Taoyuan, 26. července 2010. HTC rozeslalo tiskovou zprávu s nadpisem, který v katalogu telefonů nikdy nevypadá dobře: do svých přístrojů zavádí displeje Super LCD a začne dvěma modely, které se do té doby prodávaly s panelem AMOLED – Desirem a světovou verzí Nexusu One.

O důvodu ta zpráva mlčí. „HTC zažívá vysokou poptávku po řadě svých telefonů, konkrétně po těch s 3,7palcovým displejem. Nová technologie SLCD nám umožňuje rychle navýšit výrobní kapacity a poptávce vyhovět,“ stojí v ní pod jménem ředitele firmy Petera Choua (citace přeložena). Slovo nedostatek v celém textu nepadne. Kdo by četl jen ji, odešel by s dojmem, že si HTC pomáhá s vlastním úspěchem.

Co v tiskové zprávě nestálo

Wired vydal téhož dne text, ve kterém si nechal AMOLED popsat od dvou analytiků. Jennifer Colegrove z DisplaySearch mu řekla, že AMOLED je o 20 až 50 procent dražší než LCD a že ho dodávají jen tři firmy: Samsung, LG a CMEL. Samsung mezitím uvedl Super AMOLED, tenčí a čitelnější na slunci, jenže těch panelů bylo pro výrobce telefonů k mání ještě míň než obyčejných.

HTC tedy nesháněl kdejaký displej. Sháněl jeden ze tří možných zdrojů součástky, kterou v té době chtěl každý.

Jméno Super LCD tehdy patřilo dvěma věcem

Raymond Soneira z firmy DisplayMate, která displeje měří, řekl Wiredu, že Super LCD je hlavně obchodní název. „Je tu Super AMOLED, Super IPS a teď Super LCD,“ citoval ho ten článek. „Je to jako vejce v supermarketu: malé se už koupit nedá, všechna začínají u střední velikosti.“

Do té doby označovala zkratka S-LCD něco jiného. Byl to společný podnik Samsungu a Sony, založený v roce 2004 na výrobu LCD panelů, zprvu pro televizory. HTC ve své tiskové zprávě mluví o technologii Sony jménem VSPEC III a slibuje přibližně pětinásobně lepší hospodaření s energií než u starších LCD a širší pozorovací úhly. Změřené to nebylo, je to údaj výrobce.

Pod jedním jménem se prodávaly dva telefony

Model se nepřejmenoval. Kdo si Desire koupil před tou změnou, dostal AMOLED. Kdo si ho koupil po ní, dostal LCD, a jméno na krabici bylo stejné. HTC k tomu napsalo, že SLCD nabídne „srovnatelný vizuální zážitek“ jako dosavadní 3,7palcové displeje a k tomu lepší výdrž baterie.

Tahle věta stojí za druhé přečtení. AMOLED se totiž do té doby prodával jako ta úspornější technika, protože nepotřebuje podsvícení a svítí jednotlivými body. Wired v témže článku píše, že se od AMOLEDu nižší spotřeba čekala, a připomíná jeho tehdejší slabinu: na přímém slunci se z něj četlo hůř než z LCD. Výměna tak byla pro kupujícího výhodná i nevýhodná zároveň, podle toho, kde telefon držel.

Z nouzové náhrady se stal rys značky

U LCD pak HTC zůstalo roky. Vlajková loď HTC One z roku 2013 měla podle recenze Ars Technicy 4,7palcový panel Super LCD 3 s rozlišením 1920 na 1080 bodů, tedy třetí generaci téhož nouzového řešení. Totéž rozlišení dalo HTC o rok dřív do pětipalcového Butterfly. Táž recenze u něj zmiňuje nedostatek součástek znovu, s doplňkem, který v roce 2010 ještě neplatil: HTC už se ve výrobě nepovažovalo za zákazníka první kategorie.

Nedostatek panelů z roku 2010 tedy nebyl výkyv, po kterém by se všechno vrátilo do starých kolejí. Byl to první z několika případů, kdy o vlastnostech telefonu rozhodlo, koho vezme dodavatel dřív.

Volba, kterou dnes kupující nemá

Rozhodování mezi AMOLEDem a LCD, kvůli kterému se v roce 2010 přepisovaly katalogy, u drahých telefonů zmizelo. Technické údaje iPhonu 17 uvádějí panel OLED pod obchodním jménem Super Retina XDR. Obchodní jména displejů tedy zůstala, jen se pod nimi ustálila ta technika, které byl před šestnácti lety nedostatek.

Beze změny zůstal způsob, jakým se to tehdy stalo. Displej je díl koupený od někoho jiného a výrobce telefonu si ho vybírá z toho, co se dá objednat. Když se nabídka zúží, nezmění se jméno modelu ani cena. Změní se obsah krabice.

Zdroje

• HTC: tisková zpráva HTC Introduces SLCD Display Technology To Its Portfolio z 26. července 2010, otištěná v plném znění na TechCrunchi
• Wired: OLED Shortage Forces HTC to Switch Displays (26. července 2010)
• SlashGear: HTC Make Super LCD For Desire And Nexus One Official (26. července 2010)
• Ars Technica: HTC One review: It's now or never again (květen 2013)
• Apple: iPhone 17 – technické údaje

Pod displejem prvních telefonů s Androidem seděla malá kulička. Otáčením se po obrazovce posouval kurzor, stiskem se potvrzovalo. HTC pro ni mělo v tabulce parametrů vlastní řádek: u HTC Magicu i u HTC Hera stojí v položce Device Control totéž slovní spojení, „Trackball with Enter button“.

Zvláštní na tom je, že oba ty telefony měly dotykový displej. Podle týchž tabulek 3,2 palce a rozlišení 320 × 480 bodů, tedy na tehdejší poměry slušný. Kulička nebyla náhrada za dotek. Byla něco navíc.

Pravidla Androidu ji nikdy nežádala

K čemu byla, se dá vyčíst z pravidel, kterými Google určuje, co musí telefon splňovat, aby se dal považovat za kompatibilní s Androidem. Dokument se jmenuje Compatibility Definition Document a vydává se ke každé verzi systému.

Ve verzi pro Android 1.6 z roku 2009 má oddíl o netykovém ovládání jedinou podstatnou větu: zařízení smí trackball, směrový kříž nebo kolečko vynechat, jen musí soustavě správně ohlásit, co má. Kulička tedy nikdy povinná nebyla a HTC ji dávalo do telefonů z vlastního rozhodnutí.

O rok později se v pravidlech pro Android 2.3 objevila v témž oddíle podmínka navíc. Zařízení bez netykového ovládání musí nabídnout rozumný náhradní způsob, jak vybírat a upravovat text, a to takový, který se snese se soustavou softwarových klávesnic. Nic dalšího se tam nedoplňuje, ani listování stránkou, ani procházení odkazů.

Jsou to dvě sdělení v jedné větě. První pojmenovává, co po kuličce zbyde jako problém: umístit kurzor mezi dvě konkrétní písmena, když prst zakryje víc znaků najednou. Druhé říká, kde má náhrada bydlet – v klávesnici.

Pak řádek Device Control z tabulek zmizel

Jak dlouho kulička u HTC vydržela, se z webu výrobce vyčíst nedá. V roce 2010 HTC produktové stránky přestavělo a řádek Device Control z tabulek zmizel; v archivních specifikacích HTC Desire, HTC Legend ani Desire Z už o ovládacím prvku pod displejem nestojí nic. Poslední veřejný doklad od výrobce samotného jsou tedy tabulky Magicu a Hera z roku 2009. Co bylo dál s ukazatelem jako součástkou, popisuje samostatný článek o optickém trackballu.

Náhrada se nastěhovala do klávesnice

Že to Google nenechal jen na výrobcích, stojí v pravidlech pro Android 4.0: k témuž požadavku je tam připsáno, že vhodný způsob výběru textu pro zařízení bez netykového ovládání je součástí samotného otevřeného Androidu. Výrobce tedy nemusel vymýšlet nic vlastního.

Dnes ta náhrada vypadá u obou velkých systémů podobně a Apple pro ni má v příručce k iPhonu jméno z téže rodiny. Oddíl se jmenuje „Turn the onscreen keyboard into a trackpad“, tedy proměňte klávesnici na trackpad, a postup je popsaný na tři kroky. Podržíte mezerník, dokud klávesnice nezesvětlá do šeda. Tažením prstu po klávesnici pak posouváte kurzor. Když přiložíte druhý prst, začne se text vybírat.

Kulička se nevrátila jako kulička, ale jako plocha pod palcem. Rozdíl je v tom, že se objeví jen tehdy, když je potřeba, a zbytek času je z ní zase mezerník.

Z telefonu tedy nezmizela úloha, jen součástka. Trefit se kurzorem mezi dvě písmena je pořád tentýž problém jako v roce 2009 a řeší se pořád zvláštním režimem, jen ho místo pohyblivé kuličky spouští podržení klávesy.

Zdroje

• HTC: specifikace HTC Magic a HTC Hero v archivu webu htc.com
• Google: Android 1.6 CDD, Android 2.3 CDD a Android 4.0 CDD
• Apple: Type with the onscreen keyboard on iPhone

O tom, jak telefon vyfotí západ slunce, dnes nerozhoduje objektiv ani snímač, ale výpočet. Ze surových dat skládá výslednou fotku křemík, a čím je ho na to víc, tím lépe snímek dopadne. HTC na to vsadilo brzy a udělalo z toho hlavní argument celé nové řady.

Co HTC ohlásilo v Barceloně

Na veletrhu Mobile World Congress 26. února 2012 ukázalo HTC tři telefony najednou: One X, One S a One V. Všechny běžely na Androidu 4.0 s nadstavbou Sense 4 a všechny sdílely balík funkcí fotoaparátu, kterému firma říkala ImageSense. V tiskové zprávě k té trojici stojí věta, která tehdy z úst výrobce telefonů zaznívala málokdy: HTC vylepšilo objektiv, snímač i software, a k tomu do telefonu zabudovalo nový vlastní čip HTC ImageChip.

Co od něj firma slibovala, popisuje tatáž zpráva: nejrychlejší pořizování snímků, jaké kdy měla, nejlepší kvalitu obrazu za nepříznivých podmínek a tlačítka na fotku a na video vedle sebe, takže se mezi nimi nemuselo přepínat. One X k tomu měl displej o úhlopříčce 4,7 palce s rozlišením 720p, čtyřjádrovou Nvidii Tegra 3 a osmimegapixelový fotoaparát; v zemích s LTE se prodával s dvoujádrovým Snapdragonem S4.

Proč měl telefon na jednu fotku dva procesory

Signálový procesor obrazu, zkratkou ISP, je jednotka, která z hodnot nasbíraných snímačem udělá obrázek: srovná barvy, potlačí šum, doostří. Bývá součástí hlavního čipu a dodává ji ten, kdo hlavní čip vyrábí. Podle pozdějšího ohlédnutí serveru GSMArena dalo HTC svůj ImageChip mimo něj, tedy jako hardware navíc, který si výrobce telefonu pořídil sám.

Nebylo v tom samo. Na témž veletrhu ukázala Nokia model 808 PureView, který měl podle GSMArena také samostatný čip na zpracování obrazu, a oba přístroje si z Barcelony odvezly ocenění. Rozdíl je v tom, co si z toho kdo pamatuje: dnes se jako fotomobil roku 2012 připomíná Nokia.

Jak to dopadlo

GSMArena shrnuje výsledek bez příkras: fotoaparát One X nepatřil mezi nejlepší osmimegapixelové fotoaparáty své doby. Vlastní čip tedy převahu, kterou HTC ohlašovalo, nepřinesl.

Poznat je to i na tom, jak firma mluvila o rok později. V tiskové zprávě k novému HTC One z 19. února 2013 jméno ImageChip nepadne ani jednou. HTC v ní staví na snímači, ne na výpočtu: mluví o bodech UltraPixel, které mají nasbírat o 300 % víc světla než tehdy obvyklé snímače, a o světelnosti objektivu f/2,0.

Vlastní čip na fotky se vrátil o pět let později

Google oznámil 17. října 2017 Pixel Visual Core a označil ho za svůj první vlastní koprocesor pro spotřební výrobky. Byl v každém Pixelu 2, jenže zprvu vypnutý; zapnula ho až pozdější aktualizace, aby přes něj mohly fotit i cizí aplikace.

Čísla, která Google k čipu uvedl, ukazují, kam se za pět let od HTC posunulo zadání. Jádrem byla jednotka IPU s osmi jádry po 512 aritmeticko-logických jednotkách a výkonem přes tři biliony operací za sekundu. Skládání snímků HDR+ na ní podle Googlu běželo pětkrát rychleji a spotřebovalo méně než desetinu energie než na hlavním procesoru telefonu. HTC v roce 2012 řešilo rychlost závěrky, Google o pět let později to, aby telefon zvládl spojit hromadu snímků do jednoho, aniž vybije baterii.

Dnes je ta jednotka zpátky uvnitř hlavního čipu

Samostatný křemík vydržel u Pixelů jen pár generací. Od čipu Tensor z října 2021 si Google navrhuje rovnou celý procesor telefonu a obraz je jen jedna z oblastí, které v něm mají vlastní hardware. U Tensoru G5 z 20. srpna 2025 firma vypíchla úplně nový ISP přímo v čipu, s desetibitovým videem a odstraněním rozmazání pohybem.

Oddělený čip na fotky tedy zmizel podruhé, ale pokaždé z jiného důvodu: HTC ho opustilo, protože se neprosadil, Google proto, že si mezitím pořídil celý procesor. Myšlenka sama vyhrála – jen se schovala dovnitř.

Zbylo po tom pravidlo, které v roce 2012 ještě nebylo samozřejmé: kdo chce mít fotoaparát v telefonu jiný než konkurence, potřebuje k tomu vlastní křemík, ne jen jiný snímač. HTC si z prvního pokusu odneslo hlavně poznání, že samotný čip navíc lepší fotku neudělá.

Zdroje: tisková zpráva HTC k řadě One z 26. února 2012, tisková zpráva HTC k novému HTC One z 19. února 2013, ohlédnutí GSMArena za HTC One X, oznámení Pixel Visual Core a popis čipu Tensor G5.

Když dnes někdo na telefonu odemkne displej a bez ptaní dostane seznam článků, které ho možná zajímají, je za tím skoro vždy Google. Nápad ale není jeho. Před třinácti lety ho na svůj vlajkový telefon nasadilo HTC a zaplatilo za něj něčím, co Google platit nemusí.

Domovská obrazovka jako jeden proud

HTC představilo telefon One 19. února 2013 současně v Londýně a New Yorku. Vedle hliníkového těla a fotoaparátu s velkými body ohlásilo tři novinky nadstavby Sense a jednou z nich byl BlinkFeed. Tisková zpráva ho popsala jako proměnu domovské obrazovky v jediný živý proud osobně důležitých informací, tedy příspěvků ze sociálních sítí, zpráv a fotek pohromadě, aby uživatel nemusel chodit do jednotlivých aplikací.

Nešlo o widget, který si majitel telefonu přidá, ani o obrazovku vlevo od plochy. BlinkFeed byl rovnou tou první obrazovkou, kterou telefon po odemčení ukázal. Aby na ní bylo co číst, podepsalo HTC vydavatele: zpráva mluví o víc než 1 400 mediálních zdrojích a víc než 10 000 článcích denně, mezi partnery jmenuje ESPN, MTV, Vice Media, Reuters nebo tehdejší mediální skupinu AOL. Zabrat první obrazovku byl tehdy pokus víc firem: o necelé dva měsíce později přišel Facebook s nadstavbou Home a telefonem HTC First.

Recenzenti si ho odsunuli

V dobových testech BlinkFeed nepropadl ani neuspěl, spíš uhnul stranou. Recenzent serveru The Verge napsal 8. dubna 2013, že první, co s telefonem udělal, bylo nastavit si jako výchozí běžnou plochu s ikonami, aby mu BlinkFeed nepřekážel. Zdůvodnil to prostě: číst si, co je nového, dává smysl, když má člověk čas nazbyt, jenže ve zbylých případech odemyká telefon kvůli konkrétní věci a proud článků je pak jen další překážka. Samotnou nadstavbu Sense 5 přitom pochválil jako nejlepší verzi, jakou HTC do té doby vydalo.

To je jádro rozdílu proti dnešku. Proud zpráv na cestě k aplikaci obtěžuje. Proud zpráv, který si člověk otevře, když sám chce, neobtěžuje nikoho.

Feed bylo potřeba naplnit smlouvami

O rok později, 25. března 2014, uvedlo HTC model One (M8) se Sense 6 a BlinkFeed v druhé tiskové zprávě dostal plynulé rolování, přizpůsobivé dlaždice, slučování článků a tweetů k témuž tématu a hlavně sadu nástrojů pro vývojáře, přes kterou si mohli partneři vkládat vlastní obsah sami. Firma u toho mluví o víc než tisícovce obsahových partnerů roztříděných na jedné stránce.

Obě čísla, 1 400 zdrojů z roku 2013 a tisícovka partnerů z roku 2014, pocházejí z tiskových zpráv téže firmy a každé počítá něco trochu jiného, takže se proti sobě postavit nedají. Společné mají to podstatné: každou položku v tom seznamu musel někdo domluvit. Výrobce telefonů se kvůli jedné obrazovce musel chovat jako mediální dům.

Dnes to obstará vyhledávač

Google spustil vlastní proud článků v roce 2017 a 24. září 2018 mu dal jméno Discover. V oznámení tehdy uvedl, že proud používá víc než 800 milionů lidí měsíčně, a přidal k němu záhlaví vysvětlující, proč se článek ukázal, tlačítko pro odběr tématu a starší texty, které jsou nové jen pro čtenáře. Odhad, jak hluboko je čtenář v tématu, si bere ze své znalostní databáze.

Žádný seznam podepsaných vydavatelů u toho Google neohlásil. Opřel se o index celého webu, který už měl, a články si z něj vybírá sám. Discover se dnes otevírá v aplikaci Google a na mobilní úvodní stránce google.com, kde ho jde v nastavení vypnout přepínačem Show Discover on home page, tedy „zobrazovat Discover na domovské stránce“.

Nápad z roku 2013 tedy nezanikl, jen se přestěhoval z telefonu do vyhledávače. HTC ho muselo domlouvat po kusech s vydavateli a nést ho na první obrazovce, kde překážel. Google měl obsah k dispozici předem a nechal čtenáře, ať si pro něj přijde sám.

