SIM karta se v telefonech třikrát zmenšila, než ji začala nahrazovat eSIM
Karta, kterou telefon pozná v síti, měla na začátku rozměr platební karty. Za třicet let prošla třemi zmenšeními a dnes ji u části telefonů nahrazuje eSIM zapájená přímo na desce. Za každým krokem stálo totéž: telefon měl být tenčí a menší, ale kontakty na kartě zůstat stejné.
První SIM karta, kterou v roce 1991 vyrobila mnichovská firma Giesecke+Devrient pro finského operátora Radiolinja, měla rozměr běžné platební karty: 85,6×53,98 mm. Do tehdejších telefonů se vešla bez potíží, protože telefony byly velké samy o sobě. Jak se zmenšovaly ony, musela se zmenšovat i karta v nich – a pokaždé při zachování téhož kontaktního pole, aby stará karta šla použít v novém slotu jen s výřezem.
Mini-SIM: první zmenšení už v devadesátých letech
Formát mini-SIM (2FF), který dnešní čtenář zná jako „klasickou“ SIM kartu, zavedla norma ISO/IEC 7810 pod označením ID-000 v roce 1996. Rozměr 25×15 mm byl navržený tak, aby ho šlo vylomit z plastové karty ve tvaru platební karty (ID-1) – první SIM karty se prodávaly právě v tomhle kombinovaném tvaru, kartu si operátor nebo prodejce z rámečku vylomil sám. Elektrické kontakty zůstaly na stejném místě jako u plné karty, takže pro telefon nebyl rozdíl, jestli dostal kartu s rámečkem, nebo bez něj.
Micro-SIM přišla s iPadem, ne s telefonem
Třetí formát, micro-SIM (3FF), navrhl Evropský telekomunikační normalizační institut (ETSI) společně s dalšími skupinami už v roce 2003 jako řešení pro zařízení, do kterých se mini-SIM nevešla. Do masového prodeje se ale dostala až o sedm let později – a poprvé ne v telefonu. Steve Jobs ji v lednu 2010 představil jako součást prvního iPadu; server PC Magazine tehdy popsal micro-SIM jako jeden z nejpodivnějších momentů Jobsovy prezentace, protože šlo o technický detail, který většina publika neznala. Karta měřila 15×12 mm, tedy o kousek méně než mini-SIM, a kontaktní plocha zůstala nezměněná. Do telefonů dorazila micro-SIM o pár měsíců později s iPhonem 4 a rychle ji převzali i výrobci telefonů s Androidem.
Nano-SIM vyhrálo Apple proti Nokii a RIM
Čtvrté a zatím poslední fyzické zmenšení přišlo v roce 2012. O tom, jak bude nová karta vypadat, se v ETSI na začátku roku přela tři konkurenční řešení – návrhy podaly Apple, Nokia a tehdejší výrobce BlackBerry, firma RIM. Vybrán byl návrh Applu: nano-SIM (4FF) měří jen 12,3×8,8 mm a je navíc tenčí než předchozí formáty, 0,67 mm místo 0,76 mm. Do prodeje šla v červnu 2012 s iPhonem 5, jehož formát ETSI schválila jen pár měsíců předtím. Nokia svůj konkurenční návrh po prohře opustila.
eSIM: karta, která zůstává v telefonu
Pátý krok už není o zmenšování plastu, ale o jeho odstranění. eSIM je čip zapájený přímo na desce telefonu, který se dá na dálku naprogramovat pro jiného operátora – nic se nevyjímá ani nevyměňuje. Standard pro spotřebitelská zařízení vydalo sdružení GSMA v roce 2016 pod označením SGP.22, do telefonů se eSIM dostala postupně – první podpora se objevila u Google Pixelu 2 a Apple Watch Series 3 v roce 2017, u iPhonu poprvé s modelem XS v roce 2018, zatím vedle klasického slotu na kartu. Dál Apple došel u iPhonu 14: podle vlastní tiskové zprávy ze září 2022 z něj pro americký trh úplně odstranil přihrádku na fyzickou kartu, telefon tam prodává jen s eSIM.
Mimo USA má většina telefonů slot na nano-SIM pořád, často navíc k eSIM. Kam se zmenšování posune dál, není jisté – variantou je iSIM, kdy je funkce SIM integrovaná přímo do čipu telefonu místo samostatné součástky, ale do běžně prodávaných telefonů se zatím nedostala.
Zdroje: SIM card na Wikipedii s odkazy na normy ISO/IEC 7810, ETSI TS 102 221 a GSMA SGP.22, dobový článek Inside the iPad Lurks the 'Micro SIM' (PC Magazine, 27. ledna 2010) a tisková zpráva Apple introduces iPhone 14 and iPhone 14 Plus (7. září 2022).