Androidu, a dodnes není označená za zastaralou. Zajímavější je, jak je popsaná: pohyb se normalizuje tak, aby posun o jedničku odpovídal jednomu stisku klávesy směrového kříže. Trackball tedy nikdy nebyl kurzor myši – byl to jemnější D-pad, tedy směrový ovladač se čtyřmi šipkami.

Rozdíl je podstatný. Událost od myši dostane prvek, nad kterým ukazatel právě je. Událost od trackballu putuje metodou dispatchTrackballEvent tomu prvku, který má fokus, tedy je právě vybraný. Aplikace proto nemusela vědět nic o souřadnicích; stačilo, aby měla tlačítka a pole, mezi kterými se dá přeskakovat.

Co se na té vrstvě veze dnes

Právě tenhle model přežil hardware, který ho přinesl. Google v návodu na podporu ovládání klávesnicí píše, že šipky na připojené klávesnici se chovají stejně jako směrový kříž nebo trackball, a systém sám odhaduje, který prvek má být na řadě. Když se netrefí, vývojář pořadí předepíše atributy nextFocusUp, nextFocusDown, nextFocusLeft a nextFocusRight.

Na témže mechanismu stojí Android TV. Pravidla pro televizní aplikace označují směrový kříž na dálkovém ovladači za hlavní způsob ovládání a připomínají, že rámec směrovou navigaci mezi prvky obstará sám. Stejnou cestou jde ovládání jedním či dvěma tlačítky, které Android nabízí lidem, co se displeje dotýkat nemohou.

Praktický důsledek pro majitele telefonu je nenápadný, ale existuje: pokud aplikace jde celá projít šipkami, dá se ovládat i připojenou klávesnicí, ovladačem nebo asistenční technikou. Vývojáři se to obvykle testuje na televizi. Že se tím současně opravuje přístupnost aplikace v telefonu, bývá vedlejší produkt práce, která měla mířit jinam.

Americká Komise pro mezinárodní obchod (ITC) uzavřela 30. července řízení, ve kterém korejská firma Pantech vinila výrobce telefonů z porušení čtyř svých patentů. O tom, jestli k porušení došlo, nepadlo rozhodnutí: všech pět žalovaných skupin se s Pantechem předtím dohodlo. Oznámení o ukončení vyšlo 4. srpna ve Federálním registru.

Řízení číslo 337-TA-1456 běželo podle paragrafu 337 celního zákona z roku 1930. Ten se od běžné patentové žaloby liší tím, co může přinést. ITC nepřiznává náhradu škody, ale může zakázat dovoz zboží do Spojených států. Pantech ve stížnosti podané 3. července 2025 žádal právě to: omezený zákaz dovozu a příkazy k zastavení prodeje kusů, které už ve Spojených státech jsou.

Čtyři patenty ze začátku LTE

Všechny čtyři patenty popisují detaily rádiového spojení mezi telefonem a základnovou stanicí, tedy věci, na které uživatel nikdy nesáhne, ale bez kterých se telefon do sítě nepřihlásí:

• US 9 548 839 mapuje kanál, kterým stanice telefonu potvrzuje, že data dorazila v pořádku;
• US 11 659 503 řeší, jak si telefon a stanice srovnají časování při vysílání od telefonu k síti;
• US 11 051 344 a US 12 267 876 popisují oba tutéž věc, totiž žádost o náhodný přístup a odpověď na ni. To je první výměna, kterou telefon se stanicí vůbec vede.

Zajímavější než jejich obsah jsou data. Priorita nejstarších přihlášek je z 1. ledna 2008 a z 19. února 2008, další z 10. února 2010, tedy z doby, kdy se sítě LTE teprve stavěly. Samotné patenty jsou ale mnohem mladší: poslední ze čtveřice byl udělen 1. dubna 2025, protože jeho přihláška je z 22. září 2023 a navazuje na tu původní. Pantech tak žaloval o patent, kterému v době podání stížnosti byly tři měsíce, a stál přitom na sedmnáct let starém základu.

Sedmnáct firem na jednom seznamu

Oznámení o zahájení řízení jmenovalo sedmnáct společností v pěti skupinách: OnePlus, Lenovo spolu s Motorolou Mobility, TCL (samo o sobě sedm firem), Tinno a finský HMD Global. Samsung ani Apple mezi žalovanými nejsou.