Zdroje

• HTC: Introducing the new HTC One, a new perspective on smartphones (19. února 2013)
• HTC: The best just got better, introducing the HTC One (M8) (25. března 2014)
• The Verge: HTC One for AT&T review (8. dubna 2013)
• Google: Discover new information and inspiration with Search, no query required (24. září 2018)
• Google Search Help: Turn off Discover

Přední kamera v dnešním telefonu nemá jednu úlohu, má jich deset. Apple u iPhonu 17 uvádí 18megapixelovou kameru Center Stage se clonou ƒ/1,9 a automatickým zaostřováním, portrétní režim, centrování záběru při videohovoru a k tomu Face ID, které podle téže stránky technických údajů běží na TrueDepth technologii uvnitř právě téhle kamery.

Na HTC Universalu z roku 2005 byla přední kamera na jedinou věc a výrobce to napsal přímo na tělo telefonu. Vedle objektivu tam stojí nápis VIDEO CAM.

Kamera, která uměla jen jednu věc

HTC Universal byl stroj, který se prodával pod značkami operátorů: O2 jako Xda Exec, Orange jako SPV M5000, T-Mobile jako MDA, Vodafone jako VPA IV. V zápisu z uvedení O2 z 13. září 2005 stojí, že telefon má 1,3megapixelový fotoaparát s bleskem a k tomu druhou kameru CIF pro videohovory.

CIF není značka ani výbava, je to obrazový formát z videokonferenčních norem: 352 × 288 bodů pro jasovou složku, jak ho pro kodek H.263 popisuje RFC 2190. Po vynásobení je to 101 376 obrazových bodů, tedy asi stoosmdesátkrát méně než osmnáct megapixelů z iPhonu 17. Rozlišení obou kamer je ze zdrojů, součin i podíl jsou náš výpočet.

Prameny se v drobnostech rozcházejí. Databáze GSMArena vede dnes přední kameru Universalu jako VGA, tedy 640 × 480; dobový zápis z uvedení O2 mluví o CIF. A když The Register 21. září 2005 popisoval tentýž stroj v úpravě Orange, uvedl úhlopříčku 3,8 palce a 32 MB paměti RAM, kdežto O2 u své verze 3,6 palce a 64 MB. Úhlopříčku 3,6 palce a 64 MB RAM potvrzuje i GSMArena, takže čísla z Registeru zůstávají osamocená.

Zbytek parametrů byl na svou dobu vyšperkovaný a na dnešek nepřenosný: 285 gramů, 25 milimetrů tloušťky, displej 640 × 480 na 3,6 palce, 62klávesová QWERTY klávesnice pod otočným panelem. O2 telefon nabízelo od 399,99 libry k tarifu.

Videohovor nebyl aplikace, ale vlastní norma

Dnešní videohovor je aplikace, která posílá data po internetu. Videohovor, kvůli kterému ta druhá kamera na telefonu byla, fungoval jinak: vytáčel se jako obyčejné volání a šel po okruhu, tedy po spojení vyhrazeném na celou dobu hovoru.

Popisuje ho norma 3G-324M. Ve specifikaci 3GPP TS 26.110 stojí, že terminály 3G-324M přenášejí obraz, zvuk nebo data v reálném čase v libovolné kombinaci „over 3GPP circuit-switched, radio networks“, tedy po okruhově spojovaných rádiových sítích 3GPP (překlad náš). Podrobnosti dodává 3GPP TS 26.111, který nese podtitul „Modifications to H.324“ – je to tedy úprava starší videokonferenční normy ITU-T pro mobilní sítě, ne nový vynález.

Ta specifikace říká i to, co telefon musel umět. Povinný byl zvukový kodek AMR a obrazový kodek H.263; MPEG-4 Visual a H.264 zůstaly volitelné. Minimum, které terminál musel zvládnout na rozhraní k síti, jsou 32 kbit/s. Zvuk a režie multiplexu si z toho ještě ukrojí, takže na obraz zbývá jen část. Kamera v rozlišení CIF do takové linky sedí; že by ji výrobce volil právě kvůli šířce pásma, ale žádný z dohledaných zdrojů neříká.

Síť, na které to jelo, v Česku zhasla

Okruhový videohovor byl svázaný s třetí generací sítí. Ve zprávě Českého telekomunikačního úřadu o vývoji trhu elektronických komunikací za rok 2022 stojí, že k 30. 11. 2021 došlo v ČR k definitivnímu vypnutí sítí 3. generace UMTS, když její provoz ukončil jako poslední tuzemský operátor T-Mobile Czech Republic a.s. S okruhy zmizela i služba, která na nich stála. Není to v dějinách telefonů ojedinělé: stejně dopadla i síť WiMAX, kterou Sprint stavěl pro HTC Evo 4G.

Pásma po ní se nezahodila. ČTÚ je postupně převádí na novější technologie a otevírá i pásma, která dřív pro telefony nebyla – třeba pásmo 26 GHz pro 5G, které zase neumí většina telefonů v české nabídce.

Kamera zůstala a našla si jinou práci

Zvláštní na tom je, že zmizela služba, a ne součástka. Přední kamera se z telefonů nikdy nevytratila; naopak zbytněla natolik, že kvůli ní výrobci dodnes nechávají v displeji díru. Průstřel pro čočku zůstal i konceptu Tecna s nulovým rámečkem, který jinak rámečky odbourává.

Práci dostala kamera jinou a víc: selfie, odemykání obličejem, videohovory v aplikacích po internetu, snímání pro obrazové efekty. Rozdíl proti roku 2005 není v tom, že by přední kamera zestárla – je v tom, že na Universalu měla přesně jeden účel a dal se napsat na tělo telefonu čtyřmi písmeny. Dneska by se na štítek nevešel.

Zdroje

• Digital-Lifestyles: O2 Xda Exec Mobile PDA With 3G Launched, 13. září 2005
• The Register: Orange launches SPV M5000 3G smart phone, 21. září 2005
• GSMArena: O2 XDA Exec, full phone specifications
• 3GPP TS 26.110: Codec for circuit switched multimedia telephony service; general description
• 3GPP TS 26.111: Modifications to H.324
• RFC 2190: RTP Payload Format for H.263 Video Streams
• ČTÚ: Zpráva o vývoji trhu elektronických komunikací se zaměřením na rok 2022 (PDF)
• Apple: iPhone 17 – technické specifikace

Google ukázal 12. srpna 2026 na akci Made by Google svůj vůbec první přívěsek na hledání věcí. Pixel Tag je destička z nerezové oceli s tlačítkem, reproduktorem a vyměnitelnou baterií. Stojí 29 dolarů, balení po čtyřech kusech 99 a do prodeje se dostane 11. listopadu.

Co nový přívěsek umí

Přívěsek se páruje přes Fast Pair, tedy přiložením k telefonu, a přihlásí se do aplikace Find Hub. Odtud ho jde nechat pípnout, sdílet až s deseti lidmi a nechat si hlásit, že člověk odchází a věc zůstává na místě. Tlačítko funguje i obráceně: stisknutím rozezvoní spárovaný telefon. Google uvádí odolnost IP67 a výdrž baterie až rok.

Zajímavější než tyhle údaje je drobné písmo pod nimi. Poznámka pod čarou k výdrži říká, že se měřilo s předsériovými kusy spárovanými s telefonem Pixel 10 Pro XL. Přesné navádění, kdy telefon ukazuje směr a vzdálenost, si podle další poznámky žádá ultraširokopásmové rádio, které levnější telefony nemají. A poznámka, která visí hned u základních funkcí, mluví o Androidu 9 a novějším a k tomu o Bluetooth 6.0, což je kombinace, kterou žádný telefon z doby Androidu 9 nesplní: měření vzdálenosti přes Channel Sounding přidal Bluetooth SIG až do verze Core 6.0 a sám u něj jmenuje sítě na hledání věcí jako jedno z využití. Vlastní text článku přitom u sdílení mluví jen o Androidu 9 a novějším.

HTC Fetch, rok 2013

Přívěsek na klíče, který si rozumí s telefonem, není nový nápad. HTC ukázalo Fetch na londýnské akci 30. srpna 2013, tedy třináct let před Googlem; podobně dopadlo i mačkání boků telefonu, které HTC uvedlo první. Byla to čtvercová destička 29,35 krát 29,35 milimetru a 9,3 milimetru silná, s knoflíkovou baterií CR2032 na šest měsíců provozu a Bluetooth 4.0.

Uměla čtyři věci. Stisknutím tlačítka rozezvonila spárovaný telefon. Pípla, když se od telefonu vzdálila. Sloužila jako dálková spoušť fotoaparátu. A do mapy zapisovala poslední místo, kde byly telefon a přívěsek pohromadě, takže když člověk ztratil obojí najednou, měl aspoň odkud začít. Dosah výrobce uváděl do patnácti metrů a sám k němu psal, že se mění podle prostředí; server The Verge tehdy dodal, že uvnitř budov to bude výrazně méně. Cenu HTC v Londýně neřeklo, britský prodejce Clove ale v té chvíli bral předobjednávky za 24,99 libry bez daně.

Stránka toho přívěsku je na webu HTC dodnes, i s tabulkou rozměrů a tlačítkem Přidat do košíku.

Rozdíl není v krabičce

Když se obě destičky položí vedle sebe, seznam součástek se skoro nezmění: tlačítko, piezoreproduktor, knoflíková baterie, Bluetooth. Změnilo se, co je za nimi. Fetch dosáhl přesně tam, kam dosáhlo rádio jeho vlastního telefonu, a za tou hranicí zbyla jen vzpomínka na poslední společné místo. Pixel Tag si půjčuje uši cizích telefonů: Google mluví o síti přes miliardu zařízení s Androidem, která polohu předávají zašifrovanou od konce ke konci, takže ji cestou nepřečte ani prostředník.

Otočil se tím i smysl celé věci. HTC prodávalo Fetch jako pojistku proti ztrátě telefonu, což byl v roce 2013 ten dražší z obou předmětů. Pixel Tag se prodává obráceně, jako pojistka proti ztrátě kufru a klíčů, a hledání telefonu z něj zbylo jako vedlejší funkce toho samého tlačítka.

Cizí přívěsek v kapse

Se sítí přišla starost, kterou v roce 2013 nikdo řešit nemusel. Přívěsek, který dokáže hlásit polohu odkudkoli, jde přihodit do cizí kabelky. Telefon proto dnes upozorní, že se s ním pohybuje neznámý přívěsek, a poradí, jak ho rozeznít a co dělat dál.

Pravidla, podle kterých to funguje napříč výrobci, sepsali společně lidé z Applu a Googlu jako návrh Detecting Unwanted Location Trackers pro IETF. Naposledy byl doplněn 20. prosince 2023, další verze nepřišla a 22. června 2024 vypršel; RFC z něj nikdy nebylo. Obě platformy podle něj přesto postupují, jen bez razítka standardizační organizace.

Co si z toho vzít

Třináct let mezi oběma přívěsky se nepodepsalo na tom, co člověk drží v ruce, ale na tom, kolik cizích telefonů mu pomáhá hledat. Tuhle část si nešlo koupit ani vyrobit, dala se jen postupně nasbírat, a přesně to je důvod, proč Fetch zůstal doplňkem jednoho výrobce telefonů, kdežto Pixel Tag míří na cokoli, co se dá ztratit.

Zdroje

• Keep tabs on your valuables with Google Pixel Tag, blog Googlu, 12. srpna 2026
• HTC Fetch Specs and Reviews, htc.com
• HTC's Mini+ and Fetch are this year's strangest smartphone accessories, The Verge, 30. srpna 2013
• draft-detecting-unwanted-location-trackers-01, IETF Datatracker
• Bluetooth Core 6.0 feature overview, Bluetooth SIG, revize 15. ledna 2025

Telefon, který se dá obsloužit jednou rukou, byl v roce 2008 věc rozměrů, ne nastavení. HTC ukázalo Touch Diamond 6. května 2008 v Londýně a v jeho vlastním přehledu parametrů stojí 102 × 51 × 11,35 mm a 110 g s baterií. Šířka 51 mm nebyla náhoda: firma telefon stavěla na ovládání palcem.

Palec jako zadání

Záměr popsal v den uvedení deníku The Guardian tehdejší šéf inovací HTC Horace Luke slovem thumbability, tedy zhruba ovladatelnost palcem. iPhone se podle článku pořádně neovládá jinak než oběma rukama, kdežto menší Diamond měl stačit jedné. Luke k tomu řekl, že chtěl telefon, se kterým člověk jde po ulici a zároveň se dostane na internet. Týž článek uvádí, že telefon dostali do nabídky Orange, 3, O2 i Vodafone, a že v balení byl kromě dotykového ovládání ještě stylus na poznámky a rozpoznávání znaků.

Zbytek parametrů byl na svou dobu obvyklý: displej 2,8 palce s rozlišením VGA, tedy 640 × 480 bodů, Windows Mobile 6.1 Professional, Qualcomm MSM7201A na 528 MHz, 256 MB paměti ROM, 192 MB RAM, 4 GB vnitřního úložiště a baterie 900 mAh. Prstové ovládání zajišťovala nadstavba TouchFLO 3D a pod displejem k ní přibyl dotykový kroužek, kterým se posouvalo v seznamech.

Diamond navazoval na model HTC Touch z předchozího roku, kterého se podle téhož článku prodalo přes tři miliony kusů u víc než stovky operátorů ve víc než padesáti zemích. Změna proti němu nebyla jen v přístroji: dosud se telefony HTC prodávaly pod značkami operátorů jako O2 XDA nebo SPV, kdežto Diamond měla většina operátorů v nabídce pod jménem Diamond. Marketingový ředitel John Wang k tomu řekl, že o to firma nežádala, chtěli to sami operátoři.

O dva centimetry víc

Dnešní telefon téhož postavení je jinde. iPhone 17 má podle Applu 149,6 × 71,5 × 7,95 mm a 177 g, Galaxy S26 podle Samsungu 149,6 × 71,7 × 7,2 mm a 167 g. Proti Diamondu je to 20,5 mm šířky navíc a o 57 g vyšší hmotnost; v poměru vychází dnešní šířka na 1,4násobku té z roku 2008, což je náš přepočet z čísel obou výrobců, ne údaj z jejich stránek.

Šířka jde s úhlopříčkou: 2,8 palce tehdy proti 6,3 palce u iPhonu 17. Zato byl Diamond o 3,4 mm tlustší, takže telefon za těch osmnáct let vyrostl do plochy a ztenčil se.

Z rozměru se stalo nastavení přístupnosti

Co Diamond řešil tvarem, řeší dnešní telefony tím, že obsah displeje posunou dolů. Apple to v uživatelské příručce k iPhonu jmenuje Reachability, zapíná se v Nastavení pod Zpřístupněním v oddílu Dotyk a na telefonech s Face ID se vyvolá tažením po spodní hraně obrazovky. Horní polovina obrazovky se přitom sjede k palci.

Android má totéž jako režim jedné ruky. Google ho popisuje v nápovědě k přístupnosti a upozorňuje, že část postupu platí až od Androidu 12; funguje stejně, tedy stažením horní poloviny obrazovky dolů, a dá se přidat mezi rychlá nastavení.

Obě funkce jsou vedené jako pomůcka přístupnosti, ne jako běžné ovládání. Jednou rukou se telefon obsluhuje dál, jen to už není vlastnost přístroje, ale volba v systému, kterou si uživatel musí najít.

Co za to Diamond platil

Malý telefon nebyl zadarmo. Baterie 900 mAh dávala podle údajů HTC do 270 minut hovoru přes WCDMA a systém pod prstovou nadstavbou byl pořád Windows Mobile stavěné na stylus. HTC samo šlo hned příští rok opačným směrem: HD2 dostal 4,3palcový displej a s ním rozměry, které se do jedné ruky vejdou hůř.

Zdroje: archivovaná stránka parametrů HTC Touch Diamond, The Guardian z 6. května 2008, technické údaje iPhonu 17, parametry Galaxy S26, příručka k iPhonu o funkci Reachability a nápověda Androidu k režimu jedné ruky.

Zavaděč je krátký program, který se v telefonu spustí jako první a určí, co se má nahrát dál. Když je zamčený, přijme jen software podepsaný výrobcem. To je ochrana proti podvrženému systému, ale zároveň to znamená, že majitel do svého telefonu nedostane vlastní jádro ani cizí ROM.

Do jara 2011 to u HTC platilo bez výjimky. Pak přišel jeden odstavec na Facebooku.

Slib na Facebooku, nástroj o tři měsíce později

Generální ředitel HTC Peter Chou napsal na facebookovou stránku firmy, že si zákazníci otevřený zavaděč přejí a firma je vyslyšela. The Register o tom psal 27. května 2011 a citoval: „Dnes potvrzuji, že už nebudeme zamykat zavaděče na svých přístrojích.“ (přeloženo)

Začátkem června k tomu HTC přidalo vývojářský web HTCdev a sadu OpenSense SDK s rozhraními vlastní nadstavby Sense, jak popsal server HTC Source. Samotné odemykání ale ještě neexistovalo.

Přišlo 15. srpna 2011 a jinak, než slib zněl. Místo aby HTC zavaděče přestalo zamykat, nabídlo postup, jak si je odemknout – nejdřív jen pro evropský Sensation, s příslibem Sensationu 4G u T-Mobilu a EVO 3D u Sprintu, napsal tehdy The Verge. Koncem prosince téhož roku už platil pro všechny přístroje uvedené po září 2011 a firma slibovala doplnit i starší modely. Tentýž článek si všímá i toho, že z původního „přestaneme zamykat“ se stal kompromis v podobě nástroje.

Token, e-mail, klíč

Postup byl na svou dobu nezvyklý tím, že vedl přes výrobce. Majitel si přes Android SDK vytáhl z telefonu jednoznačný token, vložil ho do formuláře na HTCdev a firma mu e-mailem poslala odemykací klíč pro ten jediný přístroj. The Verge k tomu už v roce 2011 poznamenal, že HTC tím nejspíš uvidí, kdo odemyká.

Co se za odemčení platilo, stojí na webu dodnes. HTC upozorňuje, že nároky vzniklé odemčením nemusí být kryté zárukou, že se přístroj může chovat jinak včetně hodnot SAR a že obsah chráněný DRM přestane být přístupný. V odpovědích na časté dotazy pak firma vysvětluje, že odemčení uvolní jen tři oddíly – zaváděcí (boot), záchranný (recovery) a systémový; ochrana zvaná S-ON zůstává zapnutá kvůli rádiové části a zámku SIM. U modelu One max navíc po odemčení nefunguje čtečka otisků prstů.

Odemčený zavaděč tedy nebyl plný přístup ke všemu. Byl to přesně vymezený kus telefonu, který HTC pustilo z ruky.

Seznam, který končí u HTC U11

Web htcdev.com běží pořád a v patičce má rok 2026. Pořád jde projít celý postup: přehled kroků, návod na sestavení jádra i příručka k přehrání ROM. Změnila se jedna věta nahoře – modely uvedené po červnu 2018 podporované nejsou a část ostatních může být zablokovaná kvůli požadavkům operátorů.

Seznam podporovaných přístrojů proto vypadá jako průřez historií značky. Začíná u HTC Dream, tedy prvního telefonu s Androidem vůbec, pokračuje přes Hero, Legend, Desire, Sensation, Rezound a ChaCha, obsahuje celou řadu One od M7 po M9 a končí u HTC U11 z roku 2017. U všech je na témž webu pořád popsaný týž postup jako před patnácti lety: token, e-mail, klíč.

Kudy se vydali ostatní

Odemykání zavaděče je dnes u jiných značek spíš na ústupu. Xiaomi nejdřív zavedlo čekací lhůty a bodování v komunitě a od ledna 2025 je majitel může využít na jediný přístroj za rok; předtím to byly tři. Pixely od Googlu se podle téhož textu tehdy odemykaly dál přepnutím dvou voleb, s výjimkou kusů prodávaných operátory.

Zamčený zavaděč přitom neznamená, že se do systému nedá zasáhnout. Ukázal to nástroj, který roztáčí root na telefonech Galaxy bez odemykání – jenže tam se využívá chyba, kdežto na HTCdev je to postup, který výrobce sám popsal a udržuje.

Zdroje: HTCdev – Unlock Bootloader a jeho časté dotazy, The Register (27. 5. 2011), The Verge (15. 8. 2011), The Verge (28. 12. 2011), HTC Source (5. 6. 2011) a Android Police (1. 1. 2025).

Telefon, za který nešlo zaplatit penězi. Když HTC 23. října 2018 spustilo předprodej modelu Exodus 1, šlo ho podle tiskové zprávy vydané v Berlíně pořídit jedině za bitcoin nebo ether a firma to sama označila za první případ v oboru, kdy výrobce nebere nic jiného. Stanice CNBC v zprávě z téhož dne uvedla cenu 0,15 bitcoinu nebo 4,78 etheru, tedy zhruba 960 dolarů. Rozesílat se měl v prosinci a nabízel se ve 34 zemích včetně Rakouska a Norska.

Zamčený kout, do kterého Android neviděl

Zajímavé na něm nebylo železo. Snapdragon 845, 6 GB paměti, 128 GB úložiště, šestipalcový displej a odolnost podle IP68 měla tehdy každá druhá vlajková loď. Novinka se skrývala v tom, čemu tisková zpráva říká secure enclave: uzavřená část přístroje, ke které operační systém Android nemá přístup a ve které leží klíče ke kryptoměnám i k dalším digitálním věcem majitele.

K tomu HTC přidalo peněženku Zion a způsob obnovy klíčů, který se jinde nevidí. Majitel si vybral několik lidí, kterým věří; každý z nich si nainstaloval aplikaci na správu klíčů a dostal kousek rozděleného tajemství. Když se telefon ztratil, poskládal se z těch kousků zpátky. HTC v tiskové zprávě zdůraznilo, že samo klíče nikde neuchovává a majitel je má po celou dobu jen u sebe.

Tehdejší ředitel pro decentralizaci Phil Chen to ve zprávě zdůvodnil tím, že mají-li se digitální aktiva a decentralizované aplikace uchytit, bude jejich hlavním místem rozšíření právě telefon.

Oddělený kout v telefonu ale nebyl objev

Sama myšlenka zvláštního prostoru, do kterého operační systém nevidí, byla v té době stará pět let. Apple ji v příručce Apple Platform Security popisuje jako Secure Enclave a uvádí ji u všech iPhonů počínaje modelem 5s, tedy od roku 2013; jde o podsystém oddělený od hlavního procesoru, který má chránit citlivá data i tehdy, když je jádro systému prolomené.

Exodus 1 tedy nepřinesl oddělený prostor, ale odpověď na otázku, komu v něm uložené klíče patří a jak se k nim majitel dostane zpátky. To je rozdíl, který se v dobových zprávách často smazal do zkratky „telefon s blockchainem“.

Po čtyřech měsících už bral i dolary

Placení výhradně kryptoměnou dlouho nevydrželo. Na veletrhu MWC v Barceloně 26. února 2019 oznámila Opera společně s HTC, že Exodus 1 se prodává i za běžné peníze, ve Spojených státech za 699 dolarů. K bitcoinu a etheru přibyl litecoin a přes Binance i BNB.

Ve stejné zprávě HTC otevřelo rozhraní Zion pro cizí vývojáře a Opera ho jako první použila ve svém prohlížeči: klíče zůstaly v zamčené části telefonu a prohlížeč se s nimi přihlašoval ke službám a podepisoval platby. Stejný princip dnes stojí za přístupovými klíči, jen bez kryptoměn.

Levnější pokračování uneslo celý bitcoinový uzel

Druhý pokus přišel 21. října 2019. Model Exodus 1S stál podle serveru The Verge 219 eur, běžel na Snapdragonu 435 se 4 GB paměti a měl 5,7palcový displej s rozlišením HD. Zato v něm mohl běžet plný bitcoinový uzel, což HTC označilo za první případ u telefonu: přístroj si sám ověřoval transakce místo toho, aby věřil cizímu serveru.

Podmínky byly ovšem takové, že z toho zvyk nikdy být nemohl. Telefon měl u toho viset na nabíječce a na Wi-Fi a k uložení celé bitcoinové účetní knihy potřeboval paměťovou kartu s kapacitou aspoň 400 GB. Těžit neuměl a ve Spojených státech se neprodával.

Co z toho zbylo

Adresa htcexodus.com, na které se telefon prodával, dnes vede na hlavní stránku HTC. Myšlenku převzal někdo jiný: Solana Mobile oznámila 21. května 2025, že její telefon Seeker s hardwarovým trezorem na klíče začne 4. srpna 2025 mířit k zákazníkům, cena pro první kupce byla 500 dolarů a firma tehdy uváděla přes 150 tisíc prodaných kusů.

Nejzajímavější věta té zprávy se ale telefonu Seeker netýká. Solana v ní popisuje architekturu TEEPIN a staví ji na bezpečném hardwaru, který v moderních telefonech podle jejích slov už dávno je. Za HTC v roce 2018 se kvůli témuž musel koupit celý přístroj; dnes je zamčená část samozřejmostí a jde jen o to, kdo do ní smí ukládat.

Zůstala po něm otázka, kterou od té doby otevírá každý telefon s peněženkou, přístupovým klíčem nebo občanským průkazem: kdo drží klíče, když je drží telefon.

Dnešní telefon se ovládá prstem po skle a mimo displej na něm nezbylo skoro nic. První stroje s Androidem to měly jinak: pod obrazovkou seděl ukazatel, kterým se po rozhraní jezdilo jako kurzorem. Z telefonů zmizel během několika let, jenže software, který ho obsluhoval, je v Androidu pořád – a nesou se na něm věci, které s kuličkou nemají nic společného.

Kulička jako druhý způsob ovládání

Když T-Mobile v září 2008 představil model G1, vyrobený u HTC jako první telefon s Androidem vůbec, mluvil o trackballu jako o „dalším způsobu, jak přístroj ovládat“ – podle tiskové zprávy měl sloužit k přesnější navigaci jednou rukou. Vedle vysouvací klávesnice a dotykového displeje to byl třetí vstup na jednom přístroji. V USA se telefon prodával od 22. října 2008 za 179 dolarů s dvouletou smlouvou, v Británii od listopadu a v prvním čtvrtletí 2009 měl podle oznámení dorazit i do Česka.

Mechanickou kuličku vystřídalo optické čidlo, tedy plochá destička, která snímá pohyb prstu podobně jako spodek myši. Nesly ho modely Legend a Desire, které HTC představilo 16. února 2010 na barcelonském veletrhu MWC. Dobový tisk psal o optickém joysticku, výrobce si ale ponechal starý název. V uživatelské příručce se prvek jmenuje dál optical trackball a popis zní: „Přejeďte po něm prstem nebo ho stiskněte, chcete-li zvýraznit či vybrat položky na obrazovce.“

Čidlo, které i fotilo

Příručka Legendu prozrazuje, jak vážně HTC ukazatel myslelo. Optický trackball podle ní funguje jako spoušť fotoaparátu: stisk pořídí snímek, u videa první stisk nahrávání spustí a druhý zastaví. Firma ho doporučovala i na drobné odkazy ve webovém prohlížeči, kde se prstem trefuje špatně – vybraný odkaz se orámuje barevným obdélníkem a další stisk ho otevře. Stejně se listovalo zprávami v konverzaci a posouvala mapa.

Byla to tedy náhrada za dotyk všude tam, kde je prst příliš tlustý. A právě v tom je nejspíš i důvod, proč zanikl: displeje rostly, cíle na nich byly větší a druhý způsob ovládání přestával být k čemu. Příručka k HTC Incredible S z února 2011 už žádný optický trackball nepopisuje, telefon má pod displejem jen čtyři dotyková tlačítka.

Android s ukazatelem počítal od první verze

V systému po něm zůstala celá vrstva. Metoda onTrackballEvent je v dokumentaci třídy View od API úrovně 1, tedy od úplně první verze Androidu, a dodnes není označená za zastaralou. Zajímavější je, jak je popsaná: pohyb se normalizuje tak, aby posun o jedničku odpovídal jednomu stisku klávesy směrového kříže. Trackball tedy nikdy nebyl kurzor myši – byl to jemnější D-pad, tedy směrový ovladač se čtyřmi šipkami.

Rozdíl je podstatný. Událost od myši dostane prvek, nad kterým ukazatel právě je. Událost od trackballu putuje metodou dispatchTrackballEvent tomu prvku, který má fokus, tedy je právě vybraný. Aplikace proto nemusela vědět nic o souřadnicích; stačilo, aby měla tlačítka a pole, mezi kterými se dá přeskakovat.

Co se na té vrstvě veze dnes

Právě tenhle model přežil hardware, který ho přinesl. Google v návodu na podporu ovládání klávesnicí píše, že šipky na připojené klávesnici se chovají stejně jako směrový kříž nebo trackball, a systém sám odhaduje, který prvek má být na řadě. Když se netrefí, vývojář pořadí předepíše atributy nextFocusUp, nextFocusDown, nextFocusLeft a nextFocusRight.

Na témže mechanismu stojí Android TV. Pravidla pro televizní aplikace označují směrový kříž na dálkovém ovladači za hlavní způsob ovládání a připomínají, že rámec směrovou navigaci mezi prvky obstará sám. Stejnou cestou jde ovládání jedním či dvěma tlačítky, které Android nabízí lidem, co se displeje dotýkat nemohou.

Praktický důsledek pro majitele telefonu je nenápadný, ale existuje: pokud aplikace jde celá projít šipkami, dá se ovládat i připojenou klávesnicí, ovladačem nebo asistenční technikou. Vývojáři se to obvykle testuje na televizi. Že se tím současně opravuje přístupnost aplikace v telefonu, bývá vedlejší produkt práce, která měla mířit jinam.

Pět týdnů před uvedením prvního telefonu s logem Beats oznámilo HTC, že si tu značku rovnou koupilo. Podle zprávy deníku The New York Times z 10. srpna 2011 šlo o 300 milionů dolarů za většinový podíl ve firmě Beats Electronics, kterou založili producent Jimmy Iovine a rapper Dr. Dre. Tehdejší generální ředitel HTC Peter Chou to zdůvodnil větou, kterou list cituje v angličtině a která v překladu zní: „Věříme, že dobrý zvuk je při používání telefonu klíčový.“ Iovine v témže rozhovoru řekl, že si partnera vyhledal sám.

První telefon se značkou byl Sensation XE

Přišel 14. září 2011 a HTC ho v tiskové zprávě z Tchao-jüanu, kterou celou přetiskl server The Verge, označilo za první telefon s vestavěným Beats Audio. Šlo o vylepšenou verzi o čtyři měsíce staršího modelu Sensation: rychlejší dvoujádrový procesor na 1,5 GHz, větší baterie, červené doplňky a v krabici špunty Beats by Dr. Dre s dálkovým ovládáním na kabelu.

Co přesně dělal ten zvuk, popsala tisková zpráva opatrně jako kombinaci softwaru a hardwaru. Konkrétní je jediná věta: po zapojení přiložených sluchátek telefon sám přepnul na zvukový profil naladěný právě pro ně. Jinými slovy ekvalizér, který se zapnul podle toho, co je v jacku. Server The Verge k tomu tehdy poznamenal, že jak je to udělané, se z tiskové zprávy nedozvíme.

Značka byla vidět mnohem líp než technika. Logem Beats označovalo HTC podle serveru The Verge všechny své vrcholné telefony následující dva roky. Vlastní zvukovou techniku, tedy dva reproduktory na čele, přidalo HTC až s modelem One v roce 2013 a pojmenovalo ji po svém.

Podíl se rozprodal za dva roky

Rozchod měl dvě fáze. V roce 2012 odkoupil Beats od HTC polovinu podílu za 150 milionů dolarů a 27. září 2013 koupil i zbytek za dalších 265 milionů. Server The Verge, který se odvolává na agenturní zprávu Dow Jones, dodává, že HTC odmítlo vysvětlit důvod i finanční dopad a poslalo jen sdělení, že Beats zůstává důležitým partnerem.

Čísla za tím jsou v zprávě serveru TechCrunch: prodávalo se 24,84 procenta, HTC z toho čekalo předdaňový zisk 2,52 miliardy tchajwanských dolarů, tedy asi 85 milionů amerických, a Beats mu k tomu měl splatit směnku na 150 milionů i s úroky. V tomhle se oba zdroje rozcházejí: The Verge píše, že Beats svých 150 milionů zaplatil už v roce 2012, TechCrunch že šlo o směnku, kterou měl teprve splatit i s úroky.

Sečteno dohromady dalo HTC za podíl 300 milionů a dostalo zpátky 415. Ten součet je náš, obě strany ho takhle neuvádějí. HTC tehdy na trhu propadalo a TechCrunch ten prodej četl jako pokus vylepšit hotovost; sám o sobě prodělečný ale nebyl.

Beats skončil u Applu za tři miliardy

Za osm měsíců po odkupu koupil Beats někdo jiný. Apple oznámil 28. května 2014, že kupuje Beats Music i Beats Electronics za tři miliardy dolarů – 2,6 miliardy kupní cena a asi 400 milionů rozložených v čase – a že Iovine s Dr. Dre přecházejí do Applu. Značka, kterou si jeden výrobce telefonů koupil a zase pustil, tak skončila u jiného výrobce telefonů, a to za desetkrát víc, než za většinový podíl v roce 2011 dalo HTC.

Dnes se značka nekupuje, ale najímá

Nápad, že telefon dostane logo firmy, která umí něco, co výrobce neumí, se udržel. Změnil se jen předmět a smlouva. Zvuk vystřídal fotoaparát a podíl vystřídalo partnerství:

• Xiaomi a Leica oznámily 23. května 2022 dlouhodobou spolupráci na mobilní fotografii; první společný telefon slíbily na červenec téhož roku.
• OnePlus ohlásil v březnu 2021 tříleté spojení s Hasselbladem a slíbil, že za ty tři roky dá do mobilní fotografie víc než 150 milionů dolarů. Datum si jeho vlastní tisková zpráva protiřečí: v hlavičce má 7. března, v textu 8. března.

Konec toho druhého ukazuje, v čem se najatá značka od koupené liší. Když OnePlus 15 přišel 13. listopadu 2025, logo Hasselbladu na něm nebylo. Podle serveru PetaPixel smlouva vypršela a strany ji neobnovily; OnePlus místo jiného jména nasadil vlastní systém a mluví o výpočetní fotografii. Kruhový modul fotoaparátu i cizí značka zmizely naráz.

HTC prošlo obojím, jen o dvanáct let dřív. Nejdřív logo zvenčí, pak vlastní jméno pro tutéž funkci – u zvuku po Beats, u fotoaparátu později taky, když si vymyslelo vlastní název pro velký obrazový bod. Sluchátka do krabice přitom HTC dávalo dál i poté, co značka odešla, a v roce 2016 kvůli nim vypustilo jack.

Půjčená značka na telefonu je nájem, ne majetek, a nájem jednou skončí. HTC šlo tehdy jinou cestou, koupilo si ji – a stejně o ni po dvou letech přišlo. Rozdíl je v tom, že za odchod dostalo zaplaceno.

Dne 4. dubna 2013 svolal Facebook tiskovou konferenci, na které nepředstavil vlastní telefon, ale rozhraní, které mělo nahradit domovskou obrazovku telefonu úplně. Jmenovalo se Facebook Home a jediné zařízení, které ho dostalo přímo z výroby, byl HTC First – středněnákladový Android telefon s displejem 4,3 palce, procesorem Snapdragon 400 a cenou 99,99 dolaru na dvouletou smlouvu u operátora AT&T, jediného prodejce v USA. Nebyl to první pokus HTC spojit telefon s Facebookem – v roce 2011 na to zkusilo samostatné tlačítko na těle telefonu u modelů ChaCha a Status, tehdy jen jako přídavek k běžnému Androidu, ne jako náhrada rozhraní.

Telefon, který měl být hlavně Facebookem

Facebook Home nahradil klasickou plochu s ikonami vrstvou zvanou Cover Feed – posuvník fotek a statusů přátel, na který se telefon probouzel místo na obvyklou zamykací obrazovku. Chat Heads, druhá součást Home, přidávala kulaté ikony kontaktů, které se objevovaly nad libovolnou aplikací při doručení zprávy. HTC First byl jediný telefon, u kterého mohl Home zasahovat i do systémových věcí, jako je zamykací obrazovka – u ostatních podporovaných zařízení (dalších modelů HTC a Samsungu) běžel jen jako aplikace nad standardním Androidem.

Recenzenti oceňovali samotný hardware – displej, výdrž a fakt, že šlo vypnout Home a mít pod ním čistý Android bez nadstavby HTC Sense. Fotoaparát ale hodnotili jako slabý a hlavně Facebook Home samotný jako nadbytečný: The Verge ho v recenzi popsal jako řešení dobré pro příležitostné uživatele, TechRadar jako „oslavovaný spořič obrazovky“.

Za měsíc dole

Podle zprávy serveru BGR z 13. května 2013, kterou týž den potvrdil i Ars Technica, prodal AT&T od uvedení 12. dubna jen asi 15 000 kusů HTC First a telefon vzápětí stáhl z nabídky – neprodané kusy šly zpátky výrobci. Krátce předtím operátor srazil cenu z 99,99 na 0,99 dolaru na smlouvu, aniž by to prodej zachránilo. Uvedení v Británii u operátorů EE a Orange Facebook odložil na neurčito, oficiálně kvůli tomu, že chtěl Home nejdřív vylepšit. Na konci roku 2013 zařadily HTC First mezi nejhorší technologické produkty roku jak časopis Time, tak server ReadWrite.