HMD Global z řízení vypadl hned. Komise ho vyňala už 30. září 2025, tedy necelé dva měsíce po zahájení. Dvě další společnosti se stejným jménem, HMD Global Oy a HMD America, ale v řízení zůstaly až do letoška.

Dohody přišly během jednoho měsíce

Od zahájení řízení do prvního urovnání uplynulo devět měsíců, pak se to zlomilo. HMD podalo 22. května návrh na ukončení opřený o souhlasný příkaz, kterým se firma zaváže sporné patenty neporušovat; Pantech proti tomu nic nenamítal. Čtyři dny nato přišel společný návrh Pantechu a OnePlusu, tentokrát s dohodou o narovnání. Následovalo Lenovo s Motorolou 4. června, Tinno 15. června a TCL 22. června.

Správní soudce vydal 30. června pět rozhodnutí, kterými všechny zbylé žalované z řízení vyňal, a posledním z nich ukončil i řízení samo. Nikdo proti tomu nepodal opravný prostředek a komise se 30. července usnesla, že rozhodnutí nebude přezkoumávat. Obsah dohod je neveřejný, takže se nedá říct, kolik za ně kdo zaplatil, ani jestli se platilo.

Firma, která telefony dělat přestala

Pantech nebyl vždycky jméno ze soudního spisu. Se značkou SKY patřil na korejském trhu do začátku tisíciletí mezi vedoucí firmy a s řadou Vega dotíral až do roku 2013 na Samsung a LG; jednu dobu byl na domácím trhu druhý. Pak přišly dvě ozdravné procedury, v roce 2007 a 2014, a v srpnu 2014 návrh na konkurz. Firmu koupilo v červenci 2015 konsorcium vedené společnostmi Optis a Solid.

Nový Pantech se vrátil v červnu 2016 s levným telefonem IM-100. Prodalo se ho méně než patnáct tisíc kusů proti cíli třiceti tisíc a v květnu 2017 firma výrobu telefonů zastavila s tím, že se soustředí na internet věcí. Podle e-mailu zaměstnancům, o kterém tehdy psal ZDNet, měla zůstat divize pro internet věcí a několik hlavních útvarů. Počet zaměstnanců mezitím klesl z pěti set na sto dvacet.

Proč se to urovnalo

Řízení u ITC je rychlé a nepříjemné zároveň. Tohle běželo necelý rok a na jeho konci nestojí částka k zaplacení, ale zákaz dovozu; pro výrobce, který ve Spojených státech prodává, je to horší než pokuta. Podle nás je právě v tom důvod, proč se všech pět skupin dohodlo dřív, než se dostalo na ústní jednání. Pantech tak nikdy nemusel dokázat, že jeho patenty někdo porušil.

Pro Pantech to byl podle databáze Federálního registru vůbec první případ tohoto druhu. Firma, která poslední telefon uvedla před deseti lety, tak našla využití pro to jediné, co jí z těch let zůstalo: přihlášky podané v době, kdy se LTE teprve rozjížděla.

Pět týdnů před uvedením prvního telefonu s logem Beats oznámilo HTC, že si tu značku rovnou koupilo. Podle zprávy deníku The New York Times z 10. srpna 2011 šlo o 300 milionů dolarů za většinový podíl ve firmě Beats Electronics, kterou založili producent Jimmy Iovine a rapper Dr. Dre. Tehdejší generální ředitel HTC Peter Chou to zdůvodnil větou, kterou list cituje v angličtině a která v překladu zní: „Věříme, že dobrý zvuk je při používání telefonu klíčový.“ Iovine v témže rozhovoru řekl, že si partnera vyhledal sám.

První telefon se značkou byl Sensation XE

Přišel 14. září 2011 a HTC ho v tiskové zprávě z Tchao-jüanu, kterou celou přetiskl server The Verge, označilo za první telefon s vestavěným Beats Audio. Šlo o vylepšenou verzi o čtyři měsíce staršího modelu Sensation: rychlejší dvoujádrový procesor na 1,5 GHz, větší baterie, červené doplňky a v krabici špunty Beats by Dr. Dre s dálkovým ovládáním na kabelu.