O deset let později totéž, jiná firma

V roce 2024 vyzkoušely dvě nové firmy podobný trik s umělou inteligencí místo Facebooku – tentokrát ne jako nadstavbu telefonu, ale jako jeho úplnou náhradu. Humane prodávalo AI Pin, špendlík s kamerou a projektorem místo displeje, který měl na hlasové povely odpovídat přes cloudovou AI. Rabbit představil R1, kapesní zařízení s vlastním tlačítkem pro AI asistenta. Obě zařízení sázela na totéž jako HTC First jedenáct let předtím: že jedna funkce – tehdy sdílení na Facebooku, teď dotazy na AI – stačí k tomu, aby kolem ní vznikl úplně nový kus hardwaru, a uživatelé pro ni opustí telefon s jeho aplikacemi.

Recenze AI Pin byly zdrcující kvůli přehřívání, krátké výdrži a nepřesným odpovědím, prodeje podle serveru The Verge zaostávaly za očekáváním firmy řádově. Humane přestalo AI Pin prodávat a 18. února 2025 oznámilo, že většinu firmy včetně softwaru CosmOS a víc než 300 patentů koupí za 116 milionů dolarů firma HP; zařízení, která si uživatelé už koupili, přestala fungovat 28. února 2025, kdy Humane vypnula své servery. Rabbit R1 zůstal v prodeji, ale firma sama v roce 2024 přiznala, že velkou část slibovaných funkcí – třeba objednávání jídla nebo rezervaci dovolené přes AI agenta – ještě nemá hotovou.

Proč to nefunguje podruhé stejně

V obou případech je logika stejná: telefon už jednu funkci umí jako aplikaci, kterou lze zavřít, seřadit vedle ostatních a používat jen občas. Zařízení postavené kolem jediné funkce ji naopak vnucuje pořád – a jakmile firma za ním zanikne nebo přestane platit servery, nezbyde nic. HTC First šlo aspoň přepnout zpátky na čistý Android; AI Pin bez cloudu Humane neuměl nic, protože telefon do něj vestavěný nebyl.

Zdroje: HTC First na Wikipedii a dobová zpráva Facebook Home flagship phone, HTC First, may be discontinued (Ars Technica, 13. května 2013) k historii HTC First; Humane is shutting down the AI Pin and selling its remnants to HP (The Verge, 18. února 2025) k zániku AI Pin.

Značka IP68 je na krabici skoro každého dnešního vlajkového telefonu a čte se jako slib, že se s přístrojem nic nestane. Jenže dva telefony se stejnou značkou snesou různě hlubokou vodu. Apple u iPhonu 12 a novějších uvádí šest metrů, Samsung u telefonů Galaxy metr a půl. Chyba to není ani u jednoho: hloubku ta značka neurčuje.

První číslice je prach, druhá voda

Kód IP pochází z mezinárodní normy IEC 60529 a má dvě číslice. První popisuje ochranu proti pevným tělesům, tedy hlavně proti prachu; šestka u ní je nejvyšší stupeň a znamená prachotěsné pouzdro. Druhá číslice popisuje vodu a stupnice u ní není lineární: IPX4 je stříkající voda, IPX5 a IPX6 jsou proudy vody, IPX9 pak horká pára pod tlakem.

Rozhodující je rozdíl mezi sedmičkou a osmičkou. Zkušební laboratoř Keystone Compliance ho popisuje jednou větou: ponoření do jednoho metru je IPX7, ponoření hlouběji než metr je IPX8. A tím výčet končí. Norma u osmičky neříká, do jaké hloubky a na jak dlouho – to si stanoví výrobce sám. Značka IP68 sama o sobě tedy znamená jen „prachotěsné a snese víc než metr“.

Šest metrů, nebo metr a půl

Právě proto se údaje výrobců rozcházejí, aniž by si někdo protiřečil. Apple na stránce podpory k odolnosti iPhonu rozepisuje čtyři různé úrovně pod jednou a touž značkou:

• iPhone 7, 8, X, XR a SE druhé i třetí generace: IP67, nejvýše 1 metr po 30 minut,
• iPhone XS, XS Max a 11: IP68, 2 metry,
• iPhone 11 Pro a 11 Pro Max: IP68, 4 metry,
• iPhone 12 a všechny novější včetně řady 17: IP68, 6 metrů.

Samsung ve svém návodu k odolnosti Galaxy, aktualizovaném 22. června 2026, píše u téže značky jiné číslo: IP68 podle něj znamená 1,5 metru, u modelů zkoušených podle IPX7 dokonce jen metr, vždy po 30 minut. Skládací telefony od Z Fold3 po Z TriFold vypisuje jako IPX8 nebo IP68, takže část z nich stupeň proti prachu vůbec nemá, a levnější řada A se pohybuje mezi IP54, IP67 a IP68 podle modelu.

Stejné dvě číslice na krabici tak u jednoho výrobce znamenají čtyřnásobnou hloubku než u druhého. Čtenář, který si vybírá podle značky, se to z ní nedozví – musí do návodu.

Co k tomu HTC napsalo do příručky

Nejpodrobněji ze tří výrobců je to popsané u modelu, kterému je devět let. HTC U11 z roku 2017 má IP67 a firemní stránka podpory k tomu vypisuje podmínky, které se v reklamě neobjevují: sladká voda, mělčí než jeden metr, nejvýše 30 minut, pokojová teplota a pevně zavřený šuplík na kartu nano SIM a microSD.

Následuje seznam toho, co telefon nesnese: mořská voda, bazén, vířivka, horké prameny, voda s mýdlem nebo sprchovým gelem, tlaková a rychle tekoucí voda, písek. Mokrý port USB se nesmí používat ani nabíjet. A jedna věta stojí za zvláštní pozornost, protože jde proti tomu, jak si značku IP většina lidí vykládá: „Nepokoušejte se HTC U11 úmyslně ponořit.“ Odolnost proti vodě je v příručce pojistka proti nehodě, ne vlastnost k používání.

Šuplík na kartu je přitom podle téhož textu tou částí, která těsnění drží – a která se opotřebením zhoršuje. Když se poškodí, telefon odolný přestane být a HTC výslovně píše, že výměna se může platit. Vlajkové Galaxy ostatně slot na paměťovou kartu mezitím vypustily úplně.

Záruka na vodu neplatí ani u jednoho

V tom se všichni tři shodnou. Apple to má na stránce podpory černé na bílém: poškození kapalinou záruka nekryje, byť zákazník může mít práva ze spotřebitelského zákona. HTC píše, že záruka propadá při použití nad rámec toho, co příručka a stupeň IP67 dovolují. Samsung volí mírnější slova, říká ale totéž – odolnost proti vodě není trvalá a klesá opotřebením, poškozením i špatným zacházením.

Podle nás je to nejdůležitější věta celého tématu. Číslo na krabici je výsledek laboratorní zkoušky nového kusu za podmínek, které si výrobce sám zvolil. Po roce nošení v kapse, po pádu na dlažbu nebo po výměně displeje v neautorizovaném servisu už neplatí a nikdo ho znovu neměří. Pro srovnání: u výdrže baterie evropská pravidla aspoň stanoví měřitelný požadavek na počet nabití. U odolnosti proti vodě nic takového není.

Praktický závěr je nudný a platí pro iPhone i pro Galaxy stejně: déšť, rozlitá sklenice a upadnutí do umyvadla jsou přesně ty situace, na které je to dělané. Bazén, moře a focení pod hladinou nikoli – a to ani u telefonu, který má na krabici napsáno šest metrů.

Když v roce 2016 začal konektor pro sluchátka z telefonů mizet, čekala se jako náhrada redukce z USB-C. HTC zvolilo jinou odpověď: do krabice dalo sluchátka, která se zapojovala rovnou do USB-C a po prvním nasazení si oskenovala uši, aby si podle nich nastavila zvuk.

Co bylo v krabici místo redukce

Model HTC 10 evo firma oznámila 22. listopadu 2016. Ve vlastní tiskové zprávě u něj vypíchla kovové tělo, odolnost podle IP57 a právě ta sluchátka: podle ní si dokážou upravit zvuk podle toho, jak má konkrétní posluchač tvarované ucho, a jsou první taková sluchátka na USB-C na světě. Prvenství tvrdí výrobce o sobě, jinde doložené není.

Ke stejnému řešení sáhlo HTC i u modelu Bolt, který prodával americký operátor Sprint. Jeho uživatelská příručka popisuje výsledek přesně. V přehledu telefonu je jediný konektor, do kterého se dají zapojit sluchátka, a jmenuje se „USB Type-C charger/Accessory jack“; příručka u něj uvádí, že se do něj připojuje nabíječka nebo přiložená sluchátka HTC BoomSound Adaptive Audio. Jméno USonic nesou u HTC až sluchátka k telefonu U11, u Boltu a 10 eva se táž technika jmenovala po reproduktorové značce BoomSound.

Jak se ucho měřilo

Postup byl podle příručky krátký. Sluchátka se zapojila do USB-C, telefon při prvním zapojení nabídl vytvoření osobního zvukového profilu, sluchátka projela uši a upravila podle nich výstup. Profilů šlo uložit víc a přepínat mezi nimi; HTC doporučovalo pojmenovat profil podle sluchátek, ke kterým patří.

Druhá funkce hlídala hluk okolí. Po vytvoření profilu uměla sluchátka rozpoznat hladinu okolního hluku a hlasitost podle ní vyrovnávat, ať už člověk přešel do hlučného, nebo naopak tichého místa. Zapínalo se to klepnutím na oznámení v liště, ne v nastavení, takže se to dalo přepnout uprostřed skladby. Popis je dodnes na stránce podpory k 10 evu.

Fungovalo to jen s telefonem od HTC

U sluchátek stojí v příručce poznámka, že se dají použít jen s Boltem a s dalšími telefony HTC, které BoomSound Adaptive Audio podporují. Táž stránka dodává, že BoomSound není k dispozici přes HDMI, Bluetooth, Miracast ani přes výstup USB audio out. Sluchátka tedy nebyla univerzální příslušenství na USB-C, ale díl k jedné řadě telefonů.

Rozešla se i s telefony vlastní značky. Když v roce 2017 přišel U11 se sluchátky HTC USonic s aktivním potlačením hluku, začali se lidé ptát podpory, proč jim v novém telefonu starší sluchátka na USB-C šumí. Odpověď HTC je věcná: sluchátka dodávaná s U Ultra, U Play a 10 evem aktivní potlačení hluku nemají a s U11 se mají používat ta, která přišla s ním.

Co na to dobová recenze

Server Android Authority vydal recenzi Boltu 10. ledna 2017. Mezi klady jmenoval odolnost IP57, displej, fotoaparát a zvuk; mezi zápory chybějící jack 3,5 mm, nedostupnost redukce na běžná sluchátka a nekompatibilitu s redukcemi jiných výrobců. Ke sluchátkovému konektoru se tak nedalo dostat ani oklikou. Recenze telefon za 600 dolarů nedoporučila, mimo jiné proto, že v něm byl dva roky starý Snapdragon 810.

Co z toho zůstalo

Úprava zvuku podle konkrétního ucha se z telefonů nevytratila, jen se přestěhovala do bezdrátových sluchátek. Apple u AirPods Pro 3 popisuje funkci Adaptive EQ tak, že skládá zvukový podpis podle geometrie ucha a usazení sluchátka; mikrofony mířící dovnitř měří, co posluchač slyší, a podle toho upravují nízké až vysoké frekvence. Rozdíl proti HTC je v tom, že tam šlo o jedno změření a uložený profil, tady o průběžnou úpravu za chodu.

Sluchátkový konektor se mezitím u HTC vrátil. Současný HTC U24 pro má podle stránek výrobce jack 3,5 mm i slot na microSD, a HTC u jacku píše, že s ním má majitel víc možností, jak sluchátka připojit.

Z toho, co bylo v krabici 10 eva, tedy přežil nápad, ne konektor. Osobní zvukový profil má i dnešní bezdrátové příslušenství, kdežto drátová sluchátka svázaná s jednou řadou telefonů skončila i u firmy, která je vymyslela. Náš názor: rozhodovalo to, že profil je software a dá se přenést, zatímco příslušenství vázané na jeden model zestárne spolu s ním.

Zdroje: tisková zpráva HTC k modelu 10 evo z 22. listopadu 2016, uživatelská příručka HTC Bolt, stránky podpory HTC k modelům 10 evo a U11, recenze Boltu na Android Authority z 10. ledna 2017 a stránky HTC U24 pro a Apple AirPods Pro 3.

Vlastní stránka HTC k americké verzi telefonu, archivovaná v květnu 2013, uvádí na dvou místech totéž číslo: 440 bodů na palec. Displej měl pět palců a rozlišení 1 920 × 1 080 bodů, uvnitř běžel čtyřjádrový Snapdragon S4 na 1,5 GHz. Tehdy to byl argument, kterým se telefon prodával.

Dnešní iPhone 17 Pro Max má podle technických údajů Applu 460 bodů na palec. Za čtrnáct let tedy dvacet navíc. Žádný jiný údaj z telefonu roku 2012 se takhle nezastavil.

Co se v roce 2012 stalo

Telefon ohlásilo HTC 17. října 2012 společně s japonským operátorem KDDI jako HTC J butterfly; dobové zpravodajství z toho dne mluví o japonské výlučnosti a o pěti palcích s rozlišením 1080p. V Japonsku se podle souhrnu na Wikipedii začal prodávat 9. prosince 2012, jinde v Asii jako HTC Butterfly a v USA u operátora Verizon jako Droid DNA. Tentýž souhrn uvádí, že jako první s displejem 1080p byl ohlášen Oppo Find 5, a to o měsíc dřív; HTC ho ale předběhlo v prodeji.

Předchozí vlajkový telefon HTC One X měl podle téhož souhrnu 312 bodů na palec, iPhone 5 z téhož roku 326. O tři roky dřív působilo výjimečně už to, co dostal HTC HD2: 4,3 palce a gigahertz. Skok na 1080p byl v té řadě poslední velký.

Hranici si Apple stanovil o dva roky dřív

V tiskové zprávě k iPhonu 4 ze 7. června 2010 Apple napsal, že 3,5palcový displej s 960 × 640 body dává 326 bodů na palec a že „taková hustota, že lidské oko není schopné rozlišit jednotlivé body, když telefon drží v obvyklé vzdálenosti“ (přeloženo z angličtiny). Byl to marketingový nárok výrobce, ne měření nezávislé laboratoře. Ale jako hranice se ujal.

HTC ji o dva roky později překročilo o víc než třetinu. Čtenář, který si v roce 2012 koupil Butterfly, dostal displej, u kterého už podle Applu nebylo co rozlišovat. Právě proto se závod v tomhle údaji zastavil: přidat další body jde, jenom je nikdo neuvidí, a spotřebu podsvícení i výkonu to zvedne.

Zvedalo se to, co je vidět

Údaje, kterými dnes výrobci displej popisují, jsou jiné. Apple u iPhonu 17 Pro uvádí proměnnou obnovovací frekvenci do 120 Hz, běžný jas 1 000 nitů, špičkový jas 1 600 nitů v HDR a 3 000 nitů na přímém slunci. Samsung na tiskovém listu ke Galaxy S26 Ultra píše o 6,9 palce, rozlišení QHD+ a frekvenci 1 až 120 Hz. Hustotu bodů na palec tam neuvádí vůbec, stejně jako počet obrazových bodů. Ten telefon má přitom i vlastnost, kterou by displej z roku 2012 neuměl ani teoreticky: ztmavení obrazu při pohledu ze strany.

Na stránce HTC z roku 2012 nestojí ani obnovovací frekvence, ani jas. Prodával se displej hustotou bodů, ostatní vlastnosti do přehledu nepatřily.

Plocha místo hustoty

Čísla vedle sebe: pět palců a 440 bodů na palec proti 6,9 palce a 460 bodům na palec. Z rozlišení, která oba výrobci uvádějí, vychází 2 073 600 obrazových bodů u telefonu HTC a 3 785 760 u iPhonu 17 Pro Max. Úhlopříčka mezitím narostla o 38 procent, hustota o 4,5 procenta. Všechna čtyři čísla jsme dopočítali z údajů výrobců, sami je neuvádějí.

Skoro dvojnásobek bodů se tedy nerozdělil na jemnější obraz, ale na větší plochu. Podle nás je to poctivější způsob, jak přidávat body: větší displej čtenář pozná na první pohled, jemnější rastr nad hranicí rozlišitelnosti ne. U jiných částí telefonu to dopadlo stejně, jen se o tom míň mluví, třeba u velikosti obrazového bodu ve fotoaparátu.

Zbývá jedna praktická věc. Displej z roku 2012 se s dnešním nedá porovnat jen podle bodů, protože Butterfly měl podle Wikipedie panel Super LCD 3 a dnešní vlajkové lodě mají OLED, kde svítí každý bod sám. Kontrast, černá a spotřeba při tmavém obrazu jsou tím pádem jinde, a to jsou vlastnosti, které se v roce 2012 do přehledu vlastností nepsaly. Číslo, kterým se tehdy telefon prodával, mezitím zůstalo stát.

Dnešní vlajkový telefon fotí ve výchozím nastavení dvanáct megapixelů, přestože jeho snímač jich má padesát nebo dvě stě. Rozdíl mezi tím, co je na čipu, a tím, co vyleze z aplikace, dělá slévání sousedních obrazových bodů do jednoho většího. Je to přesně ten obchod, který HTC nabídlo v roce 2013 a za který tehdy sklízelo kritiku.

Tabulka, ve které chybělo hlavní číslo

Telefon One ohlásilo HTC 19. února 2013. Ve vlastním přehledu vlastností k celé rodině One popsalo hlavní fotoaparát takhle: „HTC UltraPixel Camera, BSI sensor, 2.0um pixel size, 1/3' sensor, f/2.0 aperture, 28mm lens, HTC ImageChip 2.“ Tedy zadně osvětlený snímač úhlopříčky jedné třetiny palce, obrazový bod o hraně 2,0 µm, světelnost f/2,0 a objektiv s obrazovým úhlem odpovídajícím 28 mm na kinofilmu.

Rozlišení v tom výčtu není. U předního fotoaparátu ano, tam HTC uvedlo 2,1 megapixelu; u zadního, hlavního a jediného, číslo chybí. Nevypadlo to náhodou: totéž platí i v samostatném přehledu k modelu One, kde jsou vyjmenované i takové věci jako pětistupňový blesk podle vzdálenosti od objektu.