Co přesně dělal ten zvuk, popsala tisková zpráva opatrně jako kombinaci softwaru a hardwaru. Konkrétní je jediná věta: po zapojení přiložených sluchátek telefon sám přepnul na zvukový profil naladěný právě pro ně. Jinými slovy ekvalizér, který se zapnul podle toho, co je v jacku. Server The Verge k tomu tehdy poznamenal, že jak je to udělané, se z tiskové zprávy nedozvíme.

Značka byla vidět mnohem líp než technika. Logem Beats označovalo HTC podle serveru The Verge všechny své vrcholné telefony následující dva roky. Vlastní zvukovou techniku, tedy dva reproduktory na čele, přidalo HTC až s modelem One v roce 2013 a pojmenovalo ji po svém.

Podíl se rozprodal za dva roky

Rozchod měl dvě fáze. V roce 2012 odkoupil Beats od HTC polovinu podílu za 150 milionů dolarů a 27. září 2013 koupil i zbytek za dalších 265 milionů. Server The Verge, který se odvolává na agenturní zprávu Dow Jones, dodává, že HTC odmítlo vysvětlit důvod i finanční dopad a poslalo jen sdělení, že Beats zůstává důležitým partnerem.

Čísla za tím jsou v zprávě serveru TechCrunch: prodávalo se 24,84 procenta, HTC z toho čekalo předdaňový zisk 2,52 miliardy tchajwanských dolarů, tedy asi 85 milionů amerických, a Beats mu k tomu měl splatit směnku na 150 milionů i s úroky. V tomhle se oba zdroje rozcházejí: The Verge píše, že Beats svých 150 milionů zaplatil už v roce 2012, TechCrunch že šlo o směnku, kterou měl teprve splatit i s úroky.

Sečteno dohromady dalo HTC za podíl 300 milionů a dostalo zpátky 415. Ten součet je náš, obě strany ho takhle neuvádějí. HTC tehdy na trhu propadalo a TechCrunch ten prodej četl jako pokus vylepšit hotovost; sám o sobě prodělečný ale nebyl.

Beats skončil u Applu za tři miliardy

Za osm měsíců po odkupu koupil Beats někdo jiný. Apple oznámil 28. května 2014, že kupuje Beats Music i Beats Electronics za tři miliardy dolarů – 2,6 miliardy kupní cena a asi 400 milionů rozložených v čase – a že Iovine s Dr. Dre přecházejí do Applu. Značka, kterou si jeden výrobce telefonů koupil a zase pustil, tak skončila u jiného výrobce telefonů, a to za desetkrát víc, než za většinový podíl v roce 2011 dalo HTC.

Dnes se značka nekupuje, ale najímá

Nápad, že telefon dostane logo firmy, která umí něco, co výrobce neumí, se udržel. Změnil se jen předmět a smlouva. Zvuk vystřídal fotoaparát a podíl vystřídalo partnerství:

• Xiaomi a Leica oznámily 23. května 2022 dlouhodobou spolupráci na mobilní fotografii; první společný telefon slíbily na červenec téhož roku.
• OnePlus ohlásil v březnu 2021 tříleté spojení s Hasselbladem a slíbil, že za ty tři roky dá do mobilní fotografie víc než 150 milionů dolarů. Datum si jeho vlastní tisková zpráva protiřečí: v hlavičce má 7. března, v textu 8. března.

Konec toho druhého ukazuje, v čem se najatá značka od koupené liší. Když OnePlus 15 přišel 13. listopadu 2025, logo Hasselbladu na něm nebylo. Podle serveru PetaPixel smlouva vypršela a strany ji neobnovily; OnePlus místo jiného jména nasadil vlastní systém a mluví o výpočetní fotografii. Kruhový modul fotoaparátu i cizí značka zmizely naráz.

HTC prošlo obojím, jen o dvanáct let dřív. Nejdřív logo zvenčí, pak vlastní jméno pro tutéž funkci – u zvuku po Beats, u fotoaparátu později taky, když si vymyslelo vlastní název pro velký obrazový bod. Sluchátka do krabice přitom HTC dávalo dál i poté, co značka odešla, a v roce 2016 kvůli nim vypustilo jack.

Půjčená značka na telefonu je nájem, ne majetek, a nájem jednou skončí. HTC šlo tehdy jinou cestou, koupilo si ji – a stejně o ni po dvou letech přišlo. Rozdíl je v tom, že za odchod dostalo zaplaceno.

Apple 5. srpna vyzval vývojáře, ať si připraví nový druh obrázků na stránky svých aplikací, a vydal k nim doporučené postupy spolu se šablonami pro Figmu, Photoshop a Pixelmator. Je to poslední krok před podzimním spuštěním. Sám obchod se změní až v iOS 27 a iPadOS 27.

Obrázek nemusí být z aplikace

Apple pro tu novinku používá název Creative Assets. Vedle snímků obrazovky a videoukázek jde o třetí druh grafiky na stránce aplikace a liší se tím, k čemu slouží. Snímky obrazovky ukazují aplikaci za chodu, marketingový obrázek smí ukázat značku, sezónní nabídku nebo nový obsah. V příručce k tomu stojí, že smí zobrazovat i věci mimo aplikaci, pokud souvisejí s tím, k čemu aplikace je.

Uživatele se to týká na dvou místech. První je hlavička produktové stránky, tedy to, co člověk uvidí hned po jejím otevření. Druhé jsou výsledky vyhledávání: vývojář si nově vybere, který obrázek se u aplikace zobrazí, místo aby obchod sáhl po prvním snímku obrazovky. Stejná grafika se dá použít i v In-App Events a v placené inzerci Apple Ads.

Hlavičku dřív dostal jen ten, koho si Apple vybral

Sama hlavička není úplná novinka. Agentura Phiture, která se zabývá propagací aplikací v obchodech, ve shrnutí z 9. června píše, že Apple jen přejmenoval dosavadní Feature Banner na Header. Rozdíl je v tom, kdo se k němu dostane: dosud šlo o výsadu vybraných vývojářů a měnil se e-mailem redakci App Storu, teď se nahrává a schvaluje přímo v App Store Connect.

S tím souvisí druhá změna, kterou Apple popsal v oznámení z 8. června. Obrázky se posílají ke schválení nezávisle na aktualizaci aplikace, takže se stránka dá překreslit bez nové verze programu. Všechny podklady k jedné aplikaci drží pohromadě knihovna zvaná Asset Library a součástí je i náhled, který ukáže, jak stránka vypadá na iPhonu a iPadu, v jednotlivých jazycích, v tmavém režimu a na výšku i na šířku.

Co se na obrázky nesmí

Pravidla jsou v příručce vypsaná dost podrobně. Grafika musí splňovat věkové hodnocení 4+, i když je samotná aplikace určená starším. Nesmí na ní být konkrétní ceny a slevy, webové adresy ani symboly autorských práv, protože podle Applu má obsah zůstat srozumitelný po celém světě a nezastarat. Neověřitelná tvrzení, tedy třeba ocenění, které aplikace nikdy nedostala, jsou zakázaná také.

Dva zákazy jsou zajímavější než ostatní. Vývojář nesmí na obrázek dát loga jiných platforem ani konkurenčních obchodů s aplikacemi. A nesmí si tam připsat ani vyznamenání od Applu samotného, tedy Editor's Choice, App of the Day, Game of the Day nebo Apple Design Award, protože ta se u aplikace zobrazují sama. U her platí navíc, že akční obrázky ano, ale bez krve a bez zbraně namířené na postavu nebo na diváka.

Videa se posuzují podobně, jen k tomu přibývá zvuk. Přehrávají se totiž automaticky a dokola, takže Apple radí, aby smyčka nikde nesekala a aby obrázek fungoval i beze zvuku. Zvuk je ve výchozím stavu ztlumený.

Na snímky obrazovky se pravidlo nemění

Kdo čeká, že aplikace budou mít stránku bez jediného skutečného obrázku z programu, ten se splete. Bod 2.3.3 pravidel pro schvalování aplikací pořád říká, že snímky obrazovky mají ukazovat aplikaci v provozu, ne jen úvodní grafiku, přihlašovací obrazovku nebo úvodní logo. Překlad je náš, pravidlo je v angličtině. Marketingová grafika ten požadavek neruší, přidává se vedle něj.

Za pozornost stojí i to, co Apple nikde neslibuje: že se změny obrázků budou schvalovat rychleji. Schvalování zůstává, jen se odděluje od vydání nové verze aplikace.

Kdy to uvidí uživatelé

Creative Assets se objeví v iOS 27 a iPadOS 27 a novějších. Vývojářské bety obou systémů běží od června, veřejné vydání Apple plánuje na podzim; přesné datum firma neuvedla. Do té doby se stránky aplikací v App Storu nemění.