Slovo UltraPixel znamenalo jediné. Obrazový bod je políčko na snímači, které sbírá světlo, a HTC mu dalo hranu 2,0 µm místo tehdy obvyklých 1,4 nebo 1,1 µm. Čím větší plocha, tím víc světla za stejnou dobu. Ve vlastních materiálech k tomu firma psala, že takový bod zachytí „o 300 % více světla než běžné snímače fotoaparátů v telefonech“ (přeloženo). Vůči jakému konkrétnímu snímači se to počítá, v žádném z těch dokumentů nestojí.

Číslo, které doplnily recenze

Chybějící údaj dodaly testy: čtyři megapixely, snímek 2 688 × 1 520 bodů. Britský ePHOTOzine k tomu 23. dubna 2013 přidal srovnání, které dává celé věci smysl. Osmimegapixelový snímač v telefonu měl tehdy bod 1,4 µm, třináctimegapixelový 1,1 µm. Kompakt Canon PowerShot S110 měl na větším snímači 1/2,33 palce dvanáct megapixelů a bod 2 µm, tedy zhruba tolik co HTC.

Verdikt téhož testu byl rozdvojený a v obou půlkách přesný. V šeru One předčil konkurenci; mezi zápory ale stálo „jen čtyřmegapixelové snímky, fotkám za denního světla chybí detail“ (přeloženo). Telefon se tehdy prodával bez operátora zhruba za 529 liber.

Byl to sice fotoaparát s nejmenším rozlišením ze všech tehdejších vlajkových lodí, uměl ale věci, které konkurence ne. Ke každému snímku dokázal uložit tři sekundy videa a stabilizoval opticky, což u telefonu v roce 2013 nebylo samozřejmé.

Dnešek: šestnáct malých místo jednoho velkého

První osmačtyřicetimegapixelový fotoaparát v iPhonu přišel s modelem 14 Pro, který se začal prodávat 16. září 2022. Apple v oznámení popsal, co s tím rozlišením dělá: „u většiny fotek snímač spojí každé čtyři body do jednoho velkého, který odpovídá 2,44 µm, takže snímek zůstane v praktických 12 Mpx“ (přeloženo). Vedlejší širokoúhlý fotoaparát měl podle téhož oznámení dvanáct megapixelů a bod 1,4 µm, tedy hodnotu z roku 2013.

Samsung jde o krok dál. Snímač ISOCELL HP2, který nasadil v Galaxy S23 Ultra, má dvě stě megapixelů, obrazový bod o hraně 0,6 µm a optický formát 1/1,3 palce. Technika, které Samsung říká Tetra²pixel, spojí až šestnáct sousedních bodů do jednoho; ve výchozím režimu z toho vyjde snímek o dvanácti megapixelech a sloučený bod má 2,4 µm. Uživatel si může vybrat mezi 200, 50 a 12 megapixely, přičemž padesátimegapixelový režim slévá po čtyřech.

Šestnáct bodů o hraně 0,6 µm zabere čtverec o hraně 2,4 µm. Je to prostý součin a vychází přesně to číslo, které Samsung u sloučeného bodu uvádí.

V čem mělo HTC pravdu a v čem ne

Pravdu mělo v tom, že o snímcích v šeru rozhoduje plocha jednoho bodu, ne jejich počet. Sloučený bod obou zmíněných snímačů je o kus větší než ten, kterým HTC argumentovalo: 2,4 a 2,44 µm proti 2,0 µm. Argument, kvůli kterému firma tehdy sklízela kritiku, stojí dnes za výchozím režimem obou.

Vedle stojí to, co HTC odhadlo špatně. Vyrobilo snímač, který uměl čtyři megapixely a nic jiného, takže volbu mezi šerem a detailem udělalo za majitele natrvalo. Dnešní snímač ji nechává na světle: v šeru sleje, na slunci vydá plné rozlišení. Nikdo neobjevil větší obrazový bod, ten se za třináct let posunul o čtyři desetiny mikrometru. Změnilo se, že se malé body naučily chovat jako jeden velký a zůstat malé, když je potřeba.

Cesta k tomu vedla přes větší snímač. HTC mělo 1/3 palce, ISOCELL HP2 má 1/1,3 palce, a na té ploše je místo na dvě stě milionů políček místo čtyř milionů. Jak se fotoaparát v telefonu proměnil za celou tu dobu i jinak než v počtu bodů, jsme popsali zvlášť.

Co si z toho odnést

Počet megapixelů na krabici neříká nic o tom, jak telefon fotí v šeru. Rozhoduje velikost bodu po sloučení a u obou uvedených snímačů je to 2,4 µm. Podle nás je to nejzajímavější na celém příběhu: k témuž číslu se HTC dopracovalo o třináct let dřív, jenže cestou, která z něj udělala výstřednost místo standardu.

Zdroje: přehled vlastností rodiny HTC One a samostatný přehled k modelu One z tiskového webu HTC (archiv), The Next Web z 19. února 2013 k datu ohlášení, test ePHOTOzine z 23. dubna 2013, oznámení Applu k iPhonu 14 Pro a text Samsungu ke snímači ISOCELL HP2.

Položit prst na displej a odemknout telefon je dnes tak samozřejmé, že si toho skoro nikdo nevšimne. Čtečka otisků ale v telefonech byla dávno předtím, než se dostala pod sklo, a ovládala se jinak. Nejlépe je to vidět na podzimu roku 2013, kdy s ní během několika týdnů přišly dvě firmy a každá si vybrala jiný způsob, jak prst přečíst.

Obdélník na zádech, po kterém se táhne prst

HTC ohlásilo model One max v říjnu 2013 jako největší kus rodiny One: displej o úhlopříčce 5,9 palce s rozlišením 1080p, čtyřjádrový Snapdragon 600 na 1,7 GHz a hmotnost 217 g. Na zadní straně k tomu přibyla podlouhlá čtečka otisků. Příručka k telefonu ji na nákresu zad vypisuje hned za hlavním fotoaparátem.

Ve vlastním tiskovém materiálu ji HTC popsalo jako funkci, která odemkne obrazovku a rychle spustí aplikaci, jednu pro každý ze tří uložených prstů. Podstatné je sloveso, které používá příručka: prst se po snímači musel táhnout, a to shora dolů. Uložit jeden otisk znamenalo přejet po čtečce čtyřikrát.

Jak přesně, na to má příručka vlastní seznam rad. Prst se nemá krčit ani mířit špičkou, tahat se má svisle, ne napříč, musí být suchý a čistý, nesmí přejíždět moc rychle ani moc pomalu a nesmí se tlačit moc ani málo. Pět podmínek na jedno odemknutí je dost; podle nás je to přesně ten druh drobného tření, kvůli kterému se funkce po pár týdnech přestane používat.

Umístění přitom mělo svou logiku. Telefon se drží tak, že ukazovák leží zezadu zhruba v místě, kde snímač byl, takže se k němu majitel dostal, aniž musel měnit úchop. U kusu širokého 82,5 mm to ale znamenalo trefovat se poslepu, protože na záda při držení není vidět. To je naše úvaha, ne údaj od HTC.

Apple vsadil na dotyk a tvrdý kámen

Apple představil Touch ID 10. září 2013 s iPhonem 5s, tedy zhruba o měsíc dřív. Postavil ho jinak: snímač je zabudovaný do tlačítka pod displejem, kryje ho laserem řezaný safír a pracuje kapacitně. Do vyhrazené části čipu A7 zvané Secure Enclave se ukládá matematický popis otisku, ne jeho obraz. Ocelový kroužek kolem tlačítka pozná dotyk a čtečku probudí, aby nemusela snímat pořád.

Rozdíl proti proužku na zádech je v tom, že prst se nemusí hýbat a nezáleží na jeho natočení: Apple uvádí, že Touch ID přečte otisk ve všech 360 stupních, a obraz bere z podkožních vrstev, ne z povrchu kůže. Pravděpodobnost, že se sejde dost podobný cizí otisk, firma vyčíslila na 1 ku 50 000 pro jeden uložený prst. Pět neúspěšných pokusů za sebou telefon ještě strpí, pak chce heslo. To si vyžádá i po restartu a poté, co je od posledního odemčení víc než 48 hodin.

Ten rozdíl přežil až do snímačů pod displejem. I ultrazvuková čtečka, o které je řeč níž, počítá s prstem, který se položí a chvíli s ním člověk nehne.

Co dnes musí čtečka splnit, aby ji pustili ke klíčům

Měřítko, kterým se čtečky posuzují dnes, v době One max ještě neexistovalo. Dokumentace Android Open Source Projectu dělí čtečky do tří tříd hlavně podle toho, jak snadno se dají ošidit podvrhem, tedy umělým prstem nebo fotografií obličeje. Ta míra se jmenuje spoof acceptance rate (SAR) a do Androidu ji přidala až verze 9.

• Třída 3 (dřív Strong) potřebuje SAR do 7 %. Smí uvolnit klíče vázané na přihlášení v systémovém úložišti a nabídnout se aplikacím přes rozhraní BiometricPrompt nebo FIDO2. Heslo si systém vyžádá nejpozději po 72 hodinách.
• Třída 2 (Weak) má SAR mezi 7 a 20 %. Aplikace ji můžou vyvolat, ale ke klíčům ji systém nepustí, heslo chce po 24 hodinách a po čtyřech hodinách nečinnosti nebo třech chybných pokusech.
• Třída 1 (Convenience) má SAR mezi 20 a 30 % a aplikacím se vůbec nenabízí.

Zajímavější je, co třídy nerozlišuje. Požadavek na false acceptance rate, tedy na to, jak často systém přijme náhodně zvoleného cizího člověka, mají všechny tři stejný: 1 ku 50 000, přesně to číslo, které uvádí Apple u Touch ID. Stejná je i tolerovaná chybovost u pravého majitele, deset procent. Rozhoduje tedy odolnost proti cílenému podvrhu, ne přesnost na náhodném prstu.

Pod sklo se čtečka dostala ultrazvukem

Poslední krok byl snímač schovat pod displej. Qualcomm k tomu použil zvuk místo světla: čidlo vyšle proti prstu ultrazvukový pulz a z odrazu složí prostorový obraz rýh a brázd. Podle výrobce to zabírá i na prstu mokrém nebo ušpiněném, což je přesně opak podmínek, které si vymiňovala příručka k One max.

První generaci 3D Sonic Sensor firma nasadila do modelů Galaxy S10, Note10, S20 a Note20; snímač měřil 4 × 9 mm, tedy 36 mm². Druhá generace, ohlášená v lednu 2021, snímač zvětšila na 8 × 8 mm, tedy 64 mm². To je o 77 % víc plochy, 1,7krát víc sebraných biometrických dat a podle Qualcommu o 50 % rychlejší čtení.

HTC svěřilo čtečce už v roce 2013 víc než odemknutí: tři prsty, tři aplikace. Snímač pod sklem umí totéž a k tomu se dostane ke klíčům, které si aplikace uloží; musí ale splnit tabulku čísel, která tehdy neexistovala. A řeší přitom pořád tutéž potíž jako proužek na zádech, jen o pár desítek milimetrů čtverečních dál: aby se do citlivého místa dalo trefit poslepu.

Zdroje

• Tiskový materiál HTC k modelu One max (archivovaná podoba webu htc-press.com)
• Stránka HTC One max na htc.com s parametry telefonu (archivovaná podoba)
• Uživatelská příručka HTC One max (PDF, 175 stran): nákres zad na straně 11, oddíl o čtečce na straně 24
• Tisková zpráva Applu k iPhonu 5s z 10. září 2013
• Apple: About Touch ID advanced security technology
• Android Open Source Project: Measure biometric unlock security
• Qualcomm: Introducing Qualcomm 3D Sonic Sensor Gen 2 a stránka 3D Sonic Sensor

Telefon otočený na šířku hraje video ve stereu. Levý a pravý kanál ale nevycházejí ze dvou stejných reproduktorů: jeden sedí na spodní hraně a druhý je sluchátko, kterým se telefonuje. Uspořádání, kde oba sedí na čele nad displejem a pod ním, v telefonech dlouho nevydrželo. HTC ho ohlásilo v roce 2013 a samo od něj po třech letech odešlo.

Dvě mřížky, nad displejem a pod ním

HTC ohlásilo nový model One 19. února 2013 v Londýně a New Yorku. V tiskové zprávě stojí, že HTC BoomSound přináší poprvé v telefonu přední stereo reproduktory s vyhrazeným zesilovačem a k tomu displej Full HD, který posluchače vtáhne do hudby, videa a her. Zesilovač je v té větě jeden, ne dva. Na zvuk se navíc pouštěla úprava Beats Audio, podle zprávy napříč celým systémem.

Že to je poprvé, tvrdí HTC, ne my; jiný zdroj to nedokládá. Nesporné je uspořádání: displej měl 4,7 palce a rozlišení Full HD, tedy 468 bodů na palec, a nad ním i pod ním zbyl pás, na který se vešly dvě stejné mřížky. Jak se ten kus hliníku vyráběl, popisuje samostatný text o unibody HTC One.

Za tři roky couvlo HTC samo

Model HTC 10 ohlásila firma 12. dubna 2016 v Seattlu. Tisková zpráva u něj mluví o znovu navržených reproduktorech BoomSound Hi-Fi edition, které mají oddělený výškový a basový reproduktor po vzoru předních akustických soustav a ke každému z nich vlastní zesilovač. Rozdíl proti roku 2013 je v tom, co zpráva popisuje: tehdy prostě přední stereo reproduktory a jeden vyhrazený zesilovač, teď dva reproduktory, každý pro jiné pásmo, a dva zesilovače. Táž zpráva v odstavci o návrhu telefonu píše, že reproduktory mají působit uhlazeněji a znít lépe. Kde přesně oba sedí, v ní není.

Apple: dvakrát hlasitěji, o umístění ani slovo

Apple ohlásil iPhone 7 a 7 Plus 7. září 2016 v San Francisku. Philip Schiller, tehdejší viceprezident pro celosvětový marketing, v tiskové zprávě mluví o zcela novém systému stereo reproduktorů, který dává dvojnásobek zvuku (přeloženo z angličtiny). Odstavec o zvuku to upřesňuje: nové stereo reproduktory hrají dvakrát hlasitěji než iPhone 6s a mají větší dynamický rozsah. Kde ty reproduktory jsou, zpráva neuvádí ani slovem.

Samsung to popsal celé

Konkrétní je až Samsung. V rozboru z 25. února 2018 stojí, že firma umístila stereo reproduktory laděné značkou AKG na spodní hranu a do sluchátka Galaxy S9. Je to popis od výrobce, ne odhad z rozebraného telefonu.

Druhý text ze 6. dubna 2018 říká, co to stálo. Vývojáři nejdřív konstatují, že telefon má obvykle jediný reproduktor na spodní hraně, takže zvuk míří jen jedním směrem. Horní část telefonu vyhodnotili jako nejlepší místo pro druhý, a proto museli přeskládat součástky, které tam už byly: přední fotoaparát a snímač duhovky. Nový reproduktor přitom musel být dost plochý, aby si telefon udržel displej Infinity bez rámečků. Stávající reproduktor na spodní hraně zvětšili na jedenapůlnásobek a rok padl na úpravy pohyblivé části, aby bylo dost místa.

Pak následuje věta, ve které je celý rozdíl proti roku 2013. Kvůli tvaru telefonu zůstaly mezi oběma reproduktory malé rozdíly ve velikosti, a tak se musely doladit, aby dávaly stejně hlasitý zvuk. Ne postavit stejné, doladit. Celek byl podle Samsungu 1,4krát hlasitější, tedy o 3 až 4 dB, než Galaxy S8.

Místo, ne zvuk

Rámečky nad displejem a pod ním z telefonů zmizely a s nimi i plocha, na kterou se vešly dvě stejné mřížky. Otvor pro sluchátko v telefonu zůstat musí, protože se jím telefonuje. Druhý kanál se tedy nastěhoval tam, kde bylo místo, které stejně nešlo ušetřit.

Podle nás z toho plyne prosté pravidlo, které platí i jinde: v telefonu se prosadí řešení, které nepotřebuje vlastní místo. Dva reproduktory nad sebou na čele mají oba stejně daleko k uchu, ale stojí pás nad displejem a pod ním. Reproduktor na hraně a ve sluchátku nestojí nic navíc a rozdíl se dorovná laděním. Že je to dorovnávání, a ne rovnost, napsal o svém vlastním telefonu sám výrobce.

Zdroje

• Introducing the New HTC One, a New Perspective on Smartphones, HTC, 19. února 2013
• HTC's New Flagship: Sculpted to Perfection, HTC, 12. dubna 2016
• Apple introduces iPhone 7 & iPhone 7 Plus, Apple, 7. září 2016
• How Samsung Enhanced the Galaxy S9's Display and Sound, Samsung, 25. února 2018
• Bringing Stereo Speakers to Life, Samsung, 6. dubna 2018

iPhone 15 Pro má po straně tlačítko, kterému Apple říká Action button, a majitel si vybere, co bude dělat. Telefon s vyhrazenou klávesou pro jednu jedinou službu ale HTC ohlásilo dávno předtím. HTC ho ohlásilo v únoru 2011 a vedlo do Facebooku.

Klávesa, která pulzovala

HTC představilo ChaChu a Salsu 15. února 2011 na veletrhu Mobile World Congress v Barceloně. Podle tiskové zprávy otištěné na SlashGearu měly obě vyhrazené tlačítko Facebooku pro přístup ke klíčovým funkcím služby jedním dotykem. ChaCha dostala hmatovou klávesnici QWERTY a displej 2,6 palce na šířku s rozlišením 480 × 320 bodů, Salsa jen dotykový displej 3,4 palce se stejným rozlišením. Obojí běželo na Androidu s nadstavbou HTC Sense.

Tlačítko vědělo, co je zrovna na obrazovce. Tisková zpráva to popisuje tak, že jemně pulzuje světlem, kdykoli je příležitost něco sdílet. Jedním stiskem se dala změnit nálada, nahrát fotka, sdílet stránka, poslat na zeď právě hraná skladba nebo zaznamenat místo; skladbu telefon sám poznal. Chris Davies ve zprávě pro SlashGear z téhož dne doplnil, co v tiskové zprávě není: dlouhý stisk otevřel Facebook Places a k odeslané skladbě se připojil odkaz na Amazon.

Tehdejší generální ředitel HTC Peter Chou to v tiskové zprávě zdůvodnil počtem uživatelů. „S více než 500 miliony aktivních uživatelů po celém světě se Facebook stal synonymem sociálního webu,“ řekl podle ní (přeloženo z angličtiny).