Do stejného balíku změn v App Store Connect patří i nové časové příděly pro děti v iOS 27, kvůli kterým Apple v červenci rozšířil dotazník k věkovému hodnocení aplikací.

Zdroje: doporučené postupy pro podklady v App Storu a novinky pro vývojáře z 5. srpna, oznámení Applu z 8. června, pravidla pro schvalování aplikací a rozbor agentury Phiture.

Po deseti letech končí Asistent Google tam, kde začal – na telefonech. Google rozeslal uživatelům e-mail, podle kterého Asistenta na mobilních zařízeních ukončuje a novým asistentem na Androidu je Gemini. Přístup k Asistentovi začne odebírat 4. září; v e-mailu dodává, že proces se ke všem může dostávat několik týdnů. Jakmile na zařízení doběhne, návrat nebude možný.

Vypnutí se týká telefonů a tabletů s Androidem, hodinek s Wear OS, sluchátek a taky Android Auto v běžné podobě, kdy se obraz promítá z telefonu. Výjimku mají auta s vestavěným Googlem: v nich Asistent pojede i po 4. září. Reproduktorů, chytrých displejů a televizí se ohlášený termín netýká vůbec – Google jen připomíná, že Gemini míří i na Google TV a na zařízení Google Home, datum ale neuvádí.

Kdo řekne „Hey Google“, dostane Gemini

Prakticky se změna projeví tak, že hlasový povel i podržení tlačítka napájení vyvolají místo Asistenta aplikaci Gemini. Kdo ji už používá, nepozná rozdíl; kdo se Asistenta držel, má podle serveru Android Police zhruba měsíc na rozmyšlenou. Volba „přepnout zpět na Asistenta Google“ zatím v aplikaci Gemini zůstává, s odebráním přístupu ale zmizí i ona.

Gemini mezitím dostalo nejžádanější funkce Asistenta, které mu zpočátku chyběly: přehrávání hudby, časovače nebo ovládání z uzamčené obrazovky Google doplnil právě kvůli přecházejícím uživatelům. Že přechod nebude jen výměna jedné aplikace za druhou, je vidět na výjimkách – domácnosti a auta s vestavěným systémem si na Gemini ještě počkají.

Na sluchátkách, která uměla Asistenta vyvolat tlačítkem nebo hlasem, ho po přechodu rovněž nahradí Gemini – povel zůstane, odpovídat bude jiná služba. Rozsah náhrady přitom není malý: podle březnového oznámení z roku 2025 je Gemini k dispozici ve více než 40 jazycích a 200 zemích.

Deset let od Alla a prvního Pixelu

Asistenta představil šéf Googlu Sundar Pichai 18. května 2016 na vývojářské konferenci I/O, tehdy jako součást komunikátoru Allo a reproduktoru Google Home. Navázal na starší službu Google Now, proti které uměl vést obousměrný rozhovor, ne jen odpovědět na jeden dotaz. Na telefonech se objevil na podzim 2016 s prvními Pixely a zůstal jejich exkluzivitou až do února 2017, kdy ho Google začal pouštět i na ostatní Androidy; v květnu 2017 vyšel jako samostatná aplikace i pro iPhony a koncem téhož roku Google ohlásil jeho rozšíření i na telefony s Androidem 5.0 přes aktualizaci služeb Google Play. Podle anglické Wikipedie běžel v roce 2020 na více než miliardě zařízení.

Konec se přitom odkládal dvakrát. Když Google v témže březnovém oznámení sdělil, že uživatele na mobilech převede na Gemini, psal, že klasický Asistent přestane být na většině mobilních zařízení dostupný ještě týž rok, tedy do konce roku 2025. Pak termín posunul a mluvil o dokončení do března 2026; nakonec z toho je 4. září. Aplikace Gemini, která vznikla z chatbota Bard, přitom vyšla v únoru 2024 ve Spojených státech.

Samotné datum je tak hlavně formální tečka: už loni v březnu Google psal, že na Gemini přešly miliony lidí, a Asistent zůstával spíš volbou v nastavení. Teď zmizí i ta – a s ní jedna z nejrozšířenějších hlasových služeb, jaké kdy na telefonech běžely.

Zápis přidala aktualizace z 3. srpna. Poznámky k vydání verze 5.05 ji popisují slovy „sdílejte svá data, třeba záznamy cvičení, spánek, životní funkce, kroky a další, z Google Health do Apple Health“. Co přesně se ven dostane, určí uživatel při udělování oprávnění – iOS se ptá na každý druh dat zvlášť. Jakmile je zápis povolený, vidí záznamy z Fitbitu i další aplikace napojené na HealthKit, tedy na systémové úložiště zdravotních dat v iPhonu, popsal změnu server GSMArena.

Číst umí od května, zapisovat od srpna

Aplikace Google Health vyšla letos v květnu spolu s levnějšími náramky Fitbit Air a postupně přebírá roli aplikace Fitbit. Na iPhonu od začátku uměla data z Apple Health číst: podle nápovědy si bere kroky, cvičení včetně tras, spánek a jeho fáze, tep a jeho variabilitu, okysličení krve, dechovou frekvenci, glykémii, hmotnost, výživu i záznamy menstruačního cyklu. Zdrojem můžou být hodinky Apple Watch, sám iPhone i další aplikace a zařízení napojené na HealthKit; načtená data se ukládají k účtu Google a aplikace z nich počítá své souhrnné metriky. Zobrazí z nich ale jen poslední tři měsíce; delší historii Google slibuje na později. Podmínkou propojení je iOS 16.4 nebo novější a dospělý účet Google.

Verze 5.05 kromě zápisu přidala i Smart Health Links – odkazy, přes které jde poslat zdravotní záznamy lékaři nebo rodině. Aktualizace už je v App Storu pod jménem Google Health (Fitbit).

Nápověda říká něco jiného než aplikace

Stránka nápovědy Googlu k propojení s Apple Health přitom v době psaní článku (5. srpna) stále uvádí, že aplikace data „zpátky do Apple Health nezapisuje ani neexportuje“ a že zápis „přibude později v tomto roce“. Poznámky k vydání v App Storu ho výslovně jmenují a web 9to5Mac ho u verze 5.05 popsal jako hotovou funkci. Stránka je přitom jinak podrobná: právě z ní pochází seznam čtených dat i limit tří měsíců historie. Dokumentace tedy za aplikací o několik dní zaostává – kdo se řídí jen nápovědou, o nové možnosti neví.

Dvanáct let přes prostředníky

Apple Health přišel v roce 2014 s iOS 8 jako centrální úložiště, do kterého aplikace zapisují a ze kterého čtou jen se souhlasem uživatele. Fitbit krátce nato oznámil, že podporu neplánuje. Kdo chtěl data z náramku dostat do zdravotního úložiště iPhonu, potřeboval synchronizační aplikaci třetí strany, nebo okliku přes jinou službu. Nezměnilo to ani převzetí Fitbitu Googlem – přímé spojení přinesla až letošní aplikace Google Health, nejdřív jedním směrem a od této aktualizace oběma.

Právě ta mezera dělala z dvojice iPhone a Fitbit nepohodlnou kombinaci. Trénink zaznamenaný náramkem neviděly aplikace, které nad HealthKitem stavějí, a kdo střídal náramek s hodinkami Apple Watch, měl historii měření roztrženou na dvě části. Obousměrná synchronizace obojí odstraňuje: záznamy z Fitbitu se v iPhonu chovají stejně jako data z hodinek Applu. Kdo má obě zařízení, měl by si po aktualizaci projít oprávnění – bez nich se žádná data nepřenesou.

Do širšího obrázku to zapadá: Google své zdravotní služby přeskládává a rozhraní Google Fit vypne na konci roku 2026. Google Health se má stát jedním místem, kde se zdravotní data scházejí – ať je naměřil náramek Fitbit, nebo hodinky Apple Watch.

Telefon bez signálu operátora dnes umí přivolat pomoc přes satelit – ale ne každý telefon stejně. Apple tuhle funkci nabízí na všech iPhonech 14 a novějších ve dvaceti zemích a teritoriích. Google ji dal jen dvěma řadám Pixelu a mimo Spojené státy zatím funguje jedině ve Francii, a ještě přes jiného provozovatele sítě. Rozdíl není v tom, jestli telefon satelit vůbec chytí, ale v tom, kolik zemí a která síť za tím stojí.

Apple: dvacet zemí na všech iPhonech 14 a novějších

Emergency SOS via satellite běží na každém iPhonu 14 a novějším bez ohledu na model. Funkce je podle stránky podpory Apple zdarma po dobu dvou let od aktivace telefonu a spojení zajišťuje síť Globalstar. Když telefon nenajde mobilní ani Wi-Fi síť, nejdřív se pokusí o klasické volání na tísňovou linku; pokud se nespojí, nabídne textovou zprávu přes satelit s dotazníkem o situaci, polohou a stavem baterie.

Dostupnost je vázaná na zemi, ne na to, kde si telefon člověk koupil – s výjimkou zemí, kde Apple satelitní připojení rovnou vypíná už u telefonů prodaných tam (Arménie, Bělorusko, pevninská Čína, Kazachstán, Kyrgyzstán a Rusko). Ke 22. červenci 2026, kdy Apple stránku naposledy aktualizoval, funkce pokrývá Andorru, Austrálii, Rakousko, Belgii, Kanadu, Francii, Německo, Island, Irsko, Itálii, Japonsko, Lucembursko, Mexiko, Nizozemsko, Nový Zéland, Portugalsko, Španělsko, Švýcarsko, Spojené království a USA – dohromady dvacet zemí a teritorií. Minimální verze iOS se přitom podle země liší: USA a Kanada stačí s iOS 16.1, Francie, Německo, Irsko a Británie potřebují 16.2, deset dalších evropských zemí a Austrálie s Novým Zélandem 16.4, Japonsko 17.6, Mexiko 18.4 a nejnovější přírůstky Andorra s Islandem až 26.4.

Google: Pixel 9 a 10, ne 9a, a mimo USA zatím jen Francie

U Googlu je okruh telefonů užší už na startu. Podle stránky podpory Pixel Phone Help má Satellite SOS každý Pixel od řady 9 dál, s jednou výjimkou – levnější Pixel 9a funkci nemá. Google navíc na stránce upozorňuje, že se funkce aktivuje postupně, jak se doladí software a registrace u satelitní sítě, a stav dostupnosti radí sledovat přímo v nastavení telefonu.

Zeměpisně byl Satellite SOS dlouho jen americkou záležitostí. Server Android Police popsal, že prvním krokem mimo USA se stala Francie, kde od 11. prosince 2025 spustil obdobnou službu s názvem Satellite Message operátor Orange – zpočátku výhradně pro majitele Pixelu 9 a 10. Orange přitom používá stejného provozovatele satelitní sítě jako Google v USA, firmu Skylo, ale komerční podmínky jsou jiné: první půlrok zdarma pro zákazníky tarifů Orange 5G a 5G+, poté 5 eur měsíčně. V USA je satelitní nouzové spojení na Pixelu zdarma stejně jako u Applu.

Proč se řešení liší

Apple si síť Globalstar zajistil investicí a smluvní kapacitou už při spuštění funkce v roce 2022, takže může nabízet stejnou službu ve všech podporovaných zemích napřímo, bez účasti mobilního operátora. Google svůj Satellite SOS spustil o dva roky později a mimo domácí trh USA zatím spoléhá na to, že si ho jednotliví operátoři v dalších zemích domluví sami se Skylem – přesně jako to udělal Orange ve Francii. Android Police k tomu dodává, že Applova nabídka zůstává i funkčně bohatší: kromě tísňového volání pokrývá satelit u iPhonu také silniční asistenci nebo funkci Najít, zatímco Pixel i Orange zatím nabízejí jen odeslání zprávy záchranářům nebo blízkým.

Pro člověka mimo signál z toho plyne jednoduché pravidlo: telefon se satelitní ikonkou v nastavení nemusí znamenat totéž jako telefon souseda se stejnou ikonkou. Rozhoduje výrobce, model, země a u Androidu navíc i to, jestli tam zrovna operátor smlouvu se Skylem uzavřel.

Dne 4. dubna 2013 svolal Facebook tiskovou konferenci, na které nepředstavil vlastní telefon, ale rozhraní, které mělo nahradit domovskou obrazovku telefonu úplně. Jmenovalo se Facebook Home a jediné zařízení, které ho dostalo přímo z výroby, byl HTC First – středněnákladový Android telefon s displejem 4,3 palce, procesorem Snapdragon 400 a cenou 99,99 dolaru na dvouletou smlouvu u operátora AT&T, jediného prodejce v USA. Nebyl to první pokus HTC spojit telefon s Facebookem – v roce 2011 na to zkusilo samostatné tlačítko na těle telefonu u modelů ChaCha a Status, tehdy jen jako přídavek k běžnému Androidu, ne jako náhrada rozhraní.

Telefon, který měl být hlavně Facebookem

Facebook Home nahradil klasickou plochu s ikonami vrstvou zvanou Cover Feed – posuvník fotek a statusů přátel, na který se telefon probouzel místo na obvyklou zamykací obrazovku. Chat Heads, druhá součást Home, přidávala kulaté ikony kontaktů, které se objevovaly nad libovolnou aplikací při doručení zprávy. HTC First byl jediný telefon, u kterého mohl Home zasahovat i do systémových věcí, jako je zamykací obrazovka – u ostatních podporovaných zařízení (dalších modelů HTC a Samsungu) běžel jen jako aplikace nad standardním Androidem.

Recenzenti oceňovali samotný hardware – displej, výdrž a fakt, že šlo vypnout Home a mít pod ním čistý Android bez nadstavby HTC Sense. Fotoaparát ale hodnotili jako slabý a hlavně Facebook Home samotný jako nadbytečný: The Verge ho v recenzi popsal jako řešení dobré pro příležitostné uživatele, TechRadar jako „oslavovaný spořič obrazovky“.

Za měsíc dole

Podle zprávy serveru BGR z 13. května 2013, kterou týž den potvrdil i Ars Technica, prodal AT&T od uvedení 12. dubna jen asi 15 000 kusů HTC First a telefon vzápětí stáhl z nabídky – neprodané kusy šly zpátky výrobci. Krátce předtím operátor srazil cenu z 99,99 na 0,99 dolaru na smlouvu, aniž by to prodej zachránilo. Uvedení v Británii u operátorů EE a Orange Facebook odložil na neurčito, oficiálně kvůli tomu, že chtěl Home nejdřív vylepšit. Na konci roku 2013 zařadily HTC First mezi nejhorší technologické produkty roku jak časopis Time, tak server ReadWrite.

O deset let později totéž, jiná firma

V roce 2024 vyzkoušely dvě nové firmy podobný trik s umělou inteligencí místo Facebooku – tentokrát ne jako nadstavbu telefonu, ale jako jeho úplnou náhradu. Humane prodávalo AI Pin, špendlík s kamerou a projektorem místo displeje, který měl na hlasové povely odpovídat přes cloudovou AI. Rabbit představil R1, kapesní zařízení s vlastním tlačítkem pro AI asistenta. Obě zařízení sázela na totéž jako HTC First jedenáct let předtím: že jedna funkce – tehdy sdílení na Facebooku, teď dotazy na AI – stačí k tomu, aby kolem ní vznikl úplně nový kus hardwaru, a uživatelé pro ni opustí telefon s jeho aplikacemi.

Recenze AI Pin byly zdrcující kvůli přehřívání, krátké výdrži a nepřesným odpovědím, prodeje podle serveru The Verge zaostávaly za očekáváním firmy řádově. Humane přestalo AI Pin prodávat a 18. února 2025 oznámilo, že většinu firmy včetně softwaru CosmOS a víc než 300 patentů koupí za 116 milionů dolarů firma HP; zařízení, která si uživatelé už koupili, přestala fungovat 28. února 2025, kdy Humane vypnula své servery. Rabbit R1 zůstal v prodeji, ale firma sama v roce 2024 přiznala, že velkou část slibovaných funkcí – třeba objednávání jídla nebo rezervaci dovolené přes AI agenta – ještě nemá hotovou.

Proč to nefunguje podruhé stejně

V obou případech je logika stejná: telefon už jednu funkci umí jako aplikaci, kterou lze zavřít, seřadit vedle ostatních a používat jen občas. Zařízení postavené kolem jediné funkce ji naopak vnucuje pořád – a jakmile firma za ním zanikne nebo přestane platit servery, nezbyde nic. HTC First šlo aspoň přepnout zpátky na čistý Android; AI Pin bez cloudu Humane neuměl nic, protože telefon do něj vestavěný nebyl.

Zdroje: HTC First na Wikipedii a dobová zpráva Facebook Home flagship phone, HTC First, may be discontinued (Ars Technica, 13. května 2013) k historii HTC First; Humane is shutting down the AI Pin and selling its remnants to HP (The Verge, 18. února 2025) k zániku AI Pin.