Vlastní telefon, cizí cíl

Facebook přitom přístroje nebral za své. HTC podle SlashGearu samo zdůrazňovalo, že nejde o telefon s výhradním požehnáním Facebooku a že podobné přístroje chystají i jiní výrobci. Henri Moissinac, tehdejší šéf mobilního obchodu Facebooku, v tiskové zprávě mluvil o několikaleté spolupráci a o tom, že ChaCha a Salsa jsou její další fáze.

Tím je popsané celé uspořádání. Klávesa byla na telefonu HTC, ale mířila do služby, kterou HTC neprovozovalo a o jejíchž funkcích nerozhodovalo. Majitel dostal hardwarové tlačítko svázané s účtem u cizí firmy; Davies ho v téže zprávě popsal jako napevno zadrátované ke sdílení.

Samsung: nejdřív vlastní hlas, po dvou letech volba

Vyhrazená klávesa se vrátila o šest let později. Samsung ohlásil Galaxy S8 a S8+ 29. března 2017 a dal jim tlačítko pro Bixby, vlastního hlasového pomocníka. Podle tiskové zprávy se jím dalo Bixby vyvolat a procházet služby a aplikace hlasem, dotykem i psaným příkazem.

Proti ChaChe se změnilo jedno: cíl patřil výrobci telefonu. Volbu ale majitel nedostal hned. Samsung popsal 22. února 2019 u Galaxy S10 funkci Bixby Key Customization: jedním nebo dvojím stiskem se pouští Bixby a druhá možnost se dá přiřadit oblíbené aplikaci nebo uloženému příkazu. V poznámce pod čarou stálo, že totéž dostanou aktualizací i starší vlajkové lodě s Bixby na Androidu Pie.

Apple: nastavitelné od prvního dne

Apple představil Action button 12. září 2023 spolu s iPhonem 15 Pro a 15 Pro Max. Tisková zpráva ho popisuje jako náhradu jednoúčelového přepínače mezi vyzváněním a tichem. Ve výchozím stavu dělá totéž co on, ale majitel si místo toho může vybrat fotoaparát, svítilnu, diktafon, režim soustředění, překladač nebo funkce pro přístupnost, třeba lupu, a kdo chce víc možností, pověsí na tlačítko zkratku. Překladač měl podle poznámky pod čarou přibýt až později téhož roku.

Co z ChaChy zbylo

Nápad přežil, vazba ne. ChaCha měla jediný cíl, vybral ho výrobce a patřil někomu třetímu. Bixby měl také jediný cíl, ale aspoň vlastní, a po dvou letech se o něj majitel mohl podělit s aplikací, kterou si zvolil. Apple začal rovnou u volby.

Apple ani Samsung se přitom na ChaChu nikde neodvolávají a žádný ze zdrojů netvrdí, že by jedno vzniklo z druhého. Srovnávají se data a popisy, ne rodokmen.

Podle nás je z toho vidět jedno praktické pravidlo. Tlačítko je součástí těla telefonu a vydrží, dokud telefon slouží; služba za ním se změnit může a majitel s tím nesvede nic. Klávesa, kterou si přenastaví, tenhle rozdíl obchází – a je to jediná věc, ve které se dnešní tlačítko od toho z roku 2011 opravdu liší.

Zdroje

• HTC ChaCha And HTC Salsa Facebook Phones Debut, SlashGear, 15. února 2011, včetně plného znění tiskové zprávy HTC
• HTC Announces Six New Android Devices, Android Police, 15. února 2011
• Social Addicts Rejoice! HTC ChaCha Facebook Phone Headed For AT&T, TechCrunch, 20. června 2011
• Discover New Possibilities with the Samsung Galaxy S8 and Galaxy S8+, Samsung, 29. března 2017
• More Powerful, More Personal: Bixby on the Galaxy S10, Samsung, 22. února 2019
• Apple unveils iPhone 15 Pro and iPhone 15 Pro Max, Apple, 12. září 2023

Podržíte prst na hotové fotce v iPhonu a ta se rozhýbe. Na Pixelu se rozhýbe taky, jen se tomu říká jinak. Obojí dělá totéž: ke snímku se uloží pár sekund videa. Telefon, který tohle nabízel jako jednu ze tří hlavních novinek, přišel na trh v roce 2013 a funkce se jmenovala Zoe.

Tři sekundy ke snímku

HTC ohlásilo nový HTC One 19. února 2013 v Londýně a New Yorku. Tisková zpráva jmenovala tři novinky: BlinkFeed (proud zpráv rovnou na domovské obrazovce), BoomSound (reproduktory na čele přístroje) a Zoe. O té se v ní psalo, že dovoluje pořizovat fotografie ve vysokém rozlišení, které „ožívají ve třísekundových úryvcích“.

Vedle fotky se tedy uložil i kousek videa. Nevznikl jeden obrázek, ale krátká sekvence, se kterou se pak dalo pracovat. K tomu HTC přidalo automatické sestřihy: telefon si z jedné události poskládal krátké video s hudbou a přechody.

Celé to stálo na snímači, kterému firma říkala UltraPixel. Podle tiskové zprávy zachytil o 300 % víc světla než tehdy běžné snímače v telefonech, protože měl méně obrazových bodů, zato větších. Tělo kolem něj bylo z jednoho kusu hliníku, o čemž jsme psali zvlášť.

Lepší výraz vybíral palec

Jak se Zoe používala, popsal Edward C. Baig v recenzi pro USA Today z 8. dubna 2013. Kromě fotky se nahrálo několik sekund videa a v úpravách šlo přetáhnout kolečko kolem obličeje tak dlouho, dokud člověk nenašel výraz, se kterým se dá žít; recenzent tu funkci pojmenoval „always smile“. Zoe podle něj uměla i samočinně složit krátký tematický sestřih z pořízených snímků.

Táž recenze ale Zoe vytkla, že je software často matoucí a že nebývá zřejmé, jak se ke které funkci proklikat. Pro dnešní pohled je to podstatné: myšlenka byla hotová, ovládání ne.

Apple 2015, Google 2017

Apple představil Live Photos 9. září 2015 spolu s iPhonem 6s. V tiskové zprávě stálo, že takový snímek na stisk odhalí okamžiky bezprostředně před vyfocením a po něm. Konkrétnější je vlastní nápověda Applu: telefon zaznamená 1,5 sekundy před stiskem a 1,5 sekundy po něm. Dohromady tři sekundy, tedy stejně dlouhý úsek, jaký sliboval HTC o dva a půl roku dřív.

Google totéž přidal k Pixelu 2, oznámenému 4. října 2017. Ve firemním blogu se o tom psalo jako o „motion photos“, které zachytí několik sekund videa kolem snímku. Bylo to pár týdnů poté, co Google a HTC podepsali dohodu, ve které ke Googlu přešla část inženýrů HTC i licence k jeho patentům.

Dnes vybírá telefon

Rozdíl proti roku 2013 není v tom, co se ukládá, ale kdo se v tom pak přehrabuje. Nápověda k fotoaparátu Pixelů popisuje funkci Top Shot tak, že aplikace pořídí sérii snímků a nejlepší z nich vybere sama. Na Pixelu 10 jde ještě dál: funkce Auto Best Take podle téže nápovědy spojí nejlepší výrazy všech lidí z několika snímků do jednoho nového obrázku.

Je to táž práce, kterou v roce 2013 dělal palec nad kolečkem kolem obličeje, jen ji převzal software. Zoe nabízela obojí naráz a podle dobové recenze se v tom dalo ztratit; dnes je ta pracnější polovina schovaná do jednoho tlačítka.

Ruční cesta z roku 2013 přitom nezmizela. Táž stránka nápovědy vedle Top Shotu popisuje i to, jak si z motion photo vybrat oblíbený snímek ručně a jak celý záznam uložit jako video. Kdo tedy fotoaparátu nevěří, může si okamžik pořád vybrat sám; jen už to není hlavní funkce telefonu, ale položka v podnabídce.

Zdroje

• Introducing the new HTC One, a new perspective on smartphones, HTC, 19. února 2013
• HTC One phone a knockout contender, USA Today, 8. dubna 2013
• Apple Introduces iPhone 6s & iPhone 6s Plus, Apple, 9. září 2015
• Bring your photos to life, podpora Applu
• Ask more of your phone: Google Pixel 2, Google, 4. října 2017
• Get a great photo every time with Top Shot, nápověda k fotoaparátu Pixelů

HTC zveřejňuje tržby po měsících, takže se dá dohledat, jak si vede, bez čekání na výroční zprávu. Za prvních šest měsíců roku 2026 vykázalo 1 267 milionů tchajwanských dolarů, tedy o 9,7 % méně než za stejné období loni. Nejslabší byl duben se 151 miliony, nejsilnější březen se 334 miliony.

Provozně firma prodělává, účetně vydělala

Výsledková zpráva za první čtvrtletí, kterou HTC vydalo 6. května 2026, uvádí tržby 0,65 miliardy tchajwanských dolarů při hrubé marži 41,7 %. Provozní ztráta byla 0,56 miliardy, čistá ztráta připadající vlastníkům mateřské firmy 0,24 miliardy a na akcii z toho vyšla ztráta 0,29 tchajwanského dolaru.

Celý loňský rok vypadá stejně: tržby 2,90 miliardy (o rok dřív 3,08 miliardy), hrubá marže 35,9 % a provozní ztráta 3,45 miliardy. Přesto HTC za rok 2025 vykázalo čistý zisk 6,03 miliardy a zisk 7,21 tchajwanského dolaru na akcii.

Odkud ten zisk je

Auditovaná závěrka to rozepisuje. V ostatních ziscích a ztrátách stojí 11,23 miliardy, z toho 8,05 miliardy je čistý zisk z prodeje aktiv a z licenčních příjmů a 4,16 miliardy zisk z prodeje dlouhodobého majetku a investičních nemovitostí. Daň si pak vzala 2,42 miliardy.

První z těch čísel vysvětluje poznámka v závěrce. HTC 23. ledna 2025 uzavřelo dohodu s Googlem: část zaměstnanců přešla k němu a Google dostal nevýhradní licenci k duševnímu vlastnictví HTC v oboru rozšířené reality. Protiplnění bylo 250 milionů amerických dolarů a po odečtení nákladů z toho zbyl čistý zisk 8,05 miliardy tchajwanských dolarů. To je skoro trojnásobek toho, co firma za celý loňský rok utržila za zboží a služby; ten poměr si počítám sám, ve zprávě takhle vedle sebe není.

Druhou položku pojmenovala předsedkyně představenstva a generální ředitelka Cher Wang v dopise akcionářům. Píše, že firma během roku dokončila přesun části týmu virtuální reality do Googlu a prodala některé tovární budovy v Tchao-jüanu.

Na výkazu je vidět i to, jak se HTC zmenšilo. Výdaje na výzkum a vývoj klesly z 2,65 na 1,65 miliardy, tedy o víc než třetinu. Vedle toho firma inkasovala 522 milionů z nájmů a 439 milionů na úrocích z bankovních vkladů. Dohromady odpovídají zhruba třetině ročních tržeb, i když se do nich nepočítají: účetně jsou to výnosy mimo provoz.

Co firma opravdu vydává

Nejnovější výrobek jsou chytré brýle Vive Eagle, které HTC představilo 14. srpna 2025 a nejdřív je prodávalo na Tchaj-wanu. Letos v prvním čtvrtletí se dostaly do Singapuru, kde je prodává operátor Singtel za 730 singapurských dolarů se slunečními skly Zeiss UV400 a za 880 ve verzi AdaptiveSun. Uvedení v USA firma zatím nepotvrdila.

Čtvrtletní zpráva k nim dodává, že v Hongkongu brýle dostaly kantonské hlasové ovládání, že překlad textu v obraze zvládají ve víc než sedmdesáti jazycích a že prošly certifikacemi ISO 27001 a ISO 27701 pro bezpečnost informací a ochranu soukromí.

Recenze singapurského serveru HardwareZone z 1. července 2026 je zdrženlivá. Chválí nízkou hmotnost – 48,8 gramu u střední velikosti rámečku a 51,5 u velké – a možnost vybrat si mezi asistenty Google Gemini a ChatGPT, vytýká ale video v rozlišení 1 512 × 2 016 bodů při 30 snímcích za vteřinu proti 3K u konkurenčních Ray-Ban Meta druhé generace. Uzavírá to tím, že jako každodenní doplněk obstojí líp brýle od Mety.

Vedle brýlí prodává HTC dál náhlavní soupravy Vive. Podle vlastního popisu je drží hlavně firmy: v dopise akcionářům se píše, že soupravy nasazené v Severní Americe pro výcvik policie ve spolupráci se společností Axon jedou na předplatné a přinášejí stabilní tržby od firemních zákazníků. Třetí nohou je Viverse, webová platforma pro sdílené virtuální světy: podle téhož dopisu měla za rok 2025 milion aktivních uživatelů měsíčně a přes 23 000 světů.

Čtvrtou je G REIGNS, která staví privátní sítě 5G pro firmy a úřady; na veletrhu MWC 2026 ukazovala se společností LITEON takovou síť nasazenou v Německu. K tomu patří ještě Vive Arts s muzejními výstavami ve virtuální realitě a zdravotnické DeepQ, jehož platforma Disease Control Butler k prevenci nemocí měla na konci loňského roku 10,56 milionu uživatelů.

Kde v tom všem zůstaly telefony

V účetní závěrce telefony pořád jsou. HTC se v ní popisuje jako firma s jediným vykazovaným segmentem, jehož náplní je výzkum, návrh, výroba a prodej zařízení pro virtuální realitu a chytrých mobilních zařízení. Kdo ale projde dopis akcionářům, telefon v něm nenajde: popisuje se v něm Viverse, G REIGNS, brýle a soupravy Vive, Vive Arts, Vive Originals a DeepQ, mobil ani jednou.

Totéž říkají vlastní stránky firmy. Americký web má v nabídce produktů jen Vive, G REIGNS a Viverse, kdežto tchajwanská a indická verze mají mezi produkty i chytré telefony. Tchajwanská tisková místnost se zastavila 28. června 2022; jedna ze dvou zpráv z toho dne uvádí model Desire 22 Pro. Databáze GSMArena vede jako poslední telefon HTC levný Wildfire E7 Plus ze srpna 2025; z roku 2026 v ní není žádný model.

Dnešní HTC tedy telefony nezrušilo, jen o nich přestalo mluvit – ve výsledcích, v tiskových zprávách i v dopise akcionářům. Živí ho brýle, virtuální realita pro firmy a privátní sítě, a loňskou účetní bilanci zachránil jednorázový prodej. Jestli to nová řada výrobků utáhne, půjde poznat dřív než z příští výroční zprávy: měsíční tržby firma zveřejňuje pořád.

Zdroje: měsíční tržby HTC, výsledky za první čtvrtletí 2026, výsledky za rok 2025, auditovaná závěrka za rok 2025, dopis akcionářům, tisková zpráva k dohodě s Googlem, tisková zpráva k uvedení Vive Eagle, recenze HardwareZone a přehled telefonů HTC na GSMArena.

Chytré brýle HTC Vive Eagle se prodávají od loňského září, nejdřív na Tchaj-wanu a od prosince i v Hongkongu. V polovině července se objevila první stopa, že by mohly zamířit dál: na americkém Amazonu se dala nějakou dobu složit předobjednávka za 499 dolarů s odesláním 1. září. Pak stránky zmizely a HTC k tomu dodnes neřeklo nic.

Co na Amazonu stálo, než to zmizelo

Server Android Authority popsal 13. července otevřené předobjednávky včetně parametrů, které v tiskové zprávě HTC nejsou: čip Qualcomm Snapdragon AR1 Gen 1, 4 GB paměti, 32 GB úložiště, Wi-Fi 6E, Bluetooth 5.3, krytí IP54 a hmotnost 48,8 g u střední velikosti rámečku a 51,5 g u velké.

Digital Trends o tři dny později napsal, že Amazon stránky stáhl a nové objednávky nepřijímá. Zároveň upozornil na to podstatné: HTC uvedení v USA nepotvrdilo, takže 1. září je datum od obchodníka, ne od výrobce. Za pouhý omyl to ale nepovažuje. Nabídka obsahovala kulaté i hranaté rámečky, čirá i tmavá skla a mimo jiné povrchy Glossy Black a Apricot – jenže tchajwanská verze se podle tiskové zprávy prodává v barvách Berry, Coffee, Grey a Black. Vypadá to tedy spíš na sortiment připravený pro jiný trh než na přepsaná stará data.

Co HTC opravdu řeklo

Vive Eagle firma představila 14. srpna 2025. Podle vlastní tiskové zprávy stály brýle na Tchaj-wanu 15 600 tchajwanských dolarů, předobjednávky běžely od 14. do 31. srpna a od 1. září 2025 je začal prodávat operátor Taiwan Mobile a řetězec optik 2020EYEhaus.

Druhým trhem byl v prosinci Hongkong, kde je HTC uvedlo za 3 988 hongkongských dolarů, tedy zhruba za 512 amerických. Tehdy také Charles Huang, viceprezident HTC pro celosvětový prodej a marketing, novinářům řekl, že v prvním čtvrtletí 2026 přijde Japonsko a jihovýchodní Asie a později v roce 2026 Evropa a Spojené státy. Které evropské země to mají být a kdy přesně, neupřesnil. O pevninské Číně mluvil opatrněji: tamní pravidla omezují zahraniční služby s umělou inteligencí a vyžadují vlastní servery, takže to podle něj potrvá.

Americká stránka Vive Eagle na webu HTC ale 29. července píše na třech místech totéž: brýle jsou zatím dostupné jen na Tchaj-wanu. Odpověď na otázku „kde se dají koupit“ odkazuje na tchajwanské prodejny. Únik z Amazonu tedy do ohlášeného plánu zapadá, ale sám o sobě není jeho potvrzením.

Bez telefonu se brýle nerozběhnou

Vive Eagle nemají displej. Fungují jako kamera, sluchátka a hlasový asistent na nose. Majitele telefonu se přitom týkají víc, než se na první pohled zdá. HTC v častých dotazech odpovídá natvrdo, že telefon je k jejich používání nutný: při zprovoznění se do něj musí nainstalovat aplikace Vive Connect z Google Play nebo z App Store. Poznámka pod čarou dodává, že je potřeba účet u HTC a kompatibilní zařízení s Androidem nebo iOS připojené k internetu.

Z tiskové zprávy: hmotnost pod 49 g, dvanáctimegapixelová ultraširoká kamera, baterie 235 mAh s výdrží kolem 4,5 hodiny přehrávání hudby a 36 hodin v pohotovosti, nabití na polovinu za deset minut a sluneční skla od Zeissu. Překlad zvládají ve třinácti jazycích, čeština mezi nimi není.

Zajímavější než parametry je, čím brýle myslí. Vlastní asistent Vive AI umí sáhnout na OpenAI GPT i na Google Gemini a kupující si vybere, co mu vyhovuje. Huang to zdůvodnil tím, že HTC chce využít silné stránky různých platforem místo uzavřeného ekosystému. Je to opak toho, co dělá Meta, a zároveň to znamená jednu nepříjemnost: plný rozsah funkcí je vázaný na placenou službu Vive AI Plus. Ke koupi ji HTC dává na dva roky zdarma, kolik stojí potom, na produktové stránce není.

Dvě stě dolarů nad nejlevnější konkurencí

Cena 499 dolarů z Amazonu naráží na to, co se s trhem stalo za poslední rok. Meta koncem června 2026 uvedla řadu Meta Glasses začínající na 299 dolarech, tedy podle Yanko Designu nejméně o 80 dolarů pod dosavadní vstupní cenou brýlí Ray-Ban Meta druhé generace. Vive Eagle by tak byly o dvě stě dolarů dražší než nejlevnější brýle od Mety. To je moje srovnání, ne údaj ze zdroje: HTC ani Meta se navzájem necitují.

Jestli si za ten rozdíl kupující připlatí, se ukáže, až HTC opravdu něco oznámí. Do té doby platí prosté pravidlo: stránka v e-shopu není uvedení na trh, i když má cenu, datum a tlačítko.

Zdroje: tisková zpráva HTC ze 14. srpna 2025, americká stránka produktu Vive Eagle, Android Authority, Digital Trends, rozhovor s Charlesem Huangem a Yanko Design.

HTC ukázalo telefon HTC One 19. února 2013 zároveň v Londýně a v New Yorku. Tisková zpráva na něm vypíchla tři věci: tělo z jednoho kusu hliníku bez spár, dvojici reproduktorů obrácených dopředu a fotoaparát UltraPixel, jehož snímač měl podle výrobce nasbírat o 300 % víc světla než tehdejší běžné. Rozlišení tisková zpráva neuvádí; podle GSMArény jsou to čtyři megapixely. K víc než 185 operátorům a velkým prodejcům ve víc než 80 zemích a regionech měl telefon podle HTC dorazit v březnu; GSMAréna uvádí jako datum vydání březen 2013.

Co znamenalo zero-gap unibody

Označení, které tisková zpráva u designu opakuje, zní „zero-gap aluminium unibody“ – hliníkové tělo z jednoho kusu, bez spár. Recenze Engadgetu z 12. března 2013 popsala, jak vzniká. Místo polykarbonátové skořepiny, jakou měly starší modely One X a One X+, vyřezalo HTC tělo z jednoho bloku eloxovaného hliníku. Každý kus podle Engadgetu prošel nejméně 200 minutami řezů na CNC stroji a do vyleptaných kanálků se pak vstřikoval polykarbonát; té technice se říká zero-gap injection molding.

Proč jsou v kovu plastové proužky, žádný z použitých zdrojů nevysvětluje. Engadget je bere jako součást designu, HTC v tiskové zprávě jen píše, že unibody předvádí jeho anténní řešení. Telefon vážil 143 g, měřil 137,4 na 68,2 mm a byl 9,3 mm tlustý. Displej měl 4,7 palce a rozlišení Full HD, u hustoty pixelů se HTC chlubilo číslem 468 ppi. Pro srovnání: iPhone 17 Pro má podle GSMArény zhruba 460 ppi. Uvnitř běžel čtyřjádrový Snapdragon 600 na 1,7 GHz, 2 GB paměti a Android 4.1.2.

Dva reproduktory obrácené k obličeji

BoomSound bylo druhé velké téma. HTC v tiskové zprávě tvrdí, že přední stereofonní reproduktory s vlastním zesilovačem uvádí na telefonu vůbec poprvé. Je to tvrzení výrobce, ne měření, a doložit ho z jiného zdroje se nepodařilo.

Engadget je označil za nejlepší externí reproduktory, jaké do té doby v telefonu slyšel, a dodal, že za to nejspíš může Beats Audio, jehož úpravy zvuku měl telefon podle tiskové zprávy zapnuté napříč celým systémem. Do sluchátek hrál podle téže recenze zesilovač 2,55 V převzatý z modelu Droid DNA.

Účet přišel při první opravě

Servisní stránka iFixit rozebrala HTC One 25. března 2013 a dala mu za opravitelnost jeden bod z deseti. Otevřít telefon bez poškození zadního krytu je podle ní velmi obtížné, možná nemožné. Baterie je pevně zabudovaná, leží pod základní deskou a je přilepená k rámu, což podle iFixitu její výměnu ztěžuje. A protože se displej nedal vyměnit jinak než přes zadní kryt, vedla nejčastější oprava přes nejhorší místo. Jediné plus, které iFixit u konstrukce našel, byla pevnost.

Stejné slovo, jiná výroba

Apple představil iPhone 17 Pro 9. září 2025 a v tiskové zprávě u něj používá totéž slovo: unibody. Tělo je z hliníkové slitiny řady 7000, kterou Apple označuje za leteckou, a popisuje ho jako kované. Uvnitř je laserem přivařená parní komora s deionizovanou vodou, která odvádí teplo od čipu A19 Pro. Záda ale celá hliníková nejsou: Apple do nich poprvé dal sklokeramiku Ceramic Shield a zdůvodňuje to čtyřnásobnou odolností proti prasknutí oproti sklu na starších modelech. O bezdrátovém nabíjení v té souvislosti nepíše; že by kov ze všech stran nabíjecí cívce nepomohl, je moje úvaha, ne údaj ze zdroje.

Zajímavější je, co se mezitím stalo s opravitelností. iFixit rozebral iPhone 17 Pro 23. září 2025 a dal mu předběžných sedm bodů z deseti. Hlavní důvod je baterie: poprvé sedí v přišroubované vaničce a drží ji lepidlo, které se pustí po přivedení dvanácti voltů. Výhrady ale zůstaly. Zadní kryt se smrskl na dvířka k bezdrátovému nabíjení, takže většina oprav vede přes displej; dřívější modely šlo otevřít z obou stran a iFixit to bere jako krok zpět. V jednom přístroji je navíc pět druhů šroubových hlav a výměna samotného konektoru USB-C znamená vyšroubovat jich desítky.

Sedm bodů proti jednomu při stejném materiálu a stejném slově na obalu. Unibody samo o sobě opravu neznemožňuje; u HTC ji znemožnilo to, jak byly poskládané vnitřnosti.

Kam zmizely mřížky nad displejem

Kolik místa přední reproduktory stály, napoví srovnání s dneškem. Poměr plochy displeje k tělu vychází u HTC One podle GSMArény zhruba na 65 %, u iPhonu 17 Pro na přibližně 89 %. Na telefonu, kde obrazovka sahá skoro k okrajům, nemají dvě mřížky velikosti té z roku 2013 kam. To už je moje úvaha, ne údaj ze zdroje – obě čísla jsou z GSMArény, ale žádný z použitých pramenů je nedává do souvislosti.

Co z toho zbylo

Materiál zůstal, zdůvodnění se otočilo. HTC hliník v roce 2013 prodávalo jako prémiový design a výjimečnou kvalitu zpracování. Apple ho dnes prodává jako chlazení: v tiskové zprávě k iPhonu 17 Pro stojí, že hliníkové unibody přináší nejlepší tepelné chování v historii iPhonu. Tělo je z téhož kovu, jen dnes odvádí teplo, místo aby hlavně dělalo dojem.

Zdroje: tisková zpráva HTC z 19. února 2013, recenze Engadgetu, rozborka HTC One na iFixitu, parametry HTC One na GSMAréně, tisková zpráva Applu z 9. září 2025, rozborka iPhonu 17 Pro na iFixitu a parametry iPhonu 17 Pro na GSMAréně.

Když se dnes řekne, že Google dělá telefony, myslí se tím Pixel. Vlastní tým na jejich vývoj ale Google dlouho neměl a spoléhal na cizí: Nexus One mu v roce 2010 postavilo právě HTC. Zlom přišel v září 2017 a stál 1,1 miliardy dolarů.

Nekoupil firmu, koupil lidi

Tisková zpráva z 21. září 2017 popisuje tři věci naráz. HTC dostane od Googlu 1,1 miliardy dolarů v hotovosti. Část zaměstnanců HTC přejde ke Googlu – a zpráva u nich rovnou dodává, že mnozí z nich už s Googlem na telefonech Pixel pracují. Google k tomu dostane nevýhradní licenci k duševnímu vlastnictví HTC.

Slovo nevýhradní je tu podstatné. HTC své duševní vlastnictví neprodalo, jen k němu Googlu otevřelo přístup a používat ho smí dál i samo. Ze stejného důvodu se dohodě nedá říkat převzetí firmy: HTC zůstalo samostatnou společností na tchajwanské burze, se svou značkou, svými telefony i s divizí Vive. Zpráva to říká výslovně – firma má prý dál špičkové inženýry a ti právě pracují na dalším vlajkovém telefonu, pár měsíců po uvedení HTC U11.

Cher Wang, předsedkyně správní rady a generální ředitelka HTC, to ve zprávě popsala jako skvělý další krok v dlouhodobém partnerství obou firem. Rick Osterloh, který u Googlu vede hardware, napsal, že HTC vytvořilo „jedny z nejkrásnějších prémiových přístrojů na trhu“.

Kolik lidí odešlo, tisková zpráva neuvádí

V oficiálním textu není ani jedno číslo o počtu zaměstnanců. Je tam suma a slovo „někteří“. Konkrétní čísla dodala média: CNBC psala v den oznámení o zhruba dvou tisících zaměstnanců, The Verge po uzavření dohody o víc než dvou tisících inženýrů. Řádově se shodují, ale oporu v oficiálním textu nemá ani jedno – tak se k nim taky patří chovat.

Jistá je jedna věc: nikdo se nestěhoval. Podle The Verge zůstali všichni na Tchaj-wanu.

Tým, který dělal první dva Pixely

Dohoda se uzavřela 30. ledna 2018 a Osterloh to téhož dne oznámil na firemním blogu. Napsal tam větu, na které celý příběh stojí: je to „tentýž tým, se kterým jsme úzce spolupracovali na vývoji Pixelu a Pixelu 2“. Google si tedy nekupoval neznámé lidi. Kupoval si tým, který s ním na dvou generacích telefonů už pracoval.

Ve stejném textu vypočítal, co ti lidé stihli předtím: první 3G smartphone v roce 2005, první telefon postavený na dotykovém ovládání v roce 2007 a první celokovový unibody telefon v roce 2013. To poslední je HTC One, jehož hliníkové tělo se na frézce obrábělo nejméně 200 minut. Je to ale výčet z blogu Googlu, ne nezávislé ověření – u prvních dvou položek hodně záleží na tom, jak se pojem smartphone vymezí.

Z Tchaj-peje se stala největší dílna Googlu mimo Ameriku

Osterloh na konec téhož příspěvku připsal, že se Tchaj-pej stane největším inženýrským pracovištěm Googlu v asijsko-pacifickém regionu. Tři roky nato to potvrdil někdo, kdo u toho byl z druhé strany.

Elmer Peng, viceprezident Googlu pro hardware, otevíral v lednu 2021 nový kampus v New Taipei City. Do textu k tomu dodal, že je to zároveň třetí výročí příchodu „rodiny z HTC (včetně mě!)“. Muž, který u Googlu vede vývoj hardwaru na Tchaj-wanu, je tedy sám jedním z těch, kdo v roce 2018 přešli.

V témž příspěvku stojí, že nová hala je první a největší hardwarové inženýrské zařízení Googlu mimo Spojené státy a že se na Tchaj-wanu podílejí na vývoji telefonů Pixel, zařízení Nest, Chromebooků a Chromecastů. V dubnu 2024 přibyla v kampusu druhá budova a Google k tomu napsal, že Tchaj-wan je jeho největší hardwarové inženýrské centrum mimo USA, s kancelářemi v pěti městech a s dvacetinásobkem lidí proti stavu před deseti lety.

O osm let později znovu, za čtvrtinu ceny

Tisková zpráva HTC z 23. ledna 2025 se té starší podobá skoro doslova. Google zaplatí 250 milionů dolarů, část zaměstnanců z týmu pro XR, tedy pro virtuální a rozšířenou realitu, přejde ke Googlu a Google dostane nevýhradní licenci k příslušnému duševnímu vlastnictví HTC. Sedí i poradci HTC: Evercore jako finanční, Gibson Dunn a Tsar & Tsai jako právní – titíž jako v roce 2017.

Pro HTC to nebyla drobnost. Firma dnes stojí na brýlích, virtuální realitě pro firmy a privátních sítích a její loňský zisk nepřinesly výrobky, ale právě peníze od Googlu a prodej továrních budov. Psali jsme o tom v přehledu, čím se HTC živí dnes.

Co z toho zbylo

Dohoda z roku 2017 se dodnes zkratkovitě popisuje jako „Google koupil HTC“. Nekoupil. Podle nás si koupil čas: místo aby hardwarový tým roky skládal, převzal hotový, i s tím, že zůstane sedět tam, kde seděl. Obě strany tak dostaly, co potřebovaly, a ani jedna přitom nemusela předstírat, že vyhrála.

Zdroje: tisková zpráva Googlu a HTC z 21. září 2017, blog Ricka Osterloha o uzavření dohody z 30. ledna 2018, příspěvek Elmera Penga o novém kampusu z 27. ledna 2021 a o druhé budově z 25. dubna 2024, tisková zpráva HTC o dohodě k XR z 23. ledna 2025 a zpravodajství CNBC a The Verge.

Kdo dnes chce na novějším iPhonu rychle fotoaparát, zmáčkne tlačítko na pravém kraji. Kdo má Pixel, může si zapnout poklepání na záda. Před devíti lety zkusilo HTC třetí cestu: citlivé nebylo jedno místo, ale celý spodní kus obou boků telefonu.

Zmáčkni a spusť fotoaparát

HTC ukázalo telefon U11 v Tchaj-peji 16. května 2017 a označilo ho v tiskové zprávě za „vůbec první telefon s revolučním novým ovládáním stiskem“ (v originále „the world's first smartphone with revolutionary new squeeze interaction“, překlad náš). Funkce se jmenovala Edge Sense a rozeznávala krátký stisk a stisk s podržením; každému šla přiřadit jiná akce, od fotoaparátu přes baterku po Asistenta Googlu.

Jeden argument firmy byl přitom věcný. Edge Sense podle tiskové zprávy měřil skutečný tlak na bok přístroje, takže fungoval i v rukavicích, ve sněhu a v dešti, tedy tam, kde kapacitní tlačítko reagovat nemusí.

Recenzentům to přišlo jako trik

U11 se začal v USA prodávat 9. června 2017 za 649 dolarů bez operátora, u Sprintu za 696. Dan Seifert napsal v recenzi pro The Verge, že displej, fotoaparát i výkon jsou dobré a je to nejlepší telefon HTC za roky, jenže mačkání boků je „gimmick“, tedy trik, který se dá celý ignorovat. Většinu těch úkonů podle něj šlo udělat rychleji jinak a stisk boků nepůsobil přirozeně.

HTC ve zkušební aktualizaci ze září 2017 funkci rozšířilo tak, aby stisk otevřel libovolnou aplikaci a nahradil klepnutí kamkoli na obrazovku. The Verge při zkoušení narazila na to, že ikony uvnitř aplikací nezůstávají na jednom místě: zkratka nastavená na jednu položku v Twitteru mířila po odrolování jinam.

Google si gesto vzal do Pixelu

Že menší Pixel 2 vyrábí HTC a bude mít tlakové boky, vyšlo najevo v srpnu 2017 z dokumentace, kterou HTC podalo americkému úřadu FCC. Google gesto pojmenoval Active Edge a telefon uvedl na podzim 2017. Obě firmy si v tu dobu byly blízko i jinak: měsíc po podání dokumentace, 21. září 2017, oznámily, že Google zaplatí za tým inženýrů HTC 1,1 miliardy dolarů.

Google ale gesto osekal. Podle recenze Pixelu 2 od The Verge šlo stiskem spustit Asistenta a ztlumit příchozí hovor, nic víc; recenzent to přirovnal k tlačítku Bixby na telefonech Samsungu, které se také nedalo přenastavit. Sám dodal, že po letech zvyku držet domovské tlačítko si na mačkání zvykal pomalu.

U12+ dovedlo tlak do konce

V červnu 2018 přišlo HTC s U12+ a Edge Sense 2, kde ke krátkému a dlouhému stisku přibylo dvojité klepnutí na bok. Firma zároveň nahradila tlačítka hlasitosti a zapínání tlakovými plochami s vibrační odezvou. Jamie Rigg to v recenzi pro Engadget shrnul do titulku „Fundamentally flawed“, tedy zásadně vadné, a popsal, že tlačítka někdy nereagovala, ani když ho z tlačení bolel palec, a jindy telefon zamkla nebo vyhnala hlasitost na maximum, aniž se jich dotkl.

Kde to skončilo

Active Edge byl podle Trusted Reviews v Pixelech od Pixelu 2 z roku 2017 po Pixel 4 z roku 2019. Pixel 4a, Pixel 4a 5G ani Pixel 5 ho už nedostaly a Google se k němu nevrátil. Dnešní nápověda ke gestům na Pixelu mačkání vůbec nezná; místo něj nabízí Quick Tap, tedy poklepání prstem na záda telefonu.

Tlak na okraji přístroje ale nevymřel. Apple uvedl 9. září 2024 s iPhonem 16 ovladač Camera Control, ve kterém jsou podle firmy tři součástky: mechanický spínač, který dělá cvaknutí, přesný snímač síly na lehký stisk a kapacitní snímač na doteky a přejetí prstem. Funkce žije dál, vlastní kapitolu má i v příručce pro iOS 26.

Rozdíl proti Edge Sense není v tom, že by Apple uměl lépe měřit tlak. Je jinde: Camera Control je jedno místo, které jde nahmatat poslepu a které cvakne, kdežto citlivý bok se nedal nahmatat ani vidět. Podle nás je to hlavní důvod, proč recenzentům vadil, přestože samotný nápad ovládat telefon jednou rukou dával smysl. Že se HTC pokusilo touž technikou nahradit i obyčejná tlačítka, tomu nepomohlo.

Zdroje

• HTC Unveils New Flagship Smartphone Made for the Brilliant U: Meet the HTC U11, HTC, 16. května 2017
• HTC U11 review: feeling the squeeze, The Verge, 9. června 2017
• The Pixel 2 will do things when you squeeze it, FCC filing confirms, The Verge, 16. srpna 2017
• HTC opens up the U11's squeeze gimmick to user customizations, The Verge, 7. září 2017
• Google Pixel 2 review: plainly great, The Verge, 17. října 2017
• HTC U12+ review: Fundamentally flawed, Engadget, 20. června 2018
• Google Pixel 6 might bring back squeezable Active Edge, Trusted Reviews, 14. září 2021
• Try this app if you miss Google's Active Edge feature on your Pixel 5, Android Authority, 1. července 2021
• Apple introduces iPhone 16 and iPhone 16 Plus, Apple, 9. září 2024

Tisková zpráva HTC z 24. června 2009 začíná v Londýně a tvrdí velkou věc. Hero je podle ní „the world's first Android-based phone with a customized user interface“, tedy první telefon s Androidem a vlastní uživatelskou nadstavbou. Server TechCrunch, který zprávu téhož dne přetiskl celou, si to vzal rovnou do titulku. Je to tvrzení výrobce; nikdo ho nezměřil a změřit se ani nedá.

Zajímavější než prvenství je, co Sense s telefonem udělalo a co za to majitel zaplatil.

Přebarvený Android, pod ním pořád Android

Recenzent Engadgetu Joshua Topolsky napsal měsíc po oznámení, 23. července 2009, že „téměř každý kus Androidu byl na Heru přebarven a upraven“ (překlad můj). HTC vyměnilo stahovací lištu s oznámeními, vytáčení, klávesnici i hudební přehrávač. Vlastní klávesnice nahradila tu od Googlu; recenze ji označila za použitelnou, ale za soupeře dotykové klávesnice iPhonu ji nepovažovala.

Pod tou vrstvou se přitom nic zásadního nezměnilo. „Vnitřnosti se tu ve skutečnosti nijak neliší od Androidu 1.5,“ píše táž recenze. Sense byla vrstva, ne systém. Jméno si podle Engadgetu HTC vybralo i proto, aby se odlišilo od svého staršího rozhraní TouchFLO, které jezdilo na telefonech s Windows Mobile; příbuznost obou je podle recenze zjevná.

Widgety, které fungovaly jen na HTC

Tisková zpráva slibovala widgety, ze kterých je obsah vidět na první pohled: příspěvky z Twitteru, počasí, e-mail, kalendář, časy ve světě. K tomu profily domovské obrazovky, kterým HTC říkalo Scenes a které se daly přepínat podle toho, co člověk zrovna dělá.

Engadgetu se nejvíc zamlouvala ta nejprostší část. Byly to přepínače o velikosti ikony, kterými se zapínala Wi-Fi, mobilní data, Bluetooth a letadlový režim, aniž by se muselo do nastavení. Recenze je označila za svoje oblíbené widgety a za doklad, že HTC sleduje, jak lidé telefon opravdu používají.

Háček byl v tom, že to nebyly widgety Androidu. „Nejsou to standardní androidí widgety, takže pokud víme, uvidíte je jen na telefonech HTC,“ stojí v recenzi. Kdo přešel k jiné značce, přišel o ně.

Účet přišel v rychlosti

Hero měl procesor na 528 MHz, 288 MB paměti a 512 MB úložiště, z toho 165 MB pro aplikace. Na takový hardware byla nová vrstva těžká. Recenze mluví o tom, že „čerstvý nátěr telefon místy zpomaluje“: kalendář, který na běžném Androidu šlape svižně, působil na Heru zdlouhavě.

Doslova pak Engadget píše, že „skoro cítil, jak se procesor na 528 MHz snaží stačit“, když recenzent listoval sedmi domovskými obrazovkami widgetů. Většina z nich přitom stahovala data na pozadí. Závěr recenze je tvrdý: HTC podle ní ukouslo víc, než jeho hardware předchozí generace dokázal rozžvýkat. Ve stejném odstavci ale stojí, že jde o nejlepší verzi Androidu na trhu. Obojí se nevylučuje.

Na další verzi Androidu čekal skoro rok

Hero vyšel s Androidem 1.5, tedy s novější verzí, než jakou měl první Android vůbec. Na verzi 2.1 pak čekal skoro rok: podle anglické Wikipedie ji evropské kusy dostávaly 17. a 28. června 2010 a HTC dala najevo, že dál už telefon aktualizovat nebude. Táž stránka popisuje, že u části operátorů se aktualizace zdržela ještě o měsíce. Průběh aktualizací přebírám jen z Wikipedie, takže je orientační; datum oznámení a obsah nadstavby stojí na tiskové zprávě a dobové recenzi.

Že aktualizace Androidu vázly obecně, popsal o osm let později sám Google.

Kód výrobců čipů oddělil Google až v roce 2017

Iliyan Malchev z týmu Project Treble napsal 12. května 2017 na vývojářský blog Androidu, že od výrobců telefonů slyší pořád jednu věc: „aktualizovat existující zařízení na novou verzi Androidu je neuvěřitelně zdlouhavé a nákladné“ (překlad můj).

Blog rozepisuje řetěz, kterým každé vydání musí projít. Google zveřejní zdrojový kód. Výrobci čipů ho upraví pro svůj hardware. Výrobci telefonů ho upraví znovu pro svá zařízení. Pak přijde testování a certifikace u operátorů. A teprve nakonec se aktualizace dostane k lidem.

Treble vložil mezi systém a část psanou výrobci čipů rozhraní, které se testuje zvlášť. Cílem podle blogu bylo udělat aktualizace snazší, rychlejší a levnější: výrobce telefonu může vyměnit systém, aniž by se znovu sahalo na kód od výrobce čipu. Google to nasadil na všechna zařízení uvedená s Androidem 8 a novějším.

Jedna věc se u toho plete snadno. Treble řeší vrstvu pod systémem, kdežto Sense byla vrstva nad ním. Že by šlo o následek Sense nebo nadstaveb vůbec, blog netvrdí nikde; mluví o výrobcích obecně.

Kam se to posunulo

V říjnu 2023 slíbil Google u Pixelu 8 sedm let softwarové podpory, tedy až do roku 2030, a v témž oznámení dodal, že žádná velká značka takový závazek nedává. Hero proti tomu zvládl jednu velkou aktualizaci.

Nadstavby nezmizely, každý velký výrobce má dnes svou. Podle nás je na příběhu Hera podstatné tohle: nápad obalit Android vlastní vrstvou přežil, ale Hero ukázal, že se za něj platí. Zaplatil rychlostí, a to na hardwaru, který k té vrstvě vybralo HTC samo.

Zdroje

• TechCrunch, 24. 6. 2009: HTC introduces Sense, the first customized Android installation on its new Hero (obsahuje celé znění tiskové zprávy HTC z Londýna)
• Engadget, 23. 7. 2009: HTC Hero review
• Android Developers Blog, 12. 5. 2017: Here comes Treble: A modular base for Android
• Google, 4. 10. 2023: 7 years of software updates for the Pixel 8 series
• Wikipedie: HTC Hero (parametry a průběh aktualizací, orientační)

Rozostřené pozadí u portrétu dnes nabízí i telefon s jediným fotoaparátem. Před dvanácti lety to tak samozřejmé nebylo. HTC tehdy vsadilo na to, že se vzdálenost ve scéně musí změřit hardwarem, a postavilo kolem toho celou generaci.

Druhý objektiv, který nefotil

HTC One (M8) firma představila 25. března 2014 v americkém Bellevue jako nástupce loňského One. Odemčená verze stála 649,99 dolaru a v Severní Americe se týž den začala prodávat online.

Hlavní novinkou byla Duo Camera. V tiskové zprávě stojí, že sestava obsahuje „zvláštní snímač hloubky, vedle hlavního modulu HTC UltraPixel“ (citace přeložena) – a to slovo vedle je celé jádro věci. Druhý snímač nepořizoval snímek. Sbíral jen údaj o tom, jak daleko od objektivu jednotlivé části scény jsou.

Z toho HTC postavilo tři funkce. UFocus přeostřil hotový snímek na místo, kam uživatel klepl. Foregrounder nechal popředí být a na pozadí pustil filtr. Dimension Plus měnil úhel pohledu podle náklonu telefonu.

Co za to telefon zaplatil

Server DPReview vydal recenzi fotoaparátu 27. května 2014 a popsal v ní cenu toho řešení. Hlavní snímač zůstal čtyřmegapixelový ve formátu 1/3 palce, tedy stejný jako u předchůdce, ale kvůli druhé kameře přišel M8 o optickou stabilizaci, kterou předchůdce měl. HTC ji nahradilo softwarem.

Druhá potíž byla v umístění. Snímač hloubky sedí na zádech výš než hlavní objektiv, tedy přesně tam, kam recenzentovi instinktivně padl levý ukazovák. Aplikace na zakrytou čočku sice upozornila a snímek se pořídit dal, jen se na něj pak nedal pustit žádný z hloubkových efektů.

Verdikt byl tvrdý: „DuoCam není ve svém současném stavu vývoje nic víc než hračka,“ napsal DPReview (citace přeložena). Panorama a režim HDR podle něj dopadly taky slabě a lidem, kteří chtějí telefonem fotit, doporučil hledat jinde.

O tři týdny později to Google udělal bez ní

16. dubna 2014, tři týdny po představení M8, popsal Carlos Hernández z Googlu režim Lens Blur v nové aplikaci Google Camera. Podle textu k tomu stačil běžný telefon nebo tablet s Androidem.

Místo druhé čočky se telefonem pohnulo nahoru. Z té série snímků aplikace nejdřív dopočítala, odkud a jak natočený byl každý z nich pořízen – postup se jmenuje Structure from Motion, tedy prostorová stavba z pohybu –, a pak z porovnání těch pohledů odhadla vzdálenost každého obrazového bodu. Výsledek šel přeostřit po pořízení, stejně jako u HTC.

Mělo to svou cenu: uživatel musel udělat pohyb, jedno zmáčknutí nestačilo. Přesto DPReview už v květnu napsal, že efekt Lens Blur v nové aplikaci Googlu podle všeho odvádí lepší práci – a bez druhého fotoaparátu.

Hloubka z jednoho objektivu

Pohyb telefonem ze zadání zmizel 17. října 2017. Marc Levoy a Yael Pritch tehdy na blogu Google Research popsali portrétní režim Pixelu 2 a Pixelu 2 XL, který podle nich funguje na zadním i předním fotoaparátu, „přestože ani jeden není dvojitý (což se k dosažení tohohle efektu obvykle vyžaduje)“ (citace přeložena).

Stojí to na dvou věcech. Neuronová síť natrénovaná podle autorů na téměř milionu fotek lidí oddělí popředí od pozadí. A vzdálenost dodá sám snímač: body používané k ostření se čtou po polovinách a každá polovina vidí svět přes jinou půlku objektivu. Odstup mezi těmi dvěma pohledy je podle textu menší než milimetr, zhruba jako průměr čočky, ale na výpočet stereoskopické hloubky to stačí.

Za rok se přidal Apple. U iPhonu XR, ohlášeného 12. září 2018, uvádí ve vlastní tiskové zprávě, že portrétní snímky s rozostřeným pozadím vznikají jediným objektivem.

Co z Duo Camera zbylo

HTC vydrželo u dvou čoček jednu generaci. Nástupce One M9 ohlásilo den před zahájením barcelonského veletrhu MWC 2015 a druhý snímač v něm už nebyl; s ním zmizely i funkce, které na měřené hloubce stály. Hlavní fotoaparát dostal dvacet megapixelů, UltraPixel se přesunul dopředu k selfie a optická stabilizace se nevrátila ani teď.

Sama myšlenka ale nezmizela, jen se přestěhovala o patro níž. Údaj o vzdálenosti se u M8 ukládal rovnou do souboru se snímkem a efekty se z něj počítaly až v galerii – tedy přesně tak, jak dnes funguje portrétní režim, který jde po pořízení doladit. Podle nás nebyla chyba v nápadu, ale v tom, čím ho HTC zaplatilo: objektivem a ztracenou stabilizací za funkci, kterou o tři a půl roku později uměl procesor sám.

Zdroje

• The best just got better: introducing the HTC One (M8), HTC, 25. března 2014
• HTC One M8 Camera Review, DPReview, 27. května 2014
• Lens Blur in the new Google Camera app, Google Research, 16. dubna 2014
• Portrait mode on the Pixel 2 and Pixel 2 XL smartphones, Google Research, 17. října 2017
• HTC One M9 comes with 20MP sensor and 4K video, DPReview, 2. března 2015
• Apple introduces iPhone XR, Apple, 12. září 2018

Displej 4,3 palce s rozlišením 800×480, gigahertzový Snapdragon QSD8650, osmimegapixelový fotoaparát se záznamem v 720p, přední kamerka na videohovory, výstup HDMI a vyklápěcí stojánek na zádech. Podle Wikipedie se hardware skoro shodoval s HTC HD2, jen místo Windows Mobile uvnitř běžel Android 2.1 se Sense. Engadget v recenzi z 19. května 2010 napsal, že ten seznam parametrů vypadá, jako by ho po pár pivech načmárala na ubrousek parta nadšenců do techniky.

Co v roce 2010 znamenalo 4G

Nic pevně daného. Mezinárodní telekomunikační unie (ITU), která mobilní generace určuje, dokončila hodnocení kandidátů až 21. října 2010 – čtyři a půl měsíce po tom, co Evo šlo do prodeje. Tehdy oznámila, že označení IMT-Advanced, tedy skutečné 4G, dostávají dvě technologie: LTE-Advanced a WirelessMAN-Advanced.

Evo neumělo ani jednu z nich. Připojovalo se přes mobilní WiMAX podle normy 802.16e v pásmu 2,5 až 2,7 GHz, což je předchůdce WirelessMAN-Advanced, ne on sám.

Za necelých sedm týdnů ITU svůj vlastní pojem rozvolnila. V tiskové zprávě ze 6. prosince 2010 stojí, že IMT-Advanced se považuje za 4G, „although it is recognized that this term, while undefined, may also be applied to the forerunners of these technologies, LTE and WiMax“ a dál ještě „and to other evolved 3G technologies“. V překladu: termín definovaný není a smí se používat i pro předchůdce těch technologií, tedy pro LTE a WiMAX, a pro další vyspělé technologie třetí generace. Marketing tak dostal požehnání zpětně.

Deset dolarů měsíčně, které se 4G netýkaly

Ke každému tarifu si Sprint k Evu připočítal povinných deset dolarů měsíčně za takzvaná prémiová data. Znělo to jako příplatek za rychlou síť a řada lidí to tak i četla. Mluvčí Sprintu John Taylor to ještě v den oznámení uvedl na pravou míru: poplatek je vázaný na přístroj, ne na to, jestli člověk jede na 3G nebo 4G, a platí ho každý, kdo ten telefon má. Důvodem podle něj byl rychlejší procesor, velký displej a fotoaparát, kvůli kterým bude majitel spotřebovávat víc dat než dosud.

Že s rychlou sítí poplatek opravdu nesouvisel, se potvrdilo za osm měsíců. Od 30. ledna 2011 začal Sprint těch deset dolarů vybírat od každého, kdo si nově podepsal smlouvu na chytrý telefon – tedy i od lidí, jejichž přístroj žádné WiMAX neuměl. Ve své tehdejší zprávě to operátor podepřel tím, že majitelé chytrých telefonů spotřebují desetkrát víc dat než ostatní, a rovnou připomněl, že uživatelé Eva už tenhle poplatek platí.

Kde ta síť vlastně byla

V květnu 2010 uváděl Sprint 32 trhů s pokrytím 4G a 41 milionů lidí v dosahu, do konce roku chtěl mít v dosahu až 120 milionů. Zákazníků měl ke konci prvního čtvrtletí 2010 přes 48 milionů. Ve výčtu pokrytých míst stál Baltimore, kde síť v září 2008 začínala, dále Chicago, Filadelfie, Seattle nebo Houston. New York v tom seznamu nebyl, přestože právě tam Sprint telefon novinářům ukazoval; ležel ve druhém výčtu, tedy mezi městy, kam se 4G teprve chystalo.

Konec přišel ve dvou krocích

Sprint se WiMAXu vzdal dřív, než většina jeho majitelů dosloužila smlouvu. Podle přehledu serveru Mobile Internet Resource Center operátor v roce 2011 oznámil, že bude místo toho stavět vlastní síť LTE, a od roku 2012 už nové přístroje s WiMAXem neprodával. V říjnu 2014 pak potvrdil datum vypnutí: 6. listopadu 2015, s upozorněním zákazníkům 180 dní předem. Evo 4G se na nástupnickou LTE přesunout nemohlo, protože ji nemělo v hardwaru: umělo CDMA a EVDO Rev. A, k tomu WiMAX a nic dalšího. Kdo si přístroj nechal, přišel přesně o to, co měl telefon v názvu.

Samo vypnutí mělo ještě dohru. Zákaznická služba skončila podle Wikipedie 6. listopadu 2015, ale síť běžela dál bez zákazníků až do začátku března 2016, protože to nařídil soud. Server RCR Wireless proto psal o posledním dni provozu ještě 31. března 2016.

HTC si té nejednoznačnosti všimlo samo. Nástupce z roku 2012 se jmenoval HTC Evo 4G LTE – zkratka, která měla popisovat generaci, si musela nechat dopsat, o jakou technologii vlastně jde. Mezi obě generace se ještě vešlo Evo 3D.

Co z toho platí pořád

Číslo generace v názvu telefonu ani na stavovém řádku neříká, jakou technikou přístroj jede a jak rychle. U Eva to byla WiMAX, kterou standardizační orgán v témž roce mezi 4G nepočítal a o sedm týdnů později povolil. Pojmy se ohýbají podle toho, kdo je zrovna potřebuje, a v roce 2010 se to stalo v jediné tiskové zprávě.

Druhá věc je praktičtější. Telefon vázaný na jednu technologii jednoho operátora má životnost té technologie, ne svou vlastní. Mezi uvedením Eva a koncem WiMAXu je pět let a pět měsíců; kdo si telefon pořídil později, dostal ještě míň. Náš názor: u přístroje, který nosí jméno sítě přímo v názvu, se vyplatí podívat, kolik jiných sítí ještě umí.

Zdroje: tisková zpráva Sprintu z 12. května 2010 v plném znění u Engadgetu a jeho dobová recenze, tiskové zprávy ITU z 21. října a 6. prosince 2010, vyjádření mluvčího Sprintu na Laptop Magu, zpráva o rozšíření poplatku na Phone Scoopu, oznámení o konci sítě na Engadgetu, rozbor konce WiMAXu na Mobile Internet Resource Center, heslo Clearwire na Wikipedii a parametry přístroje na Wikipedii